27. POJÍDAČI RYB
Po třech týdnech putování podél pobřeží Perského zálivu nechal Eumenés lidem z budoucnosti vzkázat, že zvědové nalezli obydlenou vesnici.
Bisesu, Abdikadira, Joshe i Ruddyho zachvátila zvědavost a rovněž potřeba odpočinout si od moře, a tak se společně s menším oddílem britských vojáků pod velením kaprála Batsona připojili k předsunuté jednotce v popředí roztaženého procesí, v nějž se Alexandrova armáda proměnila. Všichni z budoucnosti se potají vybavili střelnými zbraněmi. Když vystupovali na břeh, Casey je z lodi jen závistivě pozoroval, jelikož měl nohu stále ještě zesláblou.
Cesta pěšmo do vsi trvala den a byla to pořádná dřina. Ačkoli tím prvním, kdo začal hudrat, byl Ruddy, zanedlouho trpěli všichni do jednoho. Když šli moc blízko pobřeží, měli pod nohama pouze prosolenou a kamenitou půdu, na které nic nerostlo, jenže když zamířili do vnitrozemí, narazili na písečné duny, přes které by se pochodovalo s velkou námahou, i kdyby nepršelo. Neustále hrozilo nebezpečí náhlých záplav, neboť zahlcené cesty bičovaly přívaly deště. A když konečně liják ustal, vyrojila se mračna ovádů.
Všudypřítomné riziko představovali rovněž hadi. Nikdo z lidí z budoucnosti neuměl určit druhy, na které zde naráželi - ale vzhledem k tomu, že mohly pocházet z rodových linií, jež se rozpínaly přes úsek dvou či více milionů let, nejednalo se zřejmě o žádné překvapení.
Bisesa pozorovala nehybné Oči, které se i nad tím nejnáročnějším terénem vznášely jakoby nic a které cestou sledovaly její malicherné snažení.
Na konci dne dorazila družina k oné vesnici. Společně s makedonskými vojáky se Bisesa a ostatní nenápadně přikradli na hřeben ostrého srázu, aby si ji prohlédli. Stála poblíž pobřeží a vypadala nuzně. Na kamenité půdě se krčily nahrbené chatrče. Zakrslou trávu za vsí spásalo několik vychrtlých ovcí.
Domorodci nebyli na pohled dvakrát přitažliví. Jak dospělí, tak děti měli dlouhé, zacuchané a špinavé vlasy a muži navíc plandající vousy. Hlavním zdrojem jejich obživy byly ryby, které lovili tak, že se brouzdali vodou a rozhazovali sítě zhotovené z kůry palem. Chodili primitivně oblečeni do čehosi, co připomínalo upravené kůže z ryb nebo možná dokonce velryby.
Ruddy prohlásil: "Zjevně jsou to lidé. Avšak z doby kamenné."
De Morgan opáčil: "Ale možná že nepocházejí z dob příliš vzdálených od nynějška - tím myslím od éry Alexandrovy. Jeden z Makedoňanů už podobné lidi viděl, nazývá je pojídači ryb."
Abdikadir pokýval hlavou. "Máme sklon zapomínat, jak byl Alexandrův svět vylidněnej. Pár tisíc kilometrů odsud leží Aristotelovo Řecko - ale tady panuje neolit a ty lidi nejspíš žijou od doby ledový furt stejně."
Bisesa nadhodila: "Tak to potom tenhle novej svět nebude připadat Makedoncům tak divnej jako nám."
Makedonci se s pojídači ryb rychle vypořádali - zahnali je sprškou šípů. A poté předsunutý oddíl vpochodoval do liduprázdné vesnice.
Bisesa se kolem sebe zvědavě rozhlížela. Vše prostupoval pach rybiny. Na zemi našla jakýsi nůž - byl vyrobený z kosti, možná se jednalo o lopatku malé velryby či delfína. Byl pěkně vyřezávaný a na jeho i střence tančili delfíni.
Josh si prohlížel chatrče. "Podívejte na toto. Tyto chýše tvoří pouze kůže přehozené přes rámy z velrybích kostí anebo - pohleďte sem - přes stěny z navršených lastur ústřic. Téměř vše, co mají, získávají z moře, dokonce i oděv, nástroje a obydlí - pozoruhodné!"
Coby příklad živoucí archeologie, pomyslela si Bisesa, šlo o nepředstavitelně bohaté naleziště, a tak si toho i přese stesky telefonu vyfotila, co nejvíce mohla. Skličovalo ji však pomyšlení, jak obrovská část minulosti už je ztracená a navždy nepoznatelná; tento zlomek zaniklého způsobu života, vytržený ze svého kontextu, byl jen další stránkou vyrvanou z bezejmenné knihy, kterou zachránili ze zmizelé knihovny.
Ovšem vojáci sem přišli za proviantem, a ne kvůli archeologii. Moc toho tam ale pro ně k mání nebylo. Objevili a odnesli si zásoby sušené rybí moučky. Chytili a rychle podřízli oněch ně…
