18
Dokonce i v Diasparu Alvin zřídka viděl takový luxus jako ten, který se před ním objevil po otevření vnitřních dveří přechodové komory. Ať byl Mistr kdokoli, určitě nebyl asketa. Teprve po nějaké době si Alvin uvědomil, že celý ten komfort nemusel být pouze marnivou extravagancí a že tento malý svět musel Mistrovi zastupovat dům na jeho různých a dlouhých mezihvězdných cestách.
Neviděl žádná řídící zařízení, ale velká oválná obrazovka, která zaujímala celou stěnu naproti vchodu, svědčila o tom, že to není obyčejná kabina. Před obrazovkou byla do půlkruhu sestavena tři nízká lehátka; zbytek nábytku v kabině tvořily dva malé stolky a spousta židliček, z nichž některé, soudě podle jejich tvaru, nebyly určeny pro lidi.
Alvin se pohodlně usadil před obrazovku a očima hledal robota. K jeho překvapení robot zmizel; postřehl ho až po chvíli vtisknutého do výklenku pod polokruhovým stropem. To on dopravil Mistra z kosmu na Zemi a pak jako jeho věrný sluha šel za ním do Lys. Ted byl připraven ujmout se svých dávných povinností, jakoby ani neexistovaly eóny času, kdy je vykonával naposled.
Alvin mu dal experimentální rozkaz a velká obrazovka zamihotala, jak se probouzela do života. Uviděl před sebou věž Loranne, divně zkroucenou a ležící na boku. Další pokusy mu ukázaly oblohu nad městem a velké rozlohy pustiny. Obraz byl skvělý, téměř přirozený, jen se mu zdálo zbytečné, že je tolik zvětšený. Alvin ještě trochu experimentoval, dokud nezískal požadovaný obraz, teď byl připraven ke startu.
„Zavez mě do Lys,“ rozkaz byl jednoduchý, ale jak ho mohla loď splnit, když ani on sám neměl ponětí o směru? Neuvažoval o tom, ale než si uvědomil nepřesnost vydaného příkazu, tak už loď letěla ohromnou rychlostí nad pustinou. Pokrčil rameny a vzal na vědomí fakt, že teď má sloužícího, který je moudřejší než on.
Bylo těžké odhadnout měřítko obrazu plynoucího po obrazovce, ale
museli překonávat mnoho mil za minutu. Nedaleko od města najednou terén získal matově šedou barvu a Alvin si domyslel, že letí nad vyschlým dnem jednoho z dávných oceánů. Kdysi muselo Diaspar ležet blízko moře, i když ani v nejstarších dokumentech o tom nezůstala ani zmínka. Zřejmě oceány ustoupily dlouho před jeho založením.
Stovky mil dále se terén prudce zvedl a znovu se ocitli nad pustinami. Jednou Alvin zastavil loď nad podivnou mozaikou prolínajících se linií, které nesměle prosvítaly pod nánosy písku. Chvíli se nemohl zorientovat, co to je, pak rozeznal nástin ruin jakéhosi zapomenutého města. Nezůstal nad ním dlouho; myšlenka, že miliardy lidí nezanechaly po sobě žádnou jinou stopu existence kromě těch brázd v písku, mu rozdírala srdce.
Rovná čára horizontu se nakonec roztřepila a změnila se v obrysy hor, které ještě byly za ním vidět. Za chvíli se nad nimi ocitl. Teď stroj zpomalil a velkým obloukem o poloměru stovky mil klesal k zemi. A najednou dole rozeznal Lys – jeho lesy a řeky tvořily krajinu nesrovnatelné krásy, jakou si dosud nedovedl představit. Na východě byl kraj pohroužený ve stínu a jezera, která se tam rozkládala, vypadala jako temné skvrny noci. Ale už před východem slunce se jejich vody roztančily a rozjiskřily měnivým barevným světlem. Bylo to úžasné, Alvin nikdy nic podobného neviděl.
Alvin posadil loď na úpatí pahorku, z něhož před časem poprvé spatřil Lys. Řízení lodi bylo velmi jednoduché, musel pouze signalizovat svoje všeobecné příkazy a podrobnostmi se zabýval robot, který, jak si domýšlel, by ignoroval rozkazy nebezpečné nebo neproveditelné. Alvin si byl jistý, že si jeho příchodu nikdo nevšiml. Kladl na to velký důraz, protože neměl v úmyslu pouštět se znovu do války myslí se Seranis. Neměl ještě konkrétní plán, ale asi nebude riskovat, dokud nenaváže přátelský poměr s obyvateli Lys. V roli jeho velvyslance mohl přece vystoupit robot, zatímco on sám zůstane pod bezpečnou ochranou lodi.
Na cestě do Airlee nebyl nikdo. Bylo divné sedět uvnitř kosmické lodi v době, kdy se na obrazovce odvíjela známá trasa a v uších mu zazníval š…
