Rabíndranáth Thákur

Podpořte LD sdílením:

Share

[7.5.1861-7.8.1941]

Životopis

Rabíndranáth Thákur, známý také pod anglickým přepisem Rabindranath Tagore, byl indický bengálský básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř, pedagog a filozof. Narodil se roku 1861 v Kalkatě jako nejmladší ze čtrnácti dětí v bohaté a prominentní rodině. Jeho dědeček byl velice bohatý muž, který financoval mnohé veřejné projekty, například vysokou lékařskou školu v Kalkatě, a jeho otec byl náboženský reformátor a učenec.

Již od útlého věku projevoval Thákur mimořádný talent pro literaturu a umění. První vzdělání získal od domácích vychovatelů, ale navštěvoval i indické školy. V osmi letech začal psát poezii a ve svých šestnácti letech vydal svou první sbírku básní pod pseudonymem Bhánusimha. Jeho tvorba byla ovlivněna rodinným prostředím, kde se setkával s literaturou, hudbou a filozofií. V roce 1878 odjel do Anglie studovat práva na University College v Londýně, ale studium nedokončil a vrátil se do Indie. Tato zkušenost však prohloubila jeho zájem o literaturu a filozofii a ovlivnila jeho pozdější tvorbu.

Thákur se stal klíčovou osobností bengálského literárního obrození, známého jako Bengálská renesance. Jeho dílo zahrnuje poezii, romány, povídky, divadelní hry, eseje a písně. V roce 1913 získal Nobelovu cenu za literaturu za svou básnickou sbírku „Gítándžalí“ (v anglickém přepisu „Gitanjali“), čímž se stal prvním neevropským laureátem této prestižní ceny.

Kromě literární činnosti byl Thákur také aktivním hudebníkem a skladatelem. Je autorem více než 2 000 písní, známých jako „rabíndrasangít“, které dodnes hrají významnou roli v bengálské kultuře. Dvě z jeho písní se staly národními hymnami: „Jana Gana Mana“ v Indii a „Amar Shonar Bangla“ v Bangladéši.

Thákur byl také významným pedagogem a v roce 1921 založil univerzitu Višva Bháratí ve městě Šántinikétan, která se stala centrem vzdělávání a kulturní výměny mezi Východem a Západem. Jeho pedagogické myšlenky zdůrazňovaly harmonický rozvoj člověka a propojení s přírodou.

Thákur byl také aktivním účastníkem indického hnutí za nezávislost. I když nesouhlasil se všemi metodami Mahátmy Gándhího, podporoval myšlenku nezávislosti a usiloval o kulturní a duchovní obnovu Indie. V roce 1915 mu byla udělena rytířská hodnost britskou vládou, kterou však v roce 1919 odmítl na protest proti masakru v Amritsaru.

V osobním životě se Thákur oženil s Mrinalini Devi v roce 1883 a měli spolu pět dětí. Bohužel, několik z nich zemřelo v mladém věku, což mělo hluboký vliv na jeho tvorbu a filozofii.

Rabíndranáth Thákur zemřel roku 1941 ve svém rodném domě v Kalkatě. Jeho odkaz žije dál prostřednictvím jeho rozsáhlého díla, které nadále inspiruje čtenáře a posluchače po celém světě. Jeho přínos k literatuře, hudbě a filozofii z něj činí jednu z nejvýznamnějších osobností 20. století.

