Noc kouzel zbavená

5

"Co by to bylo," řekl Parker, "volal ti nějakej chlívák, to by to bylo."

"To jsem si taky myslela," řekla Peaches.

Vypadala stále velmi dobře. Asi jako žena po padesátce. Pěkné nohy - ty se jí nezměnily - prsa dosud pevná, rudé vlasy, jaké si na ní pamatoval, možná s trochou podpory clairolu. Měla na sobě jednoduchou sukni s halenkou a boty na vysokém podpatku. Seděla na pohovce a nohy měla složené pod sebou. Byl rád, že se oholil.

"Nejsou všichni takoví, jak by sis předem myslela," řekl Parker. "Tím myslím, že zavolají a hned na tebe začnou chrlit chlívárny - někteří samozřejmě ano - ale spousta z nich má celý arzenál triků, takže dokud opravdu nejsi zmanipulovaná, nevíš, o co jde."

"To se mi právě stalo," řekla Peaches. "Nevěděla jsem, co se děje. On se představil a..."

"Phil Hendricks, jo?" řekl Parker. "Camera Works."

"Přesně tak. A řekl mi adresu a telefonní číslo..."

"Zkoušela jsi mu volat na to číslo?"

"Samozřejmě že ne!"

"Můžu to zkusit, jestli chceš, ale je to určitě falešné. Jednou jsem měl případ chlápka, který náhodně vytáčel čísla a doufal, že to vezme nějaké děvče, najaté na hlídání dětí. Když se to podařilo, namlouval těm patnáctiletým nebo šestnáctiletým holkám, že dělá výzkum zneužívání dětí, a úlisně je vemlouval do toho, aby těm svým svěřenečkům naplácaly."

"Jak to myslíš?"

"Říkal jim, jak důležité je při jejich práci kontrolovat především sebe, neboť podobné sklony má každý - to jsou jeho slova - a zneužívání dětí je velice záludná úchylka. Zaujal je tak, že ho pozorně poslouchaly, a pak řekl, ,Já vím, že vy sama jste musela být kolikrát v pokušení plácnout to vaše děťátko, zvlášť když zlobí´, a patnáctiletá chůva nato, ,Člověče, to jste řekl vy´, a on, ,Nebyla jste dneska večer aspoň jednou v pokušení pořádně ho ztřískat?´ a ona na to, ,No, já...´ a on, ,Jen mi povězte pravdu, jsem kvalifikovaný dětský psycholog´, a než bys řekla švec, přesvědčil ji, že v sobě tyhle sklony nejlíp potlačí tím, že jim dá volný průchod, přirozeně čistě terapeuticky, jen tak děťátko jemně plácnout, a proč ne hned teď. A ona běží pro bytě a on jí radí, aby mu dala něžnou facičku, a než se holka vzpamatuje, tříská dítě hlava nehlava a on si u sluchátka prožívá své vzrušení. Tak takový případ jsem měl, jednou bych o něm mohl napsat knížku."

"To je úchvatné," řekla Peaches.

"Nebo jiný případ. Chlápek sledoval v novinách inzeráty na prodej nábytku. Hledal někoho, kdo prodává dětský pokoj, víš? Někoho, kdo se zbavuje dětského nábytku a chce ho nahradit dospělejším nábytkem. Věděl, že bude mluvit buď s poměrně mladou matkou, nebo s dospívající dcerou, protože ty obvykle chtějí jiný nábytek, když se dostanou do puberty. A tak si s nimi začal povídat o nábytku, ať už s matkou, když byla doma, nebo s dcerou, když byla matka pryč, a zatímco s nimi hovořil, protože se jednalo o dlouhý rozhovor, chápeš, co je to za postel a jaké jsou matrace a kolik zásuvek má šatník a podobně, zkrátka u toho telefonu... no..."

"Masturboval," řekla Pe…