OSMÁ KAPITOLA
Na palubě Seléné právě končila snídaně, která byla dostatečná, ale nepříliš vábná. Někteří cestující si stěžovali, neboť suchary s lisovaným masem, kapka medu a sklenice vlažné vody neodpovídaly jejich představě o dobrém jídle. Ale komodor byl neoblomný: "Nevíme, jak dlouho se budeme muset stravovat ze zásob," vysvětloval, "a teplá jídla nemůžeme mít bohužel vůbec. Nemáme možnost je připravit a v kabině je už beztak dost teplo. Lituji, ale čaj ani káva nebude. Upřímně řečeno, myslím, že nikomu z nás neuškodí, když na pár dní snížíme počet kalorií." Vyklouzlo mu to dřív, než si vzpomněl na paní Schusterovou, a doufal, že jeho výrok nevztáhne jen na sebe. Ležela rozvalená přes půldruhého sedadla, a protože díky včerejšímu všeobecnému odstrojování neměla na sobě elastický pás, vypadala jako dobromyslný hroch.
"Nad námi právě vyšlo Slunce." pokračoval Hansteen, "a záchranné čety jsou už určitě venku. Zůstává otázkou času, kdy nás najdou. Je tu návrh, abychom na to uzavírali sázky. Slečna Morleyová, která nám vede deník, je bude přijímat.
A teď jaký budeme mít dnes program. Prosím pana profesora Džajavardhanu, aby oznámil, co pro nás přichystal zábavní výbor."
Profesor byl mužík ptačího vzezření a jeho něžné tmavé oči nápadně vystupovaly z malého obličeje. Zřejmě přistupoval k sestavování zábavného programu velice vážně, neboť v drobné hnědé ruce svíral mohutný svazek poznámek.
"Jak již víte," začal, "zabývám se především divadlem, ale to nám tu bohužel není nic platné. Bylo by moc pěkné, kdybychom alespoň mohli číst divadelní text, dokonce jsem uvažoval o možnosti rozepsat některé role, ale máme naneštěstí tak málo papíru, že to nejde.
Budeme muset vymyslet něco jiného.
Knih také nemáme mnoho a některé jsou příliš specializované.
Za vhodné považuji dva romány, jednak univerzitní vydání Jezdce z neznáma, jedné z klasických kovbojek, a pak ten nedávno vydaný milostný příběh z historie Pomeranč a jablko. Navrhuji, abychom sestavili pořadí předčítačů a romány četli nahlas. Má někdo nějaké námitky nebo lepší návrh?"
"Chceme hrát pokra," prohlásil zezadu rozhodný hlas.
"Nemůžete přece hrát karty celý den," protestoval profesor a odhalil tím, jak málo zná neakademický svět. Komodor mu přispěchal na pomoc.
"Čtení a poker půjdou docela dobře dohromady," řekl. "A kromě toho myslím, že tu a tam byste si měli odpočinout. Ty karty dlouho nevydrží."
"Tak tedy s kterou knihou začneme? Hlásí se někdo k předčítání dobrovolně? Velmi rád budu číst sám, ale rozmanitost by byla zajímavější -" "Nesouhlasím, abychom mrhali čas čtením Pomeranče a jablka," ozvala se slečna Morleyová. "Je to brak a většinou... tedy... téměř pornografie."
"Jak to víte?" zeptal se David Barret, Angličan, který před časem chválil čaj. Místo odpovědi se mu dostalo pohrdlivého zasupění.
Profesor Džajavardhana se zatvářil nešťastně a pohledem poprosil komodora o pomoc. Tentokrát neuspěl. Hansteen zahloubané hleděl na druhou stranu. Bylo by osudné, kdyby se na něho cestující měli obracet s každou maličkostí. Chtěl, aby stáli na vlastních nohou, pokud to je možné.
"Tak dobře," prohlásil profesor, "abychom se vyhnuli nedorozumění, začneme s Jezdcem z neznáma."
Ozvaly se výkřiky odporu: "Chceme Pomeranč a jablko!", ale profesor kupodivu odolal. "Ta kniha je hodně dlouhá," vysvětloval, "mám vážné obavy, že bychom ji před zachráněním nedočetli." Odkašlal si, rozhlédl se po kabině, jestli jsou ještě další námitky, a pak začal číst velice příjemným, avšak dost monotónním hlasem.
"Úvod - Význam kovbojek v kosmickém věku. Napsal profesor anglistiky Karl Adams na základě materiálů z literárně kritických seminářů, které vedl na Chicagské univerzitě Kingsley Amis."
Hráči pokeru zneklidněli a jeden z nich nervózně zkoumal ohmatané kousky papíru, které jim nahrazovaly karty. Ostatní posluchači se pohodlně usadili a ve tvářích se jim zračila nuda nebo očekávání.
Slečna Wilkinsová odešla do přípravny kontrolovat zásoby.
Melodický hlas pokračoval: "Jedním…
