Belgariad 5 – Divotvůrcova koncovka

Kapitola desátá

O TŘI DNY POZDĚJI SE ARMÁDA ZAČALA přesouvat z Pevnosti do prozatímního tábora, který Algarové vybudovali na východním břehu Aldury. Vojáci jednotlivých národů odděleně pochodovali v širokých zástupech a za nimi zůstávaly široké brázdy pošlapané trávy. Uprostřed zástupu Tolnedřanů, kteří pochodovali jako na přehlídce, se třepotal ohromný praporec. Nálada mezi legionáři od příjezdu generála Varany a jeho podřízených znatelně stoupla Vzpourou na pláních u Tol Vordu Se'Nedra získala ohromný dav mužů, ale žádné starší důstojníky, a tak jakmile opadla hrozba jejich návratu, vojáci zlenivěli. Generál Varana nic neříkal ani o rezavých skvrnách na štítech ani o neoholených tvářích. Jeho mírně nesouhlasný výraz naprosto stačil. Protřelým poručíkům, kteří teď oddílům veleli, stačil jediný pohled do generálových očí a okamžitě podnikali náležité kroky. Rezavé skvrny zmizely a vojáci si opět museli zvyknout i na pravidelné holení. Na čerstvě oholených tvářích byly patrné různé pohmožděniny, které dokazovaly, že panovační poručici svým oddílům pádně připomněli konec prázdnin.

Po boku legionářů pochodovali třpytiví mimbratští rytíři se svými pestrobarevnými praporci, které se zmítaly na dlouhých ostrých kopích, jež třímali v rukou. Tváře jim zářily zvláštním nadšením. Se'Nedra je ve skrytu duše podezírala, že převážná část jejich obávané pověsti pramenila z bezedné potřeby uspokojovat jakési vzdálené pohnutky jejich společné mysli. Jen nepatrné povzbuzení by stačilo, aby miímbratská síla radostně zaútočila třeba na zimu nebo na mořský příliv.

Z druhé strany pochodujících legionářů šli zeleně a hnědě odění lučištníci z Asturie. Jejich umístění bylo záměrné. Astuřané nebyli obdařeni takovou bystrostí jako jejich mimbratští bratranci a všeobecně se pokládalo za nutné oddělovat tyto dvě arendské skupiny jinou jednotkou, aby se předešlo nepříjemnostem.

Vedle Astuřanů kráčeli s pochmurnými výrazy ve tvářích Ri-vané, všichni v šedém, doprovázeni hrstkou Šereků, kteří nebyli s loďstvem, jež se právě teď připravovalo na přesun přes náhorní plošinu. Bok po boku s Mimbraty pochodovali bojovníci ze Sendarie ve svých vlastnoručně vyrobených úborech a celé vojsko se skřípěním uzavíraly řady zásobovacích vozů krále Fulracha, které se táhly až k obzoru. Jen Algarové nešli v zástupu jako ostatní, ale po stranách seřazeného vojska v malých hordách hnali stáda náhradních koní a polodivokého dobytka.

Se'Nedra jela sevřená brněním v sedle svého bílého koně a doprovázel ji generál Varana. S nevalným úspěchem se mu pokoušela vysvětlit svůj příběh.

"Mé drahé dítě," řekl generál nakonec. Jsem Tolnedřan a voják. Žádná z těchto skutečností mi nedovoluje uvažovat v mezích jakýchsi záhad a tajemství. Mé prvořadé starosti se teď týkají stravy tohoto množství lidí. Tolnedrijské zásobovací cesty se táhnou horami, a pak nahoru Arendií. A to je odsud pěkný kus cesty, Se'Nedro."

"O stravu se postaral král Fulrach, strýčku," řekla mu skoro samolibě Se'Nedra. "Po celou dobu, co pochodujeme, vozí Sendařané Velkou severní cestou zásoby, které vykládají u Aldurova brodu, odkud je po řece dopravují do tábora. Tam nás čeká několikaakrová hromada zásob."

General Varana pochvalně přikývl. "Zdá se, že Sendařané jsou skvělí zásobovatelé," poznamenal. "Mají s sebou také zbraně?"

"Myslím, že o nich mluvili," odvětila Se'Nedra. "Šípy, lehká kopí, zkratka takové věci. Vypadali, že dobře vědí, co dělají, a tak jsem se příliš nevyptávala"

"To je pošetilé, Se'Nedro," řekl stroze Varana. "Když velíš armádě, musíš vědět o každé maličkosti."

"Já nevelím armádě, strýčku," podotkla Se'Nedra" já ji jenom vedu. Král Rhodar je velitel."

"A co bys dělala, kdyby se mu něco stalo?"

Se'Nedra najednou ztuhla

"Jdeš do války, Se'Nedro, a ve válkách se lidé zabíjejí a mrza-čí. Měla by ses začít trochu zajímat o věci, které se kolem tebe dějí, princezničko moje. Vyrážet do války s hlavou zabalenou v polštáři, to nezvýší výhled na úspěch, víš?" Velmi přísněji pohlédl do očí. "A neokusuj si nehty, Se'Nedro," dodal. "Budeš mít nehezké ruce."

Ležení na řece bylo ohromné a v samém středu stála hlavní hromada Fulrachových zásob. Kolem se rozprostíralo město stanů a úhledných kup různého vybavení. U břehu řeky byla přivázaná řada vlečných člunů s plochým dnem, které trpělivě čekaly na vyložení.

"Tví lidé se činili," poznamenal král Rhodar k obtloustlému sendarskému vládci, když projížděli úzkou uličkou mezi horami pytlů plných zeleniny a haldami těžkých beden s náhradním vybavením. "Jak jsi věděl, co je třeba přivézt?"

"Když jsme projížděli Arendií, dělal jsem si poznámky," odpověděl král Fulrach. "Nebylo těžké uhodnout, co budeme potřebovat - boty, šípy, náhradní meče, a tak dál. V současné době především jídlo. Algarové opatří čerstvé maso, ale mužům se dělá zle, když se pravidelně živí jenom masem."

"Jídla zde máme pro celé vojsko dost minimálně na rok," podotkl král Anheg.

Fulrach zavrtěl hlavou. "Na čtyřicet pět dní," opravil ho. "Předpokládal jsem třicet dní zde a dva týdny v pevnostech, které drasnijští staví na náhomí plošině. Pokud se čluny denně doplní, budeme mít v ruce stále stejné množství. To bude naše železná záloha. Jakmile se člověk jednou rozhodne, co přesně chce, pak vše ostatní jsou jenom jednoduché počty."

"Jak víš, kolik sní jeden muž za den?" zeptal se Rhodar, hledě na hromady jídla. "Některé dny mám větší hlad než ostatní."

"To počítám v průměru. Někteří jedí více, někteří méně a ono to nakonec vyjde nastejno."

"Fulrachu, občas jsi tak praktický, až je mi z tebe zle," řekl Anheg.

"Někdo musí být."

"Máte vy Sendařané alespoň trochu smyslu pro dobrodružství? Děláte někdy něco jen tak, bez plánování?"

"Když si můžeme pomoci jinak, tak ne," odpověděl sendarský král mírně.

Poblíž středu tábora stály obrovské stany pro použití velitelů a jejich pobočníků. Když se princezna Se'Nedra vykoupala a převlékla, vyrazila do hlavního stanu, aby zjistila, co se stalo.

"Kotví asi mílí proti proudu," hlásil Barak svému b…