DRUHÁ KAPITOLA
Kapitánova pracovna na palubě Aresu pojmula v podmínkách gravitace nanejvýš tři lidi. Když byla ovšem loď na volné oběžné dráze, bylo v ní dost místa pro další tři, kteří si mohli podle chuti vybrat, zda postojí na stěnách nebo na stropě. Kromě jednoho člena skupinky, shromážděné v surrealistických úhlech kolem kapitána Nordena, byli všichni ve vesmíru už předtím a věděli, co se od nich očekává. Toto však byla jen běžná porada. První let nové kosmické lodi je vždycky významná událost a Ares byl navíc první loď svého druhu – skutečně první kosmická loď ze všech, které byly kdy postaveny, určená k převážení cestujících, nikoli nákladu. Po celkovém dovybavení měl Ares svým poněkud spartánským pohodlím obdarovat třicetičlennou posádku a sto padesát cestujících. Při tomto inauguračním letu byl však tento poměr téměř obrácený. Šest členů neúplné posádky právě čekalo, až dorazí na palubu jejich jediný pasažér.
„Stále mi není docela jasné,“ řekl Owen Bradley, spojovací důstojník, „co jako máme s tím chlapem, až tady bude, dělat? Čí chytrý nápad to vůbec byl?“
„K tomu jsem se právě chtěl dostat,“ řekl kapitán Norden a prohrábl si rukama místo, kde měl ještě před pár dny bujnou blonďatou kštici. (Na kosmických lodích zřídka najdete profesionální holiče, a přestože se vždycky najde spousta dychtivých amatérů, člověk ten nešťastný den odkládá, seč může.)
„Všichni, samozřejmě, znáte pana Gibsona.“
Jeho poznámka vyvolala řadu reakcí, z nichž ne všechny byly právě uctivé.
„Myslím, že ty jeho romány za moc nestojí,“ řekl doktor Scott. „Tedy ty poslední. Marťanský prach nebyl sice špatný, ale teď už je, samozřejmě, naprosto neaktuální.“
„Nesmysl,“ odfrkl astrogátor Mackay. „Právě ty poslední jsou nejlepší; Gibson se totiž začal konečně zajímat o základy a vypustil krev a blesky.“
Takový výbuch byl pro malého Skota zcela netypický. Než se do toho mohli vložit další, kapitán Norden pokračoval.
„Jestli proti tomu nic nenamítáte, tak se teď přestaneme zabývat literární kritikou. Na to bude spousta času později. Společnost po mně chce, abych vám, ještě než vůbec začneme, pár věcí zdůraznil. Pan Gibson je velmi důležitý muž, významný host, který byl na tenhle výlet pozván proto, aby o něm později napsal knihu. Nejde jenom o reklamu, společnost přirozeně doufá, že budoucí zákazníky jeho příběh… ehm, neodradí. A kromě toho tvoříme dějiny a náš první let by měl být řádně zaznamenán. Takže se pokuste chovat se chvíli jako gentlemani; Gibsonova kniha vyjde tak asi v půlmiliónovém nákladu a vaše budoucí pověst může záviset na tom, jak se budete v následujících třech měsících chovat!“
„Zdá se mi to, nebo to skutečně zní jako vydírání?“ řekl Bradley.
„Berte to, jak chcete,“ pokračoval s úsměvem Norden. „Já samozřejmě Gibsonovi vysvětlím, že nemůže očekávat takové služby, jaké budou k mání později, až tady budeme mít stevardy, kuchaře a bůhví koho ještě. Určitě to pochopí a nebude očekávat snídani do postele.“
„A pomůže s nádobím?“ ozval se něčí praktický dotaz. Než mohl Norden vyřešit tento problém z oblasti společenské etikety, ozvalo se z komunikačního panelu zabzučení a z mřížky reproduktoru uslyšeli hlášení. „Stanice Jedna volá Ares. Letí k vám váš pasažér.“
Norden přepnul přepínač a odpověděl: „O. K. Jsme připraveni.“ Potom se obrátil zpátky k posádce.
„Vedle těch našich vyholených hlav si bude chudák připadat jako v Alcatrazu. Jimmy, jdi mu naproti a pomoz mu přes vzduchový uzávěr, až se připojí člun.“
Martin Gibson byl ještě stále v povznesené náladě z toho, že překonal svoji první větší překážku – lékaře na Vesmírné stanici Jedna. Když opouštěl stanici v mrňavém transportním člunu na pneumatický pohon, ztráta gravitace jeho zdravotní stav nikterak nezhoršila, zato však pohled, který se mu naskytl v kabině kapitána Nordena, mu přivodil krátkou recidivu. Člověk měl i při absenci přitažlivosti tendenci namlouvat si, že někde je „dole“, a bylo jen přirozené předpokládat, že podlaha je tam, kde jsou k povrchu přišro…
