Tři sestry (Anton Pavlovič Čechov)

Tři sestry - tragikomedie o tom, jak čas mění lidi a jejich sny

 

Anton Pavlovič Čechov začal svou dramatickou dráhu aktovkami v komicko sentimentálním duchu. Až potom se pustil do celovečerních her. Racek (Čajka, 1896) při své první inscenaci propadl, protože herci své role nepochopili a ani se je nenamáhali naučit nazpaměť. Po tomto debaklu se Čechov rozhodl přestat psát pro divadlo. Až po dlouhém naléhání svolil k obnovení Racka v Moskevském uměleckém divadle. Později pro ně napsal další tři hry: Strýčka Váňu (Ďaďa Vaňa, 1899), Tři sestry (Tri sestry, 1901) a Višňový sad (Višňovyj sad,1904). Čechovova pověst je založena především na těchto čtyřech hrách.

Všechny hlavní hry APČ, včetně Tří sester, se odehrávají na ruském venkově a zobrazují monotónní a frustrující život statkářské vrstvy. Všechny jeho postavy touží po lepším životě, ale nejsou schopny svých cílů dosáhnout, nebo k tomu nemají sílu. Hry jsou složeny z nekonečného množství detailů, jejich vzájemné spojitosti nejsou vždy zřejmé. A přece se postupně vytvoří jednotná atmosféra, jasně vykreslené postavy i úplný a prostý děj. Čechov vytváří realistickou tkáň prostředí a dialogu, v němž povrchové jednání a řeči jsou pouhými úhybnými manévry anebo maskují hlubší konflikty a nejistoty. Čas zde působí jako ničitel nadějí a iluzí.

Toto téma samozřejmě ani s plynoucím časem neztrácí na aktuálnosti. I v dnešní době má obyčejný člověk mnoho snů, o jejichž naplnění se však přestává snažit, protože se domnívá, že nemá šanci na úspěch. Po "dospění" tedy zavrhuje svoje cíle jako naivní a nereálné.

Celou hrou se proplétá jedna velká touha všech tří sester - vrátit se do rodné Moskvy. Domnívají se, že právě tam na ně čeká lepší život. Stále však odjezd odkládají

Vzhledem k tomu, že dialogy pouze naznačují skutečné vnitřní rozpoložení postav, a velkému množství symbolů, je potřeba přikládat velkou váhu hereckému provedení, jinak diváci hru nepochopí a dojde ke stejnému neúspěchu jako při prvním uvedení Racka. Také na režii spočívá velká zodpovědnost, neboť hlavně ve třetím a čtvrtém jednání text mírně ztrácí na spádu a je potřeba divákovu pozornost udržet jinými způsoby.

Tři sestry u náš vyšly v několikerém překladu, přičemž moje volba padla na ten od Leoše Suchařípy, který je dle mého názoru nejživější a nejhravější.

— 1 —

---

Osoby

• ANDREJ PROZOROV
• NATÁLIE, jeho milá, později žena
• OLGA, MÁŠA, IRINA, jeho sestry
• FJODOR KULYGIN, profesor gymnázia, Mášin muž
• ALEXANDR VERŠININ, podplukovník, velitel baterie
• NIKOLAJ TUZENBACH, baron, poručík
• VASILIJ SOLENÝ, štábní kapitán
• IVAN ČEBUTYKIN, vojenský lékař
• ALEXEJ FEDOTÍK, podporučík
• VLADIMÍR RODE, podporučík
• FERAPONT, vrátný u krajské správy, stařec
• ANFISA, chůva, osmdesátiletá žena
• PROTOPOPOV, předseda místní správy

 

ANDREJ PROZOROV

Dle otcova přání by z něj měl být profesor, je však pouhým členem krajské správy (v prvním dějství tajemníkem), a ví, že cesta výš už není. Každou noc sní o tom, že bude slavný vědec, na kterého bude celé Rusko hrdé. Vroucně miluje Natašu, kterou si vezme za ženu. Ta se ale v postupně mění v panovačnou fúrii. Andrej si její chování uvědomuje, i to, že je „tupé hovádko“, ale stále ji miluje, i když už nechápe proč. O svých snech nemá s kým hovořit - manželka ho nechápe, sester se bojí, že se mu vysmějí. Proto se svěřuje napůl hluchému Ferapontovi. Hraje karty a často prohrává velké částky, což ho nakonec donutí zastavit dům. Ví o tom, že ho žena podvádí, ale není schopen s tím nic udělat. Vidí budoucnost velmi růžově.

NATÁLIE, jeho milá, později žena

V prvním dějství nevinné mladé děvče, které chodí trochu nevkusně oblečené. Po svatbě s Andrejem se ale změní, stává se z ní sobecká fúrie, která se do všeho vrtá, organizuje všem život, je ta nejchytřejší, ví, co je pro všechny nejlepší, a vždy musí být po jejím. Nadevše ale zbožňuje své děti. Začne svého manžela podvádět s Protopopovem.

OLGA, nejstarší ze sester

Je učitelkou (později ředitelkou) na gymnáziu. Její práce ji ubíjí a touží jen po jediném - odjet zpátky do rodného města, do Moskvy. Chodí v modrém učitelském plášti. Touží po svatbě, milovala by svého muže, zůstává však sama. V Irině stále vidí malou holčičku a dělá si srandu z toho, jak si Irina myslí, že je dospělá. Naopak Mášu a její jednání chápe. Bratru Andrejovi tak trochu poroučí.

MÁŠA

Stále chodí v černém a často si hvízdá. Nese v sobě mnoho smutku i hoře. Vdala se v osmnácti, kdy jí profesor Kulygin připadal nejchytřejší na světě, nyní už o něm smýšlí trochu jinak. Je zádumčivá a nemá ráda Soleného. Umí tři řeči, je velmi chytrá a vzdělaná, ale myslí si, že na krajském městě jí to je k ničemu. Začne svého manžela podvádět s Veršininem. Po přesunu vojsk z města i s Veršininem se však poslušně vrací k manželovi.

IRINA, nejmladší ze sester

Nosí bílé šaty a stejně jako sestry chce se vším skoncovat a odjet do Moskvy. Chce pracovat, vidí v tom jediný smysl a cíl života. Své starší sestry moc nechápe, ještě stále nepřestala věřit svým snům. Nemá ráda Soleného. Na naléhání své sestry souhlasí s Tuzenbachovou nabídkou k sňatku, kterého ale nemiluje. Těší se, jak s ním začne nový život, ovšem baron je zabit ještě před svatbou.

FJODOR KULYGIN, profesor gymnázia, Mášin muž

Je typickým učitelem, mírně roztržitým, trochu odtrženým od reality. Často mluví latinsky a svou ženu má moc rád, i přes její nevěru, kterou jí okamžitě odpouští.

ALEXANDR VERŠININ, podplukovník, velitel baterie

Čtyřicátník, fajn chlapík. Není hloupý, ale trochu moc mluví. Je docela zajímavý a podruhé ženatý. Jeho žena čas od času spáchá sebevraždu, nosí dlouhý cop jako dívka, mluví jenom o vznešených věcech, o filozofii. Mají spolu dvě holčičky a Veršinin si vyčítá, jakou hroznou mají matku.

Znal sestry jako malé holky a jejich otce. Tenkrát byl poručík a do někoho se zamiloval. Ostatní ho "povýšili" a škádlili ho oslovením "zamilovaný major" Je z Moskvy a tvrdí, že „neexistuje město tak nudné a bezútěšné, aby v něm nebyl zapotřebí chytrý a vzdělaný člověk" Stále má své sny, nenechá se ubít životem. Zamiluje se do Máši, která jeho lásku opětuje. Na konci hry je společně se svou baterií odvelen do Polska.

NIKOLAJ TUZENBACH, baron, poručík

Chtěl by pracovat, stejně jako Irina, do které se zamiluje. Touží po cihelně. Chce si Irinu vzít, ovšem nakonec je zastřelen při souboji se Soleným.

VASILIJ SOLENÝ, štábní kapitán

Je šovinista a nemá rád Tuzenbacha. Ve společnosti je hrubý a sprostý, ale když je s někým sám, je vtipný a laskavý. Už v prvním jednání říká, že Tuzenbachovi prožene kulku hlavou, což na konci splní.

IVAN ČEBUTYKIN, vojenský lékař

Nikdy nepracoval a pracovat nehodlá. Z medicíny už všechno zapomněl, jeho vinou tak zemřela pacientka. Má sestry moc rád, říká, že jsou to jediné, co mu na světě zůstalo. Vroucně miloval jejich matku. Jeho nejčastější replikou je „prašť jako uhoď“, už nemá žádné sny ani touhy.

ANFISA, chůva, osmdesátiletá žena

Je u Prozorových už třicet let. Nataša ji nemá ráda a chtěla by ji vyhodit. Když se Máša stane ředitelkou gymnázia a dostane erární byt, stěhuje se s ní a na sklonku života je šťastná.

ALEXEJ FEDOTÍK, podporučík

VLADIMÍR RODE, porporučík

FERAPONT, vrátný u krajské správy, stařec

PROTOPOPOV - Michal nebo Ivan

Je předsedou místní správy a milencem Nataši. Ačkoliv se o něm často mluví, nikdy ho neuvidíme.

— 2 —

---

Děj dramatu

V první jednání se u Prozorovových slaví Irinin svátek. Uplynul rok od smrti otce. Sestry mluví o tom, jak se již brzy budou stěhovat do Moskvy.

V druhém dějství je Andrej již ženatý, má malého chlapce. Veršinin začíná jevit zájem o Mášu, která ho zpočátku odmítá. Podobně je to s Tuzenbachem a Irinou. Olga zastupuje nemocnou ředitelku školy, ale nezvládá to. Nataša začíná Andreje podvádět s Protopopovem. Znovu se mluví o brzkém přestěhování do hlavního města.

Ve třetím jednání vypukne ve městě požár, Prozorovovi pomáhají obětem.

Čtvrté dějství je ve znamení přesunu vojska z města. Odchází Veršinin a Máša se vrací ke svému muži. Tuzenbach je zastřelen v souboji se Soleným. Všechny tři sestry docházejí k závěru, že veškeré utrpení v životě má nějaký smysl a smiřují se s ním, každá jinak. Máša začíná život znovu, s tím, že se musí žít. Irina vidí dál smysl života v práci. A Olga dojde k závěru, že jejich utrpení se jednou změní ve štěstí lidí, kteří přijdou po nich.

— 3 —

---

Děj dramatu Tři sestry začíná 5. května, přesně rok po smrti starého Prozorova v domě jeho dětí.

Do salonu se schází hosté k oslavení svátku nejmladší ze tří sester - Ireny. Prostřední Marie si před přesnídávkou čte knihu, nejstarší Olga, profesorka dívčího gymnázia, opravuje sešity, společně si povídají se známými důstojníky a vzpomínají. Očekávají příchod neznámého vojáka, který pochází z Moskvy. Právě kvůli jeho původu se na něj všichni těší. Moskva je rodným městem a také snem všech tří sester. Návrat sem by pro ně znamenal vysvobození z každodenní nudy v maloměstě mezi důstojníky. Proto o něj tolik usilují. V závěru prvního dějství se seznamujeme s Andrejem, bratrem Ireny, Máši a Olgy, učencem, houslistou, členem zemské rady a zamilovaným člověkem.

Dále se s dějem posouváme přes několik ročních období k masopustu. Andrejova manželka Nataša se stává paní domu, kontroluje, nařizuje, pod záminkou starostlivé matky se zbavuje hostů a také sester svého manžela. Ten se snaží najít útěchu z nenaplněného manželství v knihách a hře v karty. Sama Nataša jej podvádí s jeho nadřízeným, předsedou zemské rady Protopopovem.

Požár. Veršininova manželka dělá opět potíže a zaviní ohrožení svých dvou dcer. Lékař Čebutykin se opije a rozbije starý budík, který patřil ženě, kterou miloval. Známy voják Fedotík přijde o střechu nad hlavou. U Prozorovových se schází mnoho lidí, aby zde našli úkryt. Máša se sestrám vyznává z lásky k Veršininovi. Ty o tom nechtějí ani slyšet. Prchlivý důstojník Solenyj se snaží zapůsobit na Irenu, ta ho ale vyhání, protože má v hlavě už delší dobu někoho jiného - barona Tuzembacha někdejšího Soleného přítele, který byl také vojákem, ale vzdal se svého postavení pro poznání nového života.

Závěr celého příběhu se odehrává v zahradě domu. Vojáci jsou carem posláni do Polska a jeden po druhém se přicházejí loučit. Včerejšího večera došlo ke slovní potyčce mezi Soleným a Tuzembachem, která vyústila v souboj. Irena se chystá k odjezdu za novým životem a prací, když jí přicházejí oznámit, že byl baron zabit. I přesto, že jej nemilovala, ji smrt blízkého člověka velmi zasáhne. Veršinin se přichází rozloučit s Mášou. Její manžel Kulygin celou scénu se zaujetím sleduje a v závěru své ženě všechno odpustí. Ta se psychicky zhroutí.

— 4 —

---

Tři sestry je psychologická hra. Jako hlavní postavy zde vystupují tři ženy. Učitelka gymnázia Olga, nejstarší ze sester, Máša se svým manželem, profesorem Fedorem Iljičem Kullyginem a nejmladší Irina. Jejich bratr se jmenuje Andrej Sergejeviče Prozorov. Všichni nejvíce touží po štěstí. Drama začíná Irininými narozeninami. Sejdou se hosté, mezi nimi je i baron Tuzenbach, štábní kapitán Solenyj a nafoukaná, parádivá a zlá Nataša Ivanovna. Irina prohlásí, že bude stále pracovat a že je práce krásná. Oba vojáci, Tuzenbach i Solenyj, nikdy nepracovali, ale nyní, aby se zalíbili Irině, vytahují se, že pracovat začnou a že smysl života je v práci. Andrej Sergejevič se zamiluje do Nataši. Vezme si ji za ženu. Nataša se zanedlouho stane paní domu. Poroučí, nadává, všichni ji musí poslouchat. Myslí jen na sebe a na svého syna Bobíka.

Sestrám sloužila od malička služka Anfisa. Nataša ji vyžene. Olga dostane místo ředitelky gymnázia. Irina stále touží odjet do Moskvy, ale přání se jí nevyplní. Olga ji přemluvila, aby se vdala za barona Tuzenbacha. Olga se rozhodne, že si ho vezme. Ale Solenyj Tuzenbacha urazí. V souboji je Tuzenbach zabit.

Drama končí a sestry zůstávají stále samy.

— 5 —