Účastníci zájezdu

A KDYŽ PŘIJDOU K MOŘI, I SKÁLY SE JIM DVOŘÍ

Když Max vylézal z vody, všiml si, že přicházejí Šarlota a Helga.

S tichým údivem spočinul očima na jejich úboru. Věděl sice, že se móda často inspiruje i oblečením z let dávno minulých, nicméně zapochyboval, zda současný módní trend už skutečně rehabilitoval i ony švestkově modré a ostře žluté kostýmky ze syntetického úpletu, ve kterých nyní přicházely na pláž obě staré dámy; po pravdě řečeno měl dokonce jakýsi neurčitý pocit, že se k tomuto typu letních úborů, jež se nosily snad někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, móda už nevrátí. Při bližším pohledu – jež nebyl zcela prost jistého pobaveného soucitu – nadto zaznamenal, že Šarlotin modrý krepsilon je na mnoha místech značně vytahaný a že Helžin letitý úplet je posetý bezpočtem zacuchaných žmolkovitých nití; bylo zřejmé, že oba plážové komplety mají své nejlepší období už za sebou – a to zatraceně dlouho.

Šťouchl do Ignáce.

„Koukněte na starou gardu, jakou maj v těch šatech dardu,“ zarecitoval.

Ignác, který neměl sluneční brýle, si zastínil rukou oči. Helga vybrala slunečník jen pár metrů vlevo od nich, vedle Hynka, Zuzany a Jakuba. Otec se synem byli zrovna ve vodě a Zuzana, která se tak oběma důchodkyním ocitla nejblíž, rychle vstala a pomohla jim sklopit opěradlo lehátek. Helga trochu stroze poděkovala, ale Šarlota pohladila Zuzaně paži.

„Pojedete taky do Benátek?“ dotazovala se.

„Ještě jsme se nerozhodli,“ řekla Zuzana. „Ale asi ano.“

„Seznámila jsem se tam před válkou s nebožtíkem manželem,“ informovala Zuzanu Šarlota.

Helga zdvihla oči v sloup, útrpně se na Zuzanu podívala a odvedla Šarlotu za paži jako neposlušné děcko. S nečekanou prudkostí jí vrazila do rukou objemný balík pestrobarevné látky, známé Maxovi i ostatním již z auto…