Dílo

Básně

  • Večerní zpěvy (Sandhyásangít, 1882)
  • Jitřní zpěvy (Prabhátsangít, 1883)
  • Obrazy a písně (Čhabio gán, 1883)
  • Tóny vysoké i nízké (Kari o komal, 1887)
  • Touha srdce (Manásí, 1890)
  • Zlatý člun (Sonár tarí, 1893)
  • Pestré barvy (Čitrá, 1896)
  • Pozdní žeň (Čaitály, 1896)
  • Drobnůstky (Kaniká, 1899)
  • Sny (Kaplaná, 1900)
  • Prchavé chvilky (Kšaniká, 1900)
  • Obětování (Naibedja, 1901)
  • Vzpomínky (Smaran, 1903)
  • Věnování (Utsarga, 1903)
  • Dítě (Šišu, 1903)
  • Vyprávění a historky (Kathá a káhiní, 1903)
  • Přívoz (Khejá, 1906)
  • Oběť písní (Gítaňdžali, 1910)
  • (Gitanjali, 1913)
  • Zahradník (The Gardener, 1914)
  • Věnec písní (Gítabitán, 1914)
  • Labuť (Báláká, 1916)
  • Česání ovoce (Fruit-Gathering, 1916)
  • Uprchlice (Palátaké, 1918)
  • Uprchlice (The Fugitive, 1921)
  • Dítě Rozoumek (Šišu Bholánáth, 1922)
  • (Purabí, 1925)
  • (Mahujá, 1929)
  • Hlas háje (Banabání, 1930)
  • Konec (Parišeš, 1932)
  • A opět (Punašča, 1932)
  • Různosti (Bičitritá, 1933)
  • Jiskry (Sphulinga, 1933)
  • Posledních sedm (Šešsaptak, 1933)
  • Alej (Bíthiká, 1935)
  • Náruč listí (Patraput, 1936)
  • Na okraji (Prántik, 1937)
  • Večerní lampa (Seďžuti, 1938)
  • Novorozeně (Nabadžátak, 1940)
  • V den narozenin (Džanmadine, 1941)

Prózy

  • Tržiště mladé královny (Bau-thákuránír hár, 1881)
  • Král světec (Rádžarši, 1887)
  • Sůl v očích (Čokher báli, 1903)
  • Ztroskotání (Naukádubi, 1904)
  • (Gora, 1910)
  • Roztrhané dopisy (Čhinnapatra, 1912)
  • Kytice povídek (Galpagučha, 1912)
  • Mé vzpomínky (Jivansmriti, 1912)
  • Naplnění života (Sadhana, 1913)
  • Čtyři obrazy (Čaturanga, 1914)
  • Domov a svět (Ghare báire, 1916)
  • Národnost (Nationalism, 1917)
  • Osobnost (Personality, 1917)
  • Tvořivá jednota (Creative Unity, 1922)
  • Črty (Lipiká, 1922)
  • Poslední báseň (Šešer kabitá, 1928)
  • Spojení a rozloučení (Džogádžog, 1928)
  • Sbírka (Samúha, 1929)
  • Dopisy o Rusku (Rášiar čithi, 1931)
  • Náboženství člověka (Religion of Man, 1931)
  • Dvě sestry (Dui bon, 1932)
  • Květinová zahrada (Málanča, 1933)
  • Čtyři kapitoly (Čár adhjáj, 1934)
  • (Visva-Parichay, 1937)
  • Mé dětství (Čhelebela, 1940)
  • Tři přátelé (Tin sanghí, 1940)
  • Povídačky (Galpasalpa, 1941)

Dramata

  • Génius Válmíkiho (Valmíki Pratibha, 1881)
  • Král a královna (Rádžá ó rání, 1889)
  • Oběť (Visarjan, 1890)
  • (Čintrángadá, 1891)
  • Král temné komnaty (Rádžá, 1910)
  • Nehybná tvrz (Ačalájatan, 1911)
  • Poštovní úřad (Dákghar, 1912)
  • Volný tok (Muktadhárá, 1922)
  • Cesta vozu (Rathdžátrá, 1922)
  • Rudé oleandry (Raktakarabí, 1924)
  • Účtování (Šódh bódh, 1926)
  • Vůz času (Kálér džátrá, 1932)

Citáty

Drazí moji, víte že jsme nesmrtelní. Je tedy rozumné zničit si srdce pro ženu, která si to svoje vzala spět?

Hra života je překotná. Hračky života jsou jedna za druhou odhozeny a zapomenuty.

