Literární směry: Imagismus

Imagismus je literární směr, který vznikl v počátku 20. století, zejména v angloamerické poezii, a jeho hlavní představitelé zahrnují básníky jako Ezra Pound, Hilda Doolittle a Richard Aldington. Imagismus se soustředí na jasné a přesné obrazy, které mají evokovat silné pocity a myšlenky.

Charakteristika směru

Imagismus se vyznačuje snahou o vyjádření okamžiku a pocitu prostřednictvím jasných a konkrétních obrazů. Autoři se snaží vyhnout sentimentálnímu a abstraktnímu vyjádření, místo toho používají jednoduché, ale výstižné jazykové prostředky. Imagismus preferuje stručnost a efektivitu, s cílem dosáhnout maximálního účinku s minimem slov. Tento směr také klade důraz na strukturu a rytmus, které mají podporovat obraznost a emotivní sílu básně.

Jazyk a stylistické prostředky

Imagisté používají minimalistický jazyk a vyhýbají se ornamentální stylizaci. Jejich díla se často vyznačují přesnými a sugestivními obrazy, které evokují konkrétní vjemy a pocity. Využívají i techniky jako enjambement (přerušení verše) a zvukomalebnost, čímž posilují celkovou atmosféru a emocionální náboj svých textů.

Etymologie pojmu

Název „imagismus“ vychází z anglického slova „image“, což znamená „obraz“. Tento termín zdůrazňuje zaměření směru na konkrétní, vizuální a emotivní obrazy, které mají sílu vyjádřit složité pocity a myšlenky.

Zpět na přehled Literárních směrů, epoch, skupin a hnutí

Kompletní knihy z tohoto lit. směru ke stažení (ePub, PDF, MOBI):