Popis
E-kniha Mika Waltari: Egypťan Sinuhet
Anotace
Nesmrtelný román ze starověkého Egypta. Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.
Snad žádný jiný beletrista nedokázal vzbudit o starověký Egypt a jeho historii takový zájem jako finský spisovatel Mika Waltari svým úspěšným románem Egypťan Sinuhet. V patnácti knihách ze života lékaře Sinuheta se čtenář ocitá ve 14. století př. Kr., v době, kdy Hornímu i Dolnímu Egyptu vládl proslulý faraon Tutanchamon. Pozoruhodné a barvité osudy vypravěče Sinuheta čtenáře zavedou do významných míst tehdejšího světa, do válečné vřavy, nelítostných bojů o moc, dvorských pletich a úkladů tak podrobně a věrohodně, že lze jen obdivovat, jak nestárnoucí obraz této doby i podobenství lidského života v samotném Sinuhetovi i osudech obyčejných lidí autor vytvořil. Mistrné vypravěčství, lehké pero a humor i moudrost, které tento román prostupují, zaručují tomuto dílu nesmrtelnou přitažlivost.
O autorovi
Mika Waltari[19.9.1908-26.8.1979] Pocházel z rodiny luteránského pastora, jeho otec však zemřel když bylo Mikovi 5 let. Začal studovat teologii, tu však nedokončil (během studií psal seminární práci o lásce pozemské a o lásce nebeské, což je motiv, který se objevuje v mnoha dalších dílech). Nakonec vystudoval filozofii, několik let pracoval jako žurnalista a záhy se začal věnovat spisovatelství. Do literatury vstoupil...
Mika Waltari: životopis, dílo, citáty
V
Město mrtvých bylo přísně střeženo i v noci a nemohl jsem nalézt jediného nehlídaného hrobu, do něhož bych byl ukryl těla svých rodičů, aby v něm žili na věky věků a radovali se z obětí přinesených bohatcům a šlechticům. I nesl jsem dále volskou useň na svém hřbetě na nebezpečné stezky pahorků, kam se odvažovali jen lupiči hrobů, a vystoupil jsem až do zakázaného údolí, kde jsou pochováni faraónové. Štíři lezli po rozpálených skalách a jedovatí hadi pouště na mne syčeli a šakalové vyli, avšak já jsem neměl strach, mé srdce se zatvrdilo proti všemu nebezpečenství, a ačkoliv jsem byl mlád, byl bych radostně pozdravil smrt, kdyby mne byla chtěla. Neboť když jsem se nyní vracel do života a spatřil opět lidi, byla mi má hanba trpká jako louh a život mi již nemohl nic dát.
Tehdy jsem ještě nevěděl, že smrt se vyhýbá lidem, kteří po ní touží, a že vyhledává ty, jejichž srdce přilnulo k životu. Proto mi štíři neuškodili a hadi mi uhýbali z cesty. I strážci zakázaného údolí byli slepí a hluší, neviděli mne a neslyšeli padat kameny, když jsem sestupoval do údolí. Neboť kdyby mne byli spatřili, byli by mne okamžitě usmrtili a zůstavili mé tělo na pospas šakalům. Avšak přicházel jsem v noci a strážci se asi obávali údolí, které střežili, protože kněží všecky královské hroby začarovali a zakleli svými mocnými kouzly. Jestliže mne tedy strážcové viděli jít údolím za měsíčního světla s volskou usní na rameni či slyšeli padající kameny po úbočí, odvrátili asi tvář a zakryli si šatem hlavu, myslíce, že to mrtví bloudí údolím. Nikterak jsem se jim nevyhýbal a nebyl bych mohl se jim vyhnout, neboť jsem neznal jejich stanoviště a neskrýval jsem se. Tak se otevřelo přede mnou zakázané údolí králů, klidné a mlčenlivé jako smrt a ve své opuštěnosti v mých očích důstojnější, než kdy byli sami faraóni na trůně zaživa.
Bloumal jsem po celou noc údolím, abych našel zazděné dveře hrobu některého velkého faraóna, neboť když jsem došel až sem, zdálo se mi dosti dobrým pro mé rodiče jen to nějlepší. Chtěl jsem také nalézt hrob, jehož faraón nevstoupil do Amonova člunu příliš dávno, aby jeho oběti byly ještě čerstvé a služba v jeho posmrtném chrámu na břehu řeky dodržovaná, neboť dosti dobré pro mé rodiče bylo jen to nejlepší, když jsem jim nemohl dát vlastní hrob. Měsíc již pomalu zapadal, když jsem konečně vyhloubil jámu vedle hrobních dveří velkého faraóna a zahrabal jsem …
Petra Rozmarová –
V téhle je knize je prostě všechno – kouzlo minulosti a starého Egypta, zajímavý děj, hluboké filozofické i humanistické myšlenky, mystika, láska, boj, intriky, politika, filozofie, neopakovatelné metafory, realita i fantazie… Spoustu věcí si člověk může vztáhnout i na dnešní dobu, i když děj samotný je z doby před naším letopočtem. Waltari si na téhle knize dal fakt záležet. Příběhe je velmi pečlivě propracovaný, logicky provázaný.
Eva Lísková –
Poprvé jsem tuhle nádhernou knihu četla v puberntě a dodnes ji miluji. A díky ní jsem si vlastně oblíbila i starověký Egypt.
Egypťan Sinuhet je jedna z těch knih, které vás donutí zamyslet se nad světem jeho proměnami a jeho stálosti, nad univerzálními pravidly lidství a společnosti.
Karel Maláč –
Strhující příběh. Pozvolna budovaný, ale čím jste dál, tím máte větší chuť pokračovat ve čtení. A je velmi uvěřitelně zasazený do dobových reálií, Waltari si evidetně dal hodně práce se studiem historie.