Když zamkneš dveře před všemi omyly, zůstane za nimi pravda.

Kéž tě má láska jako sluneční paprsek obejme a přitom ti zanechá osvícenou svobodu.

Chci uchopit krásu, uniká mi, zanechávajíc jen tělo v rukou mých…

Jak překrásná je hra barev v jedné malé kapce. Jako nejdražší drahokam v sobě odráží třpytivé paprsky ranního slunce. Cestoval jsem po celém světě, abych poznal jeho krásu, ale nevšiml jsem si nádhery, kterou mohu každý den nalézt jen několik kroků přede dveřmi svého domu na obyčejné trávě.

Krása ví, kdy říci: „Dost!“ Nevkus žádá: „Víc!“

Láska je nekonečné tajemství: není nic, co ji může vysvětlit.

Lehké je být upřímný, když neříkáme celou pravdu.

Lež si nemůže dovolit porážku, ale pravda ano.

Moudrý umí učit. Hlupák ví jen jak působit bolest.

Nechť se nemodlím za úkryt před nebezpečím, ale za to, abych byl beze strachu, když nebezpečí přijde. Nechť neprosím o utišení mé bolesti, ale o srdce díky kterému bych ji zdolal.

Smrt není zánikem světla; je zhašením lampy, protože svítá.

To je běh světa — pokus se prokázat přátelskou službu a hubování je ti odměnou.

Uchází mi smysl mé úlohy ve hře života, protože neznám role, které hrají ostatní.

Zavřeli jsme dveře, aby nevešel omyl, ale jak má teď vejít pravda?

Čím je žena ctnostnější, tím hůř se s ní zachází.

Uzavřel jsem před omylem dveře svojí duše. Pravda řekla: Jakpak já teď dovnitř dostanu se?

Bůh hledá přátele a žádá lásku. Ďábel hledá otroky a vyžaduje poslušnost.

Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem, ale jiskřícím se okamžikem.

Nejbohatší jsou ti lidé, kteří se většiny věcí mohou vzdát.

Neobětujte slabé silným, chcete-li se sami zachránit.

Nesmíte honem odsuzovat, čemu nerozumíte.

Nesmrtelnost slávy ponechme mrtvým, ale živým dejme nesmrtelnost lásky.

Člověk je tvor slabý.

Spal jsem a snil, že život je radost. Probudil jsem se a spatřil, že život je povinnost. Plnil jsem ji a pochopil, že povinnost je radost.

Stud je známkou slabé povahy.

Svoboda je vše, čeho si žádám, ale doufati v ni se hanbím.

V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.

Vědění není ničím jiným než stálým spalováním omylů, aby vyniklo světlo pravdy.

Omyly sousedí s pravdou. Proto nás snadno ošálí.

Podle vzhledu můžete posuzovat květinu nebo motýla, nikoli však lidskou bytost.

Víra je ptáče, které zpívá, ještě když je noc temná.

Pokud člověk zůstává v mezích konvence, nevzbudí příležitost k poznámkám.

Jako jedinec jsem zcela jedinečný, odlišný ode všeho, s ničím nesrovnatelný. Ani veškerá hmota vesmíru není sto rozdrtit mou individualitu.

Je to hra dávání a zdržování, odhalování a opětovného zakrývání; trocha vyzývavosti, trocha ostýchání, a trocha sladkého, snadno překonatelného odporu.

Kněžka paměť ubíjí přítomnost a obětuje její srdce svatyni mrtvé minulosti.

Porozumět člověku, to chvilku trvá.

Prvé kroky – vždy nejtěžší.

Rozumět něčemu, to znamená nalézt v tom něco, co je naše, a právě toto objevování sebe mimo nás je to, co nás těší.

Smrt je vždy stejná, život je mnohotvárný.

Červu se zdá podivné a hloupé, že člověk nejí své knihy.

Život jako celek nepřikládá smrti váhu.

Rabíndranáth Thákur

e-knihy

  • 28. 4. 2023