Bourák (Roger Zelazny)

Po půl hodině se noc začala vzdávat vlády nad horami. Napravo, daleko nad Planinou, explodovalo ráno a roztříštilo oblohu na barvy podzimních stromů. Murdock vytáhl z palubní desky tlakovou láhev s horkou kávou, jakou kdysi používali kosmonauti.

„Same, mám dojem, že jsem něco našla.“

„Co? Kde?“

„Před námi, nalevo od toho velkého balvanu, je svah, který končí nějakým otvorem.“

„Výborně, lásko, jedeme tam. Připrav si rakety.“

Protáhli se kolem balvanu, projeli za něj a pustili se dolů.

„Jeskyně nebo tunel,“ řekl. „Jeď pomalu.“

„Teplo! Tepelná stopa!“ ozvala se Jenny. „Znovu jsem ji našla!“

„Už vidím i stopy kol, jsou jich tu spousty,“ řekl Murdock. „Tohle je to místo.“

Blížili se k otvoru.

„Vjeď dovnitř, ale pomalu,“ poručil. „Jakmile se něco pohne, pal.“

Projeli skalním portálem. Jenny vypnula světla ve viditelné části spektra a přešla na infračervené vidění. Před okno se vysunul infračervený filtr, přes který si Murdock mohl prohlížet jeskyni. Byla vysoká asi sedm metrů a dostatečně široká, aby jí mohla projet tři auta vedle sebe. Písek znovu přešel ve skálu, tentokrát hladkou a docela rovnou. Po chvíli chodba začala stoupat.

„Vpředu je nějaké světlo,“ zašeptal.

„Vím.“

„Myslím, že je to kousek oblohy.“

Pomalu se blížili. Sípavý zvuk Jennina motoru byl jediným zvukem v obrovských skalních komnatách.

Na prahu světla zastavili. Infračervený filtr se zasunul.

Před nimi se otevíral kaňon vyhloubený v píscích a břidlicích. Vysoké srázy a skalní převisy jej při pohledu shora zcela zakrývaly, kromě nejzazší části. Tam dopadalo bledé světlo až na dno, ale nic neobvyklého neodhalovalo.

Ale blíž…

Murdock úžasem zamrkal.