CESTOVATELKA
Chvíli před úsvitem nahlédl táta do Cecyina pokoje. Ležela na své posteli. Nechápavě zavrtěl hlavou s zamával na ni.
„Vysvětli mi, prosím tě, co na tom vidí, pořád takhle ležet," řekl, „musel bych na své truhle nudou okousat flór. Celou noc spát, nasnídat se a pak si lehnout do postele a ležet v ní celý den."
„Ach, ale tolik nám pomáhá," zastala se jí matka a odvedla ho chodbou pryč od spící Cecyiny bledé postavy. „Je jedním z nejužitečnějších členů Rodiny. K čemu jsou dobří její bratři? Celý den jenom spí a nic nedělají. Cecy je alespoň aktivní."
Ve světle temných svící sestupovali po schodech; přes zábradlí visel černý flór, který tu zůstal od poslední rodinné slavnosti, konané před několika měsíci, a tiše šeptal, když procházeli kolem. Otec si vyčerpaně uvolnil vázanku. „Jistě, my pracujeme v noci," řekl. „Co můžeme dělat, když jsme -jak jsi to říkala - staromódní?"
„Samozřejmé, že nic. Všichni v Rodině nemohou být moderní." Otevřela dveře do sklepa; ruku v ruce sestupovali do temnoty. Pohlédla na jeho okrouhlou bílou tvář a usmála se. „Je to skutečně velké štěstí, že já nespím vůbec. Jen si pomysli, jaké by to bylo manželství, kdyby ses oženil s noční spáčkou! Každý z nás by si žil po svém. Skoro bychom se neviděli. Pěkně divoké. Tak, jak je to v Rodině zvykem. Někteří jsou jako Cecy, samá mysl; a jiní zase jako strýček Einar, samá křídla; a pak jsou zase někteří jako Timothy, lhostejní a klidní a normální. Pak jsou takoví jako ty, kteří spí ve dne. A já, já jsem stále vzhůru, po celý svůj život. Proto pochopit Cecy pro tebe příliš neznamená. Mně pomáhá miliónkrát každý den. Posílá pro mne svou mysl dolů k hokynáři, aby se podívala, co má na prodej. Vstoupí svou myslí do řezníka. Ušetří mi dlouhou cestu, když mi prodá čerstvý a pěkný kousek masa. Varuje mě, když přichází návštěva, která se chystá pro-klevetit celé odpoledne. A je ještě šesti sty jinými věcmi..."
Zastavili se uprostřed sklepní místností, poblíž velké prázdné mahagonové truhly. Vlezl si do ní, stále docela nepřesvědčen. „Kdyby jen víc přispívala," řekl. „Bojím se, že ji budu muset požádat, aby si našla nějakou práci."
„Vyspi se na to," poradila mu. „Promysli si to. Možná, že za soumraku změníš názor."
Zavřela za ním víko. „Dobře," řekl zamyšleně. Víko zapadlo.
„Dobré ráno, drahý," řekla.
„Dobré ráno," zabručel zevnitř rakve.
Vyšlo slunce. Vyběhla nahoru po schodech, aby připravila snídani.
Cecy Elliottová byla tou, která cestuje. Vypadala jako obyčejná osmnáctiletá dívka. Ale v Rodině nikdo nevypadal na to, co ve skutečnosti byl. Žili v malých městečkách a na farmách po celém světě, prosté a nenápadně a přizpůsobovali své schopnosti potřebám a zákonům měnícího se světa.
Cecy Elliottová se probudila. Seběhla ze schodů a zabzučela: „Dobré ráno, mami!" Zamířila dolů do sklepa, aby překontrolovala všechny velké mahagonové rakve, oprášila je a ujistila se, že jsou všechny těsně zavřené.
„Táta," řekla, když leštila jednu truhlu. „Sestřenice Esther," řekla, prohlížejíc druhou, ,je tu na návštěvě. A..." zaťukala na třetí, „pradědeček Elliott." Uvnitř něco zašustilo jako svitek papyru. „Podivná, velice pestrá rodina," bručela si, když šla zpátky do kuchyně. „Noční pijáci krve a běsi stok, někteří jsou vzhůru čtyřiadvacet hodin denně, jiní, jako já, prospí padesát minut z hodiny. Různé druhy spáčů."
Pustila se do snídaně. Když byla uprostřed misky s broskvemi, všimla si, zeji matka upřeně pozoruje. Položila lžíci. „Táta svůj názor změní," řekla Cecy. „Předvedu mu, jak je užitečné, abych byla po ruce. Ještě nechápe, že se starám o bezpečí rodiny. Počkej."
„Byla jsi ve mně, když jsem se před chvílí bavila s tátou?" zeptala se maminka.
„Ano."
„Připadalo mi, že cítím, jak se díváš mýma očima," přikývla matka.
Cecy dojedla a vrátila se do postele. Uhladila čisté a chladivé prostěradlo, upravila přikrývku a lehla si na ni. Zavřela oči, složila štíhlé ruce na svých drobných ňadrech a spočinula sochařsky dokonale tvarovanou hlavou na po…
