LIST TŘETÍ
Marcus Manilius Mezentianus Tullii.
PÍŠI JMÉNO své i tvé, Tullie, ale hledě na papyrus, na to své jméno, divím se, jsem-to ještě já, jenž píše, či někdo jiný ve mně. Nejsem jako dříve, ba dokonce jsem měl občas podezření v těchto dnech, jež byly nejdelší v mém životě, že mne zachvátily židovské čáry. Jestli se všecko stalo tak, jak jsem sám měl příležitost vidět, ačkoli jsem byl skeptický a rozvážný, pak jsem měl příležitost vidět takové věci, jaké se ještě nikdy nestaly, nenutí-mě to dokonce mít za pravdivé i pohádky, jejichž obrazný význam odhalili již filosofové a kynikové.
Nevím, odvážím-se vůbec poslat ti tento list, Tullie. Předešlé svitky zůstaly neodeslány. Snad naštěstí. Neboť kdybys to někdy náhodou četla, sotva by sis mohla pomyslet něco jiného, než že nešťastný Marcus pozbyl posledních zbytků rozumu. Nemyslím si, že jsem fantasta, ačkoli jsem, skepticky sice a s velkou opatrností, vážil všecky věci na světě a hleděl jsem v nich nalézt něco více než jen požitky ctnosti či instinktu. Přiznávám, že jsem v mládí prošel, zřejmě kvůli svému původu, všemi možnými extrémními výkyvy a nedovedl jsem nikdy nalézt pravou moudrou rovnováhu mezi požitkem a odříkáním. Extrémem bylo mé bdění i půsty a tělesná cvičení ve škole na Rhodu. Extrémem byla i moje láska k tobě, Tullie, ježto jsem se tě nikdy nenasytil.
Prese všecko tvrdím, že v hloubi mé duše je cosi chladného a ostražitého, co mi zabraňuje zničit sama sebe. Kdyby nebylo ve mně tohoto chladnokrevného strážce, sotva bych byl opustil Řím, to bych byl raději ztratil své jmění a snad i život, než abych se byl tebe vzdal. I teď, když píši,je můj strážce vysoce bdělý, vždyť se neustále snažím přesně rozlišovat, co jsem viděl na vlastní oči, co jsem jen slyšel a co mohu považovat za přesvědčivé a pravdivé svědectví.
Považuji opravdu za nutné, abych vypsal, co jsem zakusil, i když ti list nikdy neodešlu. A zapíši i zbytečnosti, ježto nemohu ještě poznat a rozlišit zbytečné od důležitého. Myslím, že podám svědectví o příchodu nového boha na svět. To je ovšem nesmysl z hlediska každého, kdo nic takového sám neprožil. Avšak je-tomu tak, potom i nejmalichernější věcička může být později velmi významnou. Tím se omlouvám za svou rozvláčnost. Neboť je-všecko to pravda, pak se svět mění, ba je již změněn, a nastává nové období.
Avšak můj strážce bdí a varuje mne, abych nevěřil tomu, co si pouze přeji. Ačkoli nevím, zdali jsem kdy toužil po něčem takovém, po něčem nepochopitelném. Ne, nebyl bych si mohl něco takového sám vymyslet, ani ve snách vytušit. Uvažoval-jsem o něčem, pak to bylo pozemské království, ale o takovém není nyní již ani řeči, zato o něčem jiném, čemu ještě nerozumím.
Varuji sám sebe, abych z pouhé ješitnosti nebyl nakloněn vidět v událostech, co v nich není. Neboť kdo jsem já, Marcus, že právě mně se přiházejí takové věci? Nepovažuji sebe za tak významného. Na druhé straně však nemohu popřít, co jsem zažil. Povím to tedy.
Když jsem dokončil pozdě v noci svůj p…
Gusta Jindrák –
Krásný příběh vycházející z evangelií, díky kterému pochopíte kořeny křesťanství lépe než chozením na mše. Kniha vás přenese do starobylého Egypta a očima mladého Římana Marca se seznámíte s životní cestou Ježíše Nazaretského a jeho snahou najít cestu do království božího. Nádherně napsané.