Literární směry: Neorealismus

Neorealismus je literární a umělecký směr, který vznikl v Itálii po druhé světové válce. Tento směr se vyznačuje realistickým ztvárněním každodenního života, přičemž klade důraz na sociální otázky a životní podmínky obyčejných lidí. Neorealisté reagovali na situaci po válce a snažili se reflektovat sociální a ekonomické problémy, které postihly italskou společnost.

Charakteristika směru

Neorealismus se zaměřuje na autentické a neidealizované zobrazení reality. V literatuře a filmu se autoři snaží zachytit každodenní život, chudobu, nespravedlnost a utrpení, s cílem vyvolat empatii a pochopení pro postavy. Neorealistické příběhy často obsahují prvky dokumentarismu, což znamená, že čerpají z reálných událostí a situací.

Jazyk a stylistické prostředky

Jazyk neorealistické literatury je obvykle jednoduchý a přímočarý, s důrazem na realistické popisy a dialogy. Stylistické prostředky zahrnují detailní popisy každodenních situací, postav a prostředí, které pomáhají vytvářet autentičnost a blízkost k čtenáři.

Etymologie pojmu

Termín „neorealismus“ pochází z latinského „neo“, což znamená „nový“, a „realismus“, což odkazuje na skutečnost. Tento pojem tedy naznačuje nový přístup k realistickému ztvárnění reality a každodenního života.

Zpět na přehled Literárních směrů, epoch, skupin a hnutí

Kompletní knihy z tohoto lit. směru ke stažení (ePub, PDF, MOBI):