Literární směry: Parnasismus

Parnasismus vznikl ve Francii v druhé polovině 19. století jako reakce na romantismus a jeho subjektivitu a emocionální výlevy. Tento směr byl pojmenován po řeckém pohoří Parnassos, sídle Apollóna a Múz, a představuje návrat k ideálu krásy, formální dokonalosti a umělecké objektivity.

Charakteristika směru

Parnasismus zdůrazňuje uměleckou dokonalost, formální eleganci a neosobní přístup k literárnímu dílu. Autoři se distancují od emocionálních výlevů a osobních prožitků, které byly typické pro romantismus, a místo toho se zaměřují na objektivní a formálně dokonalé ztvárnění skutečnosti. „Umění pro umění“ (l’art pour l’art) je heslem parnasistů, kteří věří, že umělecké dílo má existovat samo o sobě, bez nutnosti vyjadřovat osobní nebo společenské poselství.

Parnasismus nakonec ustoupil symbolismu a dekadenci, ale jeho důraz na krásu a formální dokonalost ovlivnil mnoho pozdějších básníků.

Jazyk a stylistické prostředky

Parnasisté kladou velký důraz na formu, precizní rým a metriku. Jazyk jejich děl je pečlivě vybroušený, bohatý na detailní popisy a přísně dodržuje formální pravidla. Parnasisté často čerpají inspiraci z antiky, přírody a mytologie, a jejich poezie je chladná, distancovaná a zaměřená na estetickou krásu.

Etymologie pojmu

Název „parnasismus“ pochází z řeckého pohoří Parnassos, které bylo v antické mytologii spojováno s bohem Apollónem a Múzami, což symbolizuje úzkou vazbu parnasistů na klasické ideály krásy a umělecké dokonalosti.

Zpět na přehled Literárních směrů, epoch, skupin a hnutí

Kompletní knihy z tohoto lit. směru ke stažení (ePub, PDF, MOBI):