7
Fox’s Cottage
Úterý 6. října
Drahá Louiso,
doufám, že se Vám daří dobře a že si pobyt v New Yorku užíváte. Myslím, že si s Lily píšete, ale po našem posledním rozhovoru mě něco napadlo. Podívala jsem se na půdě a našla jsem nějaké Willovy dopisy z doby, kdy pobýval v New Yorku on, protože jsem si řekla, že by Vás třeba zaujaly. Víte, jak rád a hodně cestoval, a napadlo mě, že by Vás mohlo bavit jít v jeho stopách.
Pár jsem si jich také znovu přečetla. Bylo to takové hořkosladké. Můžete si je zatím nechat, než se znovu uvidíme.
Se srdečným pozdravem
Camilla Traynorová
New York
12. 6. 2004
Ahoj, mami,
chtěl jsem Ti zavolat, ale kvůli tomu časovému posunu mi to nikdy nevyjde, tak jsem si řekl, že Tě ohromím a napíšu
Ti dopis. První dopis od té doby, co jsem si to tenkrát na chviličku vyzkoušel v Priory Manor. Internátní škola nebyla zrovna nic pro mě, co?
New York je vážně úžasný. Ta jeho energie Tě prostoupí, ať chceš nebo nechceš. Ráno vycházím z domu už v půl šesté. Sídlo firmy máme na Stone Street ve finanční čtvrti. Nigel mi zařídil vlastní kancelář (není rohová, ale má pěkný výhled na vodu – podle toho se tady v New Yorku zjevně posuzuje, jak si kdo stojí) a kolegové se zatím zdají být docela fajn. Pověz tátovi, že jsem v sobotu byl v Metropolitní opeře, se svým šéfem a jeho ženou (dávali Růžového kavalíra, bylo to takové trochu přepjaté), a Tobě určitě udělá radost, že jsem si zašel na představení Nebezpečných známostí. Jinak mám hodně obědů s klienty a každou chvíli firemní softballové zápasy. Po večerech nedělám nic moc, noví kolegové jsou většinou ženatí a mají malé děti, takže obrážím bary sám…
Vyšel jsem si s pár děvčaty, ale nic vážného (tady se „randí“ jen tak pro zábavu) – většinou spíš chodím do posilovny anebo se scházím se starými kamarády. Je tu spousta lidí od Shipmana a taky pár bývalých spolužáků. Vypadá to, že svět je vážně malý… Ale většina z nich se tady úplně změnila.
Jsou takoví tvrdší, hladovější. Podle mě to v nich probouzí tohle město.
No, už musím běžet, dneska večer mám schůzku s dcerou Henryho Farnswortha. Pamatuješ na ni? Hvězda stortfoldského jezdeckého klubu? Tady se přeškolila na nějakou nákupní poradkyni. (Nedělej si naděje, jdu s ní, jenom abych vyhověl Henrymu.) Vezmu ji do svého oblíbeného steakhousu na Upper East Side. Dělají tam fláky masa velké jak sedlová deka. Doufám, že není vegetariánka. Tady snad každý jede v nějakém módním stravovacím režimu.
Jo, a minulou neděli jsem jel metrem F až na druhou stranu Brooklynského mostu a pak jsem se prošel přes řeku, jak jsi mi radila. Nic lepšího jsem tady zatím nezažil. Měl jsem pocit, jako bych se najednou ocitl v nějakém raném filmu Woodyho Allena – tenkrát, když byl ještě jenom asi o deset let starší než jeho filmové partnerky…
Řekni tátovi, že mu příští týden zavolám, a pohlaď za mě psa.
S láskou, W.
S tou miskou laciných nudlí jako by se v mém vztahu s Gopnikovými něco změnilo. Myslím, že jsem líp pochopila, jak můžu Agnes v její nové roli podpořit. Potřebovala někoho, o koho se bude moci opřít a komu důvěřovat. Spolu s tou zvláštní, osmotickou energií, kterou New York vyzařuje, to způsobilo, že jsem od té chvíle každé ráno vyletěla z postele s nadšením, jaké jsem nepocítila od doby, kdy jsem pracovala pro Willa. Ilaria nad tím nesouhlasně pomlaskávala a obracela oči v sloup a Nathan po mně koukal úkosem, jako bych snad začala brát nějaké drogy.
Jenže to bylo úplně prosté. Chtěla jsem svou práci dělat co nejlíp. Chtěla jsem si svůj pobyt v New Yorku užít, jak nejvíc to půjde, a pracovat přitom pro tyhle úžasné lidi. Chtěla jsem vysát každý den až do morku, jako by to udělal Will. Četla jsem si ten první dopis pořád dokola, a když jsem překonala ten podivný pocit, že z něj slyším jeho hlas, zmocnila se mě náhle nečekaná spřízněnost, protože jsme tu oba byli noví.
Vrhla jsem se do toho po hlavě. Každé ráno jsem s Agnes a Georgem vyrážela běhat a někdy se mi dokonce povedlo vydržet c…
