Literární směry: Manýrismus

Manýrismus vznikl ve druhé polovině 16. století jako přechod mezi renesancí a barokem. Jeho kořeny jsou v Itálii, odkud se postupně rozšířil do celé Evropy. Tento směr se objevil v období kulturních a politických změn, kdy se renesanční jistoty začaly hroutit a autoři se začali odklánět od klasické harmonie a rovnováhy.

Charakteristika směru

Manýrismus se odlišuje od renesance svým důrazem na složitost, neklid a uměleckou rafinovanost. Autoři se snažili překonat klasickou jednoduchost a symetrii renesance, a místo toho se zaměřovali na komplikované kompozice, paradoxní situace a nadměrné užívání metafor. Díla manieristických autorů jsou často poznamenána existenciální nejistotou a melancholií.

Manýrismus se projevoval nejen v literatuře, ale i v jiných oblastech umění, jako je malířství, architektura nebo sochařství. Umělci se snažili o originalitu a inovaci, což vedlo k používání extrémních výrazových prostředků, přehnaných obrazů a protikladů. V literatuře byl manierismus často spojen s používáním složitých jazykových figur, neobvyklých metafor a zálibou ve formální eleganci.

Jazyk a stylistické prostředky

Manýrismus kladl důraz na formu a styl. Literární texty se často vyznačují složitými konstrukcemi, překvapivými obraty a jazykovou hravostí. Autoři používali složité metafory, alegorie a kontrasty, aby vyjádřili své myšlenky a nálady. Jazyk byl často „překombinovaný“ a vyumělkovaný, což mělo vyvolat dojem intelektuální rafinovanosti. Veršovaná poezie a alegorické drama byly oblíbenými formami manieristické literatury.

Etymologie pojmu

Slovo „manýrismus“ pochází z italského „maniera“, což znamená „styl“ nebo „manýra“. Tento termín odkazuje na umělecké dílo, které zdůrazňuje sofistikovanou formu a stylovou eleganci, často na úkor obsahu. Manýrismus byl původně kritickým termínem, označujícím nadměrnou uměleckou stylizaci.

Zpět na přehled Literárních směrů, epoch, skupin a hnutí

Kompletní knihy z tohoto lit. směru ke stažení (ePub, PDF, MOBI):