Krylogie (Karel Kryl)

VASIL

„V botičkách z kozinky

vybírám rozinky

z koláčků

Vybírám zběsile

pro tebe, Vasile

miláčku

Šičky už došily

svatební košili

z batistu

Krmení zvěře je

když vrznou veřeje

a ty’s tu

Mé oči nevěří

Přišel jsi se zvěří

k obědu

Neseš mi křepelky

V botičkách Popelky

k tobě jdu

Na mojí košilce

šič z Košic vyšil Cé

zdvojené

Že nejsem komtesou

starosti moje jsou

Tvoje ne

Na rtech máš enzymy

to asi ze zimy

třeskuté

Proti tvé nechuti

na tácku nesu ti

misku té

V čaji jsem zkvasila

dva vlasy Vasila

hipieho

jsou v něm i nějaká

afrodiziaka

Vypij ho!

Čaj, který vypiješ

zanechá stopy, jež

trvají

Tisícem kilowatt

budem se milovat

šohaji

V milostném zátiší

vášeň pak nejvyšší

vybuchne

plně a všestranně:

Tvá láska – ke straně!“

„Probůh!! Ne!!!!“

Vybuchne, probůh, ne! Toť rým štěpný, prosím. Já vím: je to na úkor srozumitelnosti. Proto taky doufám, že se podaří vydat druhý díl sebraných spisů. Opět snad zpod stolu. Ale tentokrát už Špalek písní českých spíše než nonsens poetický bude pointovaný.

Sivá holubičko

kdes byla

že jsi potrubíčko

rozbila?

Chtěla já jsem

navrtati vodu

skončila jsem

hlavou v ropovodu

má milá

Sivé holubičky

na blátě

lačně žraly bičky

v tomatě

Žraly bičky

v knajpě u Anduly

na chlebíčky

daly levanduli

proklatě!

Jo, Špalek písní českých jest nepřeberný. Písně české, respektive.

Pásla ovečky

v zeleném háječku

Svlékla plavečky

Veselme se!

Svlékla plavečky

natrhla kraječku

za dvě stovečky

Heleďme se!

V dolině nuselské

nikdo se nedíval

kraječky bruselské

když jsem jí sešíval

Sešiv kraječku

dostal jsem horečky

Ležím v hrobečku

v Černým lese

Ve Schwarzwaldě, míněno, samozřejmě. A do třetice.

Travička zelená

to je moje potěšení

travička zelená

to je moje peřina

Vepřová kolena

Čtyři voli upečení

Paštika z jelena

Nadívaná zvěřina

Už se těší ponravičky

že budou mít orgie

po mejdanu u travičky

Lukrecie Borgie

Jak znáti, čas oponou trhnul a změněn svět. Kterak že to bude dál, nevím, ale kdo z nás vlastně ví? Já si nicméně nadále píšu jak písničky, tak básničky. Poslední dobou už mi ani nevadí, že mne ani písničkáři, ani básníci neberou vážné. Ono těch, kteří se berou příliš vážné je přesně stejně příliš mnoho. A nastal Silvestr 1978/79. Uspěchaně, jako kdykoli před tím, něco humoru. Do čeho že se tentokrát obout? Když jsem byl ve Vídni, obdržel jsem od přátel staré vydání Starých pověsti českých. V životě jsem si nepomyslil, kolik že jinotajů, protistátního a protimocenského štvaní, kolik nacionalismu buržoasního, kolik – ba co dím – šovinismu v tomhle pamfletu! A tak hurá do historie, ať se mládí vydovádí; Dívčí válka!