Pryč z jejich myslí

Kapitola 6

Písmo končilo uprostřed stránky, ale spousta jiných stránek ještě zbývala, prudce jsem list otočil a uviděl, jak je následující strana hustě a neuspořádaně popsána změtí nějakých poznámek. Psány kostrbatým písmem mého přítele, byly tak nahuštěny, jako by toto byl poslední list papíru, který měl a u kterého promyšleně a plánovaně využil každé místečko na zaznamenání svých úvah a pozorování. Poznámky psané od shora dolů kráčely jak vojáci v pevném šiku a při okrajích stránky se rozestupovaly do dalších a dalších poznámek, z nichž některé byly psány tak drobounkým písmem, že by jen stěží bylo možné slova rozluštit.

Prohlídl jsem si ještě další stránky a všechny byly stejně přeplněné poznámkami.

Stránky jsem otočil zase zpět a k přednímu listu jsem přicvaknul zprávu od Filipa.

Později, řekl jsem si, si ty poznámky přečtu – přečtu a pokusím se je rozluštit. Ale pro tuto chvíli jsem měl čtení dost, měl jsem toho daleko víc než dost.

Dělá si legraci, napadlo mě – ale legrace to být nemohla, protože můj starý přítel nikdy nežertoval. Nepotřeboval žertovat. Byl naplněn takovou noblesou a byl tak všeobecně vzdělaný, že pro slova nacházel mnohem lepší užitek, než je vyprávění hloupých vtipů.

A opět jsem si ho vybavil, jak tenkrát, když jsem ho viděl naposledy, seděl jak scvrklý skřítek ve velké klubovce, u které hrozilo, že ho pohltí. Tenkrát mi řekl: „Myslím, že nás pronásledují.“

Určitě mi chtěl tu noc něco povědět, ale neudělal to, protože než se k tomu odhodlal, přišel Filip a začalo se mluvit o něčem jiném.

Teď, když jsem seděl v hotelovém pokoji u řeky, cítil jsem naprosto jistě, že mi chtěl říci to, co jsem právě četl – že jsme stíháni vším tím, co si kdy člověk vysnil a že vědomí lidstva slouží evoluci svojí schopností představivosti.

Jistě, mýlil se. Na první pohled bylo to, v co věřil, nemožné. Ale, i když jsem si myslel, že nemá pravdu, v hloubi duše jsem si byl vědom toho, že člověk jako on se jen tak lehce nezmýlí. Než napsal to, co napsal, i kdyby pro to neměl žádný jiný důvod, než si zachytit své myšlenky pro sebe, musel si to dlouho promýšlet a spoustu věcí prostudovat. Byl jsem si jistý, že přiložené stránky poznámek nejsou tím jediným důkazem, který měl. Spíše byly zhuštěným přehledem všech důkazů, které nashromáždil a všech myšlenek, ke kterým došel. Přesto se mohl mýlit, pochopitelně, a také se pravděpodobně mýlil, jenže, pokud tu byl dostatek důkazů a mělo to svoji logiku, nedalo se to jen tak šmahem zavrhnout.

Asi se chtěl o tuto svoji teorii se mnou podělit, aby si ji na mně vyzkoušel. Ale protože přišel Filip, musel to odložit. A pak už bylo pozdě, protože jeden či dva dny poté zemřel, jeho auto bylo promáčknuto při srážce s jiným autem, které nebylo nalezeno a připravilo ho o život.

Jak jsem na to myslel, ucítil jsem najednou, jak ve mně nepotlačitelně narůstá strach, byl to úplně jiný druh strachu, než jsem až do té doby kdy zažil – byl to strach, který se plížil z nějakého jiného světa, přicházel ze v…