Tudy se nejde do ráje
Seděl jsem v baru na Western Avenue. Bylo kolem půlnoci a já se nacházel v obvyklém stavu zmatení mysli. Jistě znáte ten stav,kdy nic správně nefunguje: ženský, zaměstnání, nezaměstnání,počasí, kámoši. Nakonec jen sedíte poněkud sklíčení a čekáte, jako byste na autobusové zastávce čekali na smrt.No dobrá, seděl jsem tam a najednou přichází tahle tmavovláska s ucházejícím tělem, dlouhými vlasy, smutnýma hnědýma očima. Nezačal jsem ji svádět. Ignoroval jsem ji dokonce i tehdy,když si vybrala židličku vedle mne, třebaže tam byl tucet jiných volných míst. Popravdě řečeno jsme byli kromě barmana sami dva. Objednala si suché víno. Pak se mě zeptala, co piju.
"Skotskou se sodou."
"Dejte mu skotskou se sodou," řekla barmanovi.
No, bylo to neobvyklé.
Otevřela kabelku, vyndala z ní drátěnou klícku, ze které vytáhla jakési miniaturní lidičky, a posadila je na barový pult. Měli všichni něco kolem tří palců, byli živí a normálně oblečení. Byli čtyři, dva muži a dvě ženy.
"Tohle teď dělají," řekla, "přijdou hrozně draho. Když jsem si je pořizovala, stáli něco kolem 2000 dolarů jeden. Podražili teď na 2400. Nevím přesně, jak je vyrábějí, ale asi je to něco protizákonného." Malí lidé se promenovali po baru. Najednou jeden malilinkatý chlapík vrazil jedné z malilinkatých žen facku.
"Ty kurvo," řekl, "s tebou jsem skončil!"
"Ne, Georgi, to nemůžeš," brečela, "já tě miluju! Já se zabiju! Musím tě mít!"
"To je mi jedno," řekl malilinkatý chlapík a vytáhl malilinkatou cigaretu a zapálil si. "Mám právo normálně žít."
"Jestli ji nechceš," řekl ten druhý malý chlápek, "tak já si ji vezmu. Já ji miluju."
"Ale já tě nechci, Marty. Jsem zamilovaná do George."
"Jenže to je mizera, Anno, opravdovej mizera!"
"To vím, ale stejně ho miluju."
Malilinkatý mizera šel a políbil druhou malilinkatou ženu.
"Funguje mi tady trojúhelník," řekla dáma, která mi koupila pití. "To jsou Marty, George, Anna a Ruthie. S Georgem to jde z kopce, pěkně z kopce. Marty je tak trochu trouba."
"Není to smutné, dívat se na to všechno? Hm, jak se jmenujete?"
"Jitřenka. Je to hrozné jméno. Ale tohle matky někdy dětem dělávají."
"Já jsem Hank. Ale není to smutné ..."
"Ne, dívat se na to není smutné. Neměla jsem moc štěstí na vlastní lásky, spíš jsem tedy měla hroznou smůlu ..."
"Všichni máme hroznou smůlu."
"Asi ano. Tak jsem si koupila tyhle malinký lidi a teď je pozoruju a je to, jako když máte a zároveň nemáte svoje problémy. Akorát mě hrozně vzruší, když se začnou milovat. To pak jsou problémy."
"Jsou sexy?"
"Strašně, příšerně sexy. Bože, to mě vzrušuje!"
"Proč nám to nepředvedou? Myslím přímo teď. Podíváme se na ně společně."
"Ach, to nejde, nutit je. Dělají to, když chtějí oni."
"Jak často to dělají?"
"No, jsou docela dobří. Tak čtyřikrát, pětkrát týdně."
Procházeli se po baru. "Poslyš," řekl Marty, "dej mi šanci. Dej mi jedinou šanci, Anno."
"Ne," odpověděla Anna, "má láska patří Georgovi. Nic jiného pro mě neexistuje."
George líbal Ruthie a osahával jí prsa. Ruthie začínala být vzrušená.
"Ruthie začíná být vzrušená," upozornil jsem Jitřenku.
"Začíná. Fakt začíná."
Začínalo mě to taky vzrušovat. Objal jsem Jitřenku a dal jí pusu "Poslyšte," řekla, "nemám ráda, když se milují na veřejnosti. Vezmu je domů a nechám je to udělat."
"Ale to se nebudu moct dívat."
"Tak to budete muset jít se mnou."
"Dobrá," řekl jsem, "půjdeme."
Dopil jsem a vyšli jsme spolu. Nesla malinké lidi v drátěné klícce. Nasedli jsme do jejího auta a lidičky jsme dali mezi sebe na přední sedadlo. Podíval jsem se na Jitřenku. Byla úplně mladičká a krásná. Vypadalo to, že má něco do sebe. Jak to, že jí to nevycházelo s mužskýma? Je tolik způsobů, jak se tyhle věci mohou zamíchat. Ty čtyři lidičky ji stáli 8000 dolarů. Tolik ji stálo, aby se zbavila všech vztahů a přitom se nezbavila všech vztahů.
Měla pěkný dům nedaleko kopců. Vystoupili jsme a šli ke dveřím. Když Jitřenka odemykala, podržel jsem klícku s malinkatými lidmi.
"Minulý týden jsem s…
