Blaník

Eliška Krásnohorská

46 

Elektronická kniha: Eliška Krásnohorská – Blaník (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: krasnohorska01 Kategorie:

Popis

Eliška Krásnohorská: Blaník

Anotace

Eliška Krásnohorská – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Blaník“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Výstup 5

PŘEDEŠLÍ. Vystoupí HLASATEL, za ním něco lidu.

HLASATEL:

Jmenem císaře! Buď lidu známo:
Kdo by zemřel s církví nesmířen,
jako kališník byv postižen,
nemá spáti v půdě posvěcené,
pohroben buď v místech proklatých,
vyvržen buď mezi vyvržené.

(HLASATEL odchází při temném bubnování.)

SBOR LIDU:

Kdo by zemřel s církví nesmířen,
jako kališník byv postižen,
nemá spáti v půdě posvěcené,
pohroben buď v místech proklatých,
vyvržen buď mezi vyvržené.

JARMILA: (k JANOVI)

Smilování!
Přej mému otci úkryt poslední!

JAN:

Pryč s trupem kacíře!

JARMILA:

Jen pohlédni!
Ó starče, se starcem měj slitování!

JAN:

Na křižovatku s ním!

BOŘEK:

Též můj to los?

JAN:

Též tvůj to los a trest!

HELENA:

Vpusť slitování v duši pohnutou,
ó neopouštěj, otče, svého syna,
by nespěl k časné smrti bídou hyna,
by hroznou nebyl stižen pokutou!
Ó, nechtěj býti stihán pamětí,
že’s vyštval syna v smrt a prokletí!

JARMILA:

Tak těžkou chceš je stihat pokutou,
až hrozno mnít, — a jaká jejich vina?
Že kalichem vždy ctili hospodina,
truchlíce pro vlast v pouta upnutou.
Jen kaž, by tleli v místech prokletí:
Bůh předce hroby věrných posvětí.

ZDENĚK:

Ztiš bouři hněvu, v srdci rozdmutou,
a přiviň v náruč smířeného syna!
Již celá vlast je sváru obětí, —
jen svornost k žití zas ji posvětí.

BOŘEK:

Tak těžkou chceš mě stíhat pokutou,
až hrozno mnít, — a jaká moje vina?
Že kalichem ctím věrně hospodina
a truchlím pro vlast v pouta upnutou.
O, truchli se mnou, pojď v mé objetí,
vždyť oba máme čeho želeti.

SBOR:

Tak těžká sudba a tak snadná vina!
Ó, tresce národ ruka hospodina,
když otec odvrací se od dětí
a místo žehnání jim dává prokletí!

JAN:

Nemučte srdce prosbou překrutou!
či hlubší bol a větší ztráta jiná,
než snáším já, tak hrozně ztrativ syna?
Co v šedinách mi těžší pokutou?
Však smím se smířit? Marné ponětí!
Můj žal a hněv ho sleduj v zápětí!

BOŘEK: (k JANOVI)

Tys posel mi cestu bodavým hlohem, —
již jdu! Můj otče, — buď s bohem!

JAN, potlačiv své dojmutí, pokyne Bořkovi odmítavě rukou a odchází k radnici. BOŘEK odchází v opačnou stranu.

ZDENĚK:

Ó, stůjte! Hrozno zříti rozchod váš!
Tak jako vy, tak rozklán národ náš,
druh druha, otec syna vrhá v zkázu,
blud mýtíme, však těžší náš je b…