Sedmá schrána (Robert Silverberg)

Půlnoční temnota. Srpek měsíce. Obloha plane hvězdami. Větrem nadouvaný stan archeologů. Někdo z něj vychází. Piurivar. Velmi útlý, pohybuje se s opatrností stáří.

Jistě doktor Huukaminaan.

Štíhlá postava stojí na silnici, čeká: další Metamorf, také starý, stejně hubený, otrhaný a podivně oblečený.

Khivanivod, je to on. Vidí sám sebe okem vlastni mysli.

Za ním se pohybují stínové postavy, pět, šest, je jich sedm. Samí Kožoměnci. Podle vzhledu vesničané. Zdá se, že starý archeolog je nevidí. Hovoří s khivanivodem; šaman gestikuluje, ukazuje. O něčem spolu zuřivě diskutují. Doktor Huukaminaan vrtí hlavou. Další ukazování. Další diskuse. Gesta souhlasu. Zdá se, že všechno je vyřešeno.

Zatímco se Valentin dívá, khivanivod a Huukaminaan se spolu vydávají po cestě, jež vede k srdci ruin.

Vesničané se nyní vynořují ze stínů, které je ukrývaly. Obklopují starého muže; chápou se ho; zakrývají mu ústa, aby nemohl vykřiknout. Přichází k nim khivanivod.

Khivanivod má nůž.