Případ divoké kočky

7. KAPITOLA

V herně The Haven ve staré Sammisově budově na Halley Street, která se otevírala už před polednem, byly markýzy nechány spuštěné do doby, než slunce zajde za stěny budovy. Kolem třetí hodiny se ze dveří vynořil zaměstnanec s klikou v ruce. Před tím než kliku nasadil, aby rolety vytáhl, podíval se hodnotícím pohledem na muže, stojícího blízko dveří ve výklenku mezi dvěma kamennými pilastry. Na muži nebylo nic mimořádného – střední věk, trochu přihrbená ramena – od normálních lidí se lišil hlavně tím, že mu na pravé tváři ze střechy klobouku visely dva proužky lepicí pásky a že měl knír zcela neobvyklé barvy, téměř plavý. Když zaměstnanec splnil svůj úkol, podíval se ještě jednou ostře na neznámého a zmizel v herně.

Po chvíli se dveře opět otevřely a z nich vyšel zástupce vedoucího The Haven. Šel přímo k muži ve výklenku a zeptal se: „Sčítáš lidi, bratře?“

Neznámý zavrčel a řekl: „Hledám přítele.“

„Jak to vypadá, musíš mít přátel velmi málo. Stál jsi tady, už když jsem přišel, téměř před čtyřmi hodinami, a ještě pořád tady trčíš. Proč nezkusíš na chvíli nějaké jiné místo?“

„Nikomu nepřekážím. A chodník je veřejný.“

„To teda je. Jak tvůj přítel vypadá?“

Muž s knírem zavrtěl hlavou. Zástupce vedoucího se na něj ještě chvíli díval, pak se obrátil a vydal se na cestu po chodníku, až potkal uniformovaného policistu. Pozdravili se kývnutím hlavy a zástupce vedoucího se zeptal: „Všiml sis toho chlapa s řídítkama, jak zapouští kořeny před mým obchodem?“

„Jistě. Už dávno. Řekl mi, že čeká na přítele.“

„Co ho takhle vyzvat, aby ho šel hledat někam jinam.“

„Možná bych mohl.“ Policista se ušklíbl. „O co jde? Máš strach, že je z berňáku a že hledá ty dva ztracené desetníky?“

Zástupce na jeho posměšek nereagoval. „Nelíbí se mi jeho trpělivost. Včera večer zavražděný Jackson už udělal dost špatné reklamy našemu podniku. Jedním z důvodů, proč jsem se ptal, je, že jsem si myslel, že by to mohl být některý z čmuchalů, zabývajících se vraždou.“

Policista zavrtěl hlavou. „Nepatří k nim. Nevypadá nebezpečně. Pohlídám ho.“

Zástupce vedoucího přijal toto ujištění, vrátil se do The Haven a pokračoval v plnění svých společenských povinností. Policista se pomalu sunul za ním, drže se ve stínu blízko budovy. Přiblížil se k muži ve výklenku a ledabyle se zeptal: „Tvůj přítel se ještě neukázal?“

„Ještě ne, děkuji za starost.“

Policista odkráčel.

O půl hodiny později, když došlo k té malé příhodě, byl policista na druhé straně ulice a naslouchal muži, bědujícímu nad píchnutou pneumatikou; proto mu ušel úvod k rychlému vyvrcholení dlouhého mužova čekání. Seběhlo se to všechno velice rychle. Muž s knírem najednou opustil výklenek, aby zastoupil cestu drsně vyhlížejícímu mladému muži, dost otrhaně oblečenému, který sice přicházel od severu, ale náhle změnil svůj kurs se zřejmým úmyslem vstoupit do The Haven.

Muž s knírem zastoupil mladému cestu a naléhavě řekl: „Chci s tebou mluvit, mladíku. Budeš za to odměněn. Jen nezačni –“

Mladý muž se pol…