Pojď ke mně dolů do sklepa (Ray Bradbury)

Drátěná ramínka byla skutečně prázdná. Zachřestila, jak je Fortnum odsunul stranou po tyči, otočil se a pohlédl ven z šatny na Dorothy Willisovou a na jejího syna Joea.

„Já jsem prostě šel kolem,“ říkal Joe, „a viděl jsem, že je šatna prázdná a všechny tátovy šaty jsou pryč!“

„Bylo to všechno tak pěkné,“ řekla Dorothy. „Měli jsme takový pěkný život. Já tomu nerozumím. Vůbec tomu nerozumím!“ Začala znovu plakat, přitiskla si ruce na tvář.

Fortnum vykročil ze šatny.

„Slyšeli jste ho odcházet?“

„Hráli jsme venku školku s míčem,“ řekl Joe. „Tatínek povídal, že si musí na chvilku zajít dovnitř. Pak jsem šel dovnitř já, a to – to už byl pryč!“

„Musel si rychle sbalit věci, a ať šel, kam šel, šel asi pěšky, protože jsme vůbec neslyšeli, že by byl přijel taxík.“

Prošli halou.

„Podívám se na nádraží a na letiště.“ Fortnum zaváhal.

„Dorothy, měl Roger někdy nějaké –“

„Ne, duševně byl docela v pořádku.“ Zaváhala. „Mám pocit – takové tušení – že ho unesli.“

Fortnum zavrtěl hlavou. „To se mi nezdá, že by to byl stihl zabalit, vyjít z domu a jít svým únoscům naproti.“

Dorothy otevřela dveře, jako by chtěla vpustit noc anebo noční vítr do haly a ohlédla se prázdným pohledem do pokojů. Její hlas bloudil.

„Ne. Nějak se dostali do domu. Přímo před námi, přímo před našima očima nám ho ukradli.“

„A pak?“

„… stalo se něco strašného.“

Fortnum vykročil do noci cvrčků a šustících stromů. Proroci posledního soudu, napadlo ho, si prorokují. Paní Šťastná. Roger. A teď Rogerova žena. Stalo se něco strašného. Ale co, proboha? A jak?

Pohlédl na Dorothy a pak na jejího syna. Joeovi, pomrkávajícímu zvlhlýma očima, to hodnou chvíli trvalo, než se otočil, přešel halou a zastavil se, objímaje prsty kliku dveří do sklepa.

Fortnum pocítil, jak jeho víčka zacukala, jak se mu napjala duhovka, jako by si pořizoval snímek něčeho, co si potřeboval zapamatovat.

Joe otevřel dveře do sklepa dokořán, sestupoval, mizel, zmizel. Dveře klaply.

Fortnum otvíral ústa, aby něco řekl, ale Dorothy ho vzala za ruku, musel se na ni podívat.

„Prosím tě,“ řekla. „Najdi mi ho.“

Políbil ji na tvář. „Jestli je to v lidských silách…“

Jestli je to v lidských silách. Prokristapána, proč zvolil zrovna tahle slova?

Odešel do letní noci.