Římanka

Čtvrtá kapitola

V té době jsem se spřátelila při svém pózování v ateliérech s modelkou jménem Gisella. Byla to vysoká, dobře urostlá dívka s bělostnou pletí, s černými zvlněnými vlasy, s malýma, zapadlýma modrýma očima a s velkými, rudými ústy. Měla povahu úplně jinou než já: hádavou, jízlivou a posměvačnou, ale zároveň velmi praktickou a zištnou; možná že nás svedla dohromady právě ta naše rozdílnost. Nevěděla jsem, že by kromě modelky ještě něco dělala; ale oblékala se mnohem líp než já a netajila se, že přijímá dary a peníze od jednoho muže, kterého vydávala za svého snoubence. Vzpomínám si, že tu zimu nosila často černý kabát s astrachánem kolem krku a rukávů a že jsem jí ho velmi záviděla. Její snoubenec se jmenoval Riccardo: byl to velký, tlustý, dobře živený, mírný mladík s tvářemi jako vajíčko, který mi tehdy připadal jako krasavec. Byl vždycky jako ze škatulky, navoněný a v nových šatech a jeho otec měl obchod s kravatami a mužským prádlem. Byl prostý, skoro hloupý, dobromyslný, veselý a myslím také hodný. On a Gisella byli milenci a myslím si, že si neslíbili, že se vezmou, jako já s Ginem. Také Gisella by se byla ráda vdala, ale příliš tomu nevěřila; a pokud jde o Riccarda, jsem si jista, že mu nikdy ani ve snu nenapadlo, že by si mohl Gisellu vzít. Gisella byla velmi hloupá, ale mnohem zkušenější než já a vzala si do hlavy, že mě bude chránit a poučovat. Abych to řekla stručně, měla na život a na štěstí stejné názory jako maminka; jen s tím rozdílem, že maminka je projevovala způsobem hořkým a polemickým, protože byly plodem zklamání a odříkání, kdežto u Giselly pramenily z její tuposti a byly doprovázeny paličatou samolibostí. Maminka se v jistém smyslu zastavovala u formulace těchto názorů, jako by pro ni mělo větší význam vyhlášení těchto zásad než jejich uskutečnění; Gisella naopak vždycky uvažovala tím způsobem a ani netušila, že by někdo mohl myslit jinak; a divila se, že se nechovám jako ona. A teprve když jsem dala mimoděk najevo, že s tím nesouhlasím, se její podiv změnil ve vztek a žárlivost. Náhle zjistila, že nepřijímám její ochranu a její poučování, ale že bych dokonce mohla, kdybych chtěla, odsoudit její chování z výše své nezištné lásky; a tehdy pojala možná ne zcela vědomě plán, jak by zrušila tuto mou nadřazenost tím, že mě co nejrychleji připodobní sobě. Zatím mi jen pořád a pořád opakovala, že s tou svou cudností vypadám hloupě; že to bolí, když se na mne dívá, jak se obětuji a v jakých hadrech chodím po městě; při své kráse prý bych mohla, kdybych chtěla, úplně změnit své postavení. Nakonec jsem se jí přiznala, že mám poměr s Ginem, protože jsem se styděla, že si myslí, že jsem nikdy muže nepoznala; upozornila jsem ji však, že jsme zasnoubeni a že se brzy vezmeme. Okamžitě se mě zeptala, co Gino dělá, a když slyšela, že je šofér, ohrnula nos. Přesto mě požádala, abych ho s ní seznámila.

Gisella byla má nejlepší přítelkyně a Gino můj snoubenec: dnes je mohu chladně posuzovat, ale tehdy jsem byla dokonale s…