Egypťan Sinuhet

KNIHA ČTRNÁCTÁ

SVATÁ VÁLKA

I

Zatímco se shromažďovaly v Mennoferu voje a zbraně a zboží, pozval Haremheb k sobě všecky bohatce egyptské a mluvil k nim, řka:

"Vy všichni jste bohatí muži, kdežto já jsem pouze synem pastýře, jenž se narodil s hovnem mezi prsty u nohou. Avšak Amon mi požehnal a faraón poručil, abych vedl válku, a nepřítel, jenž ohrožuje naši zemi, je obzvláště krutý a hrozný, jak zajisté dobře víte. Slyšel jsem s radostí o tom, že všichni nahlas hovoříte a říkáte, že válka vyžaduje od každého oběti, a proto jste zmenšili míru obilí svým otrokům a rolníkům a zvýšili ceny všeho zboží po celém Egyptě. Podle vašich činů a slov soudím, že jste sami hotovi podle své povinnosti k velikým obětem. To je správné a mně velice milé, neboť jsem se rozhodl — abych měl prostředky na vedení války, na mzdy vojáků a na zhotovení válečných vozů a na mnohé jiné věci, kterým nerozumíte, ale které patří k dobrému vedení války — vypůjčit si od vás část vašeho majetku, a proto jsem si u výběrčích daní zjistil o vás vše potřebné, ale nespokojil jsem se pouze tím, nýbrž jsem si zjistil vše potřebné o vás i jinde, takže myslím, že nyní vím o vašem majetku také to, co jste skrývali před výběrčími daní za časů nepravého faraóna. Nyní nicméně vládne faraón pravý v Amonově jménu, i není vám již třeba skrývat své bohatství, nýbrž můžete je veřejně a hrdě obětovat na vedení války. Proto každý z vás nechť mi bez odkladu půjčí polovici svého majetku a mně bude lhostejno, zda mi to dáte ve zlatě, či ve stříbře, v obilí, či v dobytku, v koních, či ve vozech, pokud jen to učiníte co nejrychleji."

Když to uslyšeli bohatci egyptští, vypukli ve veliký nářek a roztrhli svá roucha a pravili:

"Nepravý faraón nás již ochudil a jsme zcela bez prostředků, a vše, co jsi o nás zjistil, je čirá lež. Ale jakou nám dáš záruku, půjčíme-li ti polovici svého majetku, a jaký nám dáš úrok?"

Haremheb pohlédl na ně vlídně a řekl:

"Mou zárukou, milí přátelé, je vítězství, jež vám hodlám s vaší pomocí přinést co možná nejdříve. Nezvítězím-li totiž, přijdou Chetité a vezmou vám vše, takže podle mne je má záruka zcela postačující. O úrocích se dohodnu s každým zvlášť a doufám, že s nimi budete srozuměni. Ale vypukli jste v nářek předčasně, neboť jsem ještě nedomluvil. Žádám tedy od vás bezodkladně polovici vašeho majetku jako půjčku, dobří muži. Ale po čtyřech měsících mi opět půjčíte polovici toho, co vám zůstalo, a za rok opět polovici toho, co vám ještě zůstalo. Sami dovedete nejlépe spočítat, jak mnoho vám ještě zůstane, a jsem jist, že vám zůstane stále ještě dosti, abyste mohli plnit své hrnce až do konce svého života, a proto vás tímto nikterak neokrádám."

Tu padli bohatci před ním na kolena a plakali hořce a bili svými čely o podlahu, až tekla krev, a volali, že se raději vzdají Chetitům.

A Haremheb prohlásil, předstíraje překvapení:

"Je-li tomu tak, pak učiním ovšem podle vašeho přání, a myslím, že moji vojáci, kteří vydávají svou kůži a svůj život v nebezpečí, se velice rozhorlí, až uslyší, že vy nechcete pro válku obětovat zhola nic. Abych pravdu řekl, skoro se mi zdá, že moji vojáci již čekají přede všemi dveřmi s provazy v rukou, aby vás svázali a dovedli na lodi a vydali do rukou Chetitů, jak si sami přejete. To však mrzí velice mou mysl a nechápu, jakou radost budete mít pak ze svého majetku, jenž zůstane zde a jejž zabavím, zatímco vy budete otáčet chetitskými mlýnskými kameny, oči vypíchány. Avšak sami si tak přejete, a proto bude nejlépe, sdělím-li vojákům vaši vůli."

Když to bohatci slyšeli, volali plni úzkosti a objímali rukama jeho kolena a přivolili ke všemu, co od nich žádal, trpce ho proklínajíce.

Avšak on je utěšoval, řka:

"Pozval jsem vás k sobě, ježto jsem věděl, že milujete zemi Kemet a že jste pro ni hotovi k velikým obětem. A také jste nejbohatšími muži Egypta a nabyli jste svého bohatství svou vlastní obratností. Proto jsem jist, že vbrzku budete bohatí znovu, neboť bohatý bohatne stále více, i když se mačká, až z něho teče šťáva. Vy, dobří mužové, jste mou vzácnou zahradou, kterou velice miluji, a jestliže vás mačkám jako granátová jablka, až mi semena prskají mezi prsty, neuškodím přece

— jako dobrý zahradník — stromům, které nosí ovoce, nýbrž spokojím se s občasnou úrodou. Musíte být pamětlivi také toho, že vám dávám velkou válku, větší, než o jaké jste kdy snili

— a muž, jenž je dosti bohat, bohatne za války ještě více, a bohatne tím více, čím déle válka trvá, a tomu nezabrání žádná moc na světě, ba ani faraónovi výběrčí daní. Proto naopak mi musíte být vděčni, i propouštím vás domů a dávám vám své požehnání. Jděte tedy v pokoji a snažte se ze všech sil opět ztloustnout jako březí příživníci, ježto v tom vám nemůže nikdo bránit. A já nemám nic proti tomu, pošlete-li mi tu a tam nějaký ten dar navíc, neboť musíte být pamětlivi toho, že hodlám získat zpět Sýrii, a víte dobře, co to bude znamenat pro Egypt a co to bude znamenat právě pro vás, budu-li vzpomínat na vás v dobrém, až získám Sýrii. Naříkejte tedy, chcete-li a pomůže-li vám to, neboť naslouchám rád vašemu nářku, ježto v mých uších zní zlatem."

A s tím bohatce propustil. I odešli, naříkajíce a bědujíce a trhajíce svá roucha, avšak za dveřmi přestali naříkat a jali se horlivě počítat své ztráty a přemýšlet, jak by je nahradili.

Ale Haremheb mi řekl:

"Dávám jim válku darem a od této chvíle mohou obviňovat Chetity ze všeho zlého, co se stane, až budou okrádat lid, právě tak jako faraón může obviňovat Chetity z hladu a bídy, kterou přinese válka zemi Kemet. Neboť nakonec vždycky musí přece zaplatit za všecko lid a bohatci vyrvou z lidu zpět mnohonásobně to, co mi půjčí, načež je budu moci opět mačkat, až z nich pokape tuk. A tento způsob je mi milejší než vybírání válečných daní, neboť uvalím-li na lid daně pro válku, tak bude proklínat mé jméno, kdežto vezmu-li bohatým prostředky na výdaje válečné, bude lid žehnat mému jménu a nazve mne spravedlivým. Musím dbát totiž pečlivě o svou pověst pro ono vysoké místo, na něž dos…