ŠTĚDRÝ DEN
o rok později
17:50
Toni vyšla z koupelny nahá a šla přes hotelový pokoj zvednout telefon.
„Panebože, tobě to sluší,“ řekl Stanley z postele.
Usmála se na manžela. Měl na sobě krátký froté župan, jenž nezakrýval jeho dlouhé svalnaté nohy. „Ty taky nevypadáš špatně,“ řekla a zvedla sluchátko. Byla to její matka. „Veselé Vánoce,“ řekla.
„Tvůj bývalý přítel je v televizi,“ řekla matka.
„Co tam dělá? Zpívá koledy s policejním sborem?“
„Carl Osborne s ním dělá rozhovor. Vypráví o tom, jak loni o Vánocích chytil ty teroristy.“
„On je chytil?“ Toni to na okamžik rozhořčilo, ale pak si v duchu řekla: Ale co, k čertu s tím. „To víš, potřebuje publicitu. Jde mu o povýšení. Jak se má Bella?“
„Zrovna chystá večeři.“
Toni se podívala na hodinky. Na tomto karibském ostrově bylo pár minut před šestou, ale v Anglii se blížila desátá večer. U Belly se vždycky večeřelo pozdě. „Co ti dala k Vánocům?“
„Koupíme si něco až při lednových slevách. Vyjde to levněji.“
„Líbil se ti můj dárek?“ Toni dala matce růžovou kašmírovou vestu.
„Je krásná. Díky, drahoušku. Musím končit. Vnoučata lítají po pokoji a ničí své dárky.“
„Na shledanou, mami. A díky za zavolání.“
Ozvalo se zaťukání na dveře. „Kdo je tam? „ zeptal se Stanley.
„Olga. Toni mi slíbila, že mi půjčí náhrdelník.“
Toni viděla, že se Stanley chystá říct dceři, aby neotravovala, ale položila mu ruku na ústa. „Vteřinku, Olgo!“ zvolala.
Stanley se zvedl z postele a odešel do koupelny. Toni si navlékla zelený hedvábný župan a otevřela dveře.
Olga vešla dovnitř. Měla na sobě černé bavlněné večerní šaty