APIA, PROSINCE 1918
Návrat Kate do Apie byl bouřlivě oslavován. Všichni, kdo před čtyřmi roky stáli smutně na nábřeží, plakali znovu, tentokrát ale radostí!
Brenner byl skoro k nepoznání. Holá hlava, ještě zavalitější než předtím a divoký, nepěstěný plnovous. Stále však překypoval srdečností.
Jeho žena Loana se ihned vrhla k Billu Johnovi. „Ten je rozkošný!“ volala pořád dokola a nejraději ze všeho by Stevenovi dítě vytrhla z rukou, ale chlapec se strýčka držel jako klíště. Hluk a spousta lidí v něm vyvolávaly nejistotu.
Kate se nevýslovně těšila na své původní obydlí. Jakmile však překročila práh, dostavilo se vystřízlivění. Celý dům pokryla vrstva prachu a špíny.
Čekala na ni spousta práce. Není divu, že tak vypadá, pomyslela si, když jí Steven představil hospodyni. Tula byla krásná mladičká Samojka. Podle pohledu, kterým ho mladá žena uvítala, Kate okamžitě poznala, že to rozhodně není služebná, nýbrž jeho družka. Krev v žilách jí neztuhla proto, že Steven udržuje sexuální vztahy s domorodkami – důvodem byla skutečnost, že Tula byla skoro ještě dítě.
Pokusila se ovládnout a přátelsky se s dívkou uvítala. V duchu se neubránila otázce, jestli Walter strávil celou dobu s Tulou sám.
„Kde je Walter?“ zeptala se.
„Ve škole,“ odpověděla Tula.
„Udělej nám prosím kuře!“ přikázal Steven a kývnutím hlavy ji vyzval, aby odešla.
Jeho milenka beze slova zmizela v kuchyni.
„Můžeme se s ní rozloučit, jestli chceš“ obrátil se ke Kate.
„Panebože, to ne!“ Ona přece nechce tu dívku vyhodit na ulici. „Stevene, kolik jí vlastně je?“
„Osmnáct“
„Lžeš.“
„Tak se jí zeptej, když mi nevěříš.“
Zhluboka si povzdechla. Proč mu tak nedůvěřuju? Ostrovanky přece opravdu dost často vypadají mladší, než ve skutečnosti jsou.
Když se Walter vrátil ze školy, Kate už si vybalovala věci ve svém dřívějším dívčím pokoji a malý pokojík vedle připravila pro Billa Johna, který právě ulehl k polednímu spánku. Trochu znervózněla, když dole zaslechla hlas nevlastního syna. Snad mě přijme, pomyslela si a spěchala mu vstříc.
„Dobrý den, Waltře!“ pozdravila velmi zdvořile sedmiletého hocha, ale ten na ni jen zamračeně civěl. Velký, světlovlasý a vysloveně hezký kluk, to musela uznat. Jen povýšený rys kolem jeho úst se jí nezamlouval. Nápadně tím připomínal Stevena. „Oběd je hotový!“ Potom ho přátelsky vyzvala, aby s ní šel na verandu.
Walter si ji však změřil odmítavým pohledem od hlavy až k patě. „Ty mi nemáš vůbec co říkat!“ odsekl a proběhl kolem ní nahoru.
Pak uslyšela ohlušující řev. Byl to Stevenův hlas. Chlapec se za chvíli objevil na schodech se vzdorovitým výrazem v obličeji. Na tváři se mu skvěl otisk mužské ruky.
Polekala se, ale neodvážila se Waltera zeptat, jestli ho otec udeřil.
U oběda se vyhýbal jejímu pohledu, zvláště když mu otec vysvětlil, že Kate je nová matka.
„Moje matka je mrtvá!“ namítl vzdorně.
„Budeš se k ní chovat slušně a laskavě. Rozuměl jsi?“ obořil se na něho vzteky zrudlý Steven a uštědřil mu další facku.
Chlapec sebou trhl, ale ve tváři se mu nepohnul ani sval.
Takhle to přece nemůže dělat, napadlo ji, tím jen posílí jeho odpor ke mně.
Vtom vešel do místnosti nejistým ospalým krokem Bill John. Plakal a zřejmě nevěděl, kde se nachází. Kate si ho konejšivě posadila na klín.
Walter na něho nechápavě civěl. „Kdo je to, otče?“ zeptal se zděšeně.
„To je tvůj bratranec Bill John a teď i tvůj bratříček,“ odvětil Steven a přísně dodal: „A přeju si, abys byl na něj hodný. Rozumíš?“ Walter, na jehož tváři se pořád ještě rýsovaly otisky prstů Stevenovy ruky, sklonil hlavu a zašeptal: „Ano, otče!“
