16
Hala v přízemí měla na každém konci jedny dveře a uprostřed ještě dvoje, těsně vedle sebe. Z těch jedny vedly do kumbálu na ložní prádlo a druhé byly zamčené. Došel jsem až na konec haly a nahlédl jsem do ložnice pro hosty, kde byly stažené žaluzie a ani stopy po tom, že by tu někdo spal. Vrátil jsem se na druhý konec haly a vystoupil jsem do další ložnice s širokou postelí, s kávově hnědým kobercem, s hranatým nábytkem ze světlého dřeva, se zrcadlem nad toaletním stolkem a s podlouhlou zářivkou nad zrcadlem. V rohu stál na stolku s vrchní deskou ze zrcadlového skla skleněný chrt a vedle něho skříňka rovněž z křišťálového skla, plná cigaret. Všude po toaletním stolku byl rozsypaný pudr. Na ručníku, pověšeném nad košem na papíry, se černala šmouha od tmavé růže na rty. Na posteli ležely vedle sebe dva polštáře a v nich vytlačené důlky, které tam možná udělaly něčí hlavy. Z pod jednoho polštáře vykukoval dámský kapesníček. V nohách postele bylo uhlově černé pyžamo. Ve vzduchu tkvěla poněkud příliš nápadná vůně chypru. Copak tomu všemu asi říkala paní Fallbrooková, pomyslel jsem si.
Otočil jsem se a pohlédl jsem na svůj obraz ve vysokém zrcadle na dveřích kumbálku. Dveře byly bíle natřeny a měly kliku z křišťálového skla. Dal jsem na kliku kapesník, stiskl jsem ji a nahlédl jsem dovnitř. Kumbál vykládaný cedrovým dřevem byl skoro přecpaný pánskými obleky. Příjemně, přátelsky zavoněl tvídem. Ale nebyly tam výhradně jenom pánské obleky.
Visely tam také černobílé dámské šaty pánského střihu, z větší části bílé, pod nimi stály černobílé střevíčky, na poličce nahoře ležel panamáček s černobílou stužkou. Dámských šatů tam bylo víc, ale ty jsem si neprohlížel. Zavřel jsem dveře kumbálu a odešel jsem z ložnice s kapesníkem v ruce pro případ, že bych musel sahat ještě na nějaké kliky.
Dveře vedle kumbálu na ložní prádlo, ty zamčené dveře, vedly zřejmě do koupelny. Zatřásl jsem jimi, ale zůstaly zamčené. Shýbl jsem se a zjistil jsem, že v držadle kliky je krátký úzký otvor. To znamenalo, že dveře se zajišťují zevnitř stisknutím knoflíku v držadle kliky a že do toho úzkého otvoru se strká klíč bez zářezů, kterým jde uvolnit západka, kdyby se stalo, že by v koupelně někdo omdlel, nebo kdyby se tam zamkly děti a z uličnictví nechtěly ven.
Klíč pro tenhle účel by měl být na horní poličce v kumbále na ložní prádlo, ale nebyl tam. Zkusil jsem to s kapesním nožem, ale ten byl moc tenký. Vrátil jsem se do ložnice a z toaletního stolku jsem si přinesl plochý pilníček na nehty. Ten zabral. Otevřel jsem dveře do koupelny. Přes nalakovaný koš viselo odhozené pískově žluté pánské pyžamo. Na podlaze ležely zelené trepky bez pat. Na kraji umývadla byl holicí strojek a tuba od holicího krému s odšroubovaným kloboučkem. Okno koupelny bylo zavřené a ve vzduchu tkvěl pronikavý zápach, který byl docela jiný než jiné zápachy.
Na světle zelených dlaždicích na podlaze měděně zářily tři prázdné nábojnice a v mléčném okenním skle byla hezounká dírka. Vlevo od okna a kousek nad ním něco na dvou místech poškodilo omítku tak, že pod malbou prosvítala běloba; cosi, například střela, tam proniklo do zdi. Záclona, která zakrývala sprchu, byla ze zeleného a bílého viskozového hedvábí, visela na lesklých chromovaných kroužcích a byla přetažena přes výklenek sprchy. Roztáhl jsem ji, kroužky kovově zachřestily a z nějakého důvodu mi připadalo, že neslušně nahlas.
Když jsem se shýbl, zaslechl jsem, jak mi trochu zavrzalo v kříži. Ano, samozřejmě, byl tam - nikde jinde být nemohl. Ležel zkroucený v rohu pod dvěma nablýskanými kohoutky a z chromované sprchy mu pomalu odkapávala voda na prsa.
Kolena měl přitažená k tělu, ale bezvládná. Obě dírky v obnažené hrudi byly tmavě modré a obě byly natolik blízko u srdce, že ho musely zabít. Krev zřejmě smyla voda.
Oči hleděly prapodivně jasně a plné očekávání, jako kdyby ucítil vůni ranní kávy a zrovna se chystal jít na snídani.
Čistá, ekonomická práce. Právě jste se oholil a svlékl, abyste vlezl pod sprchu, opí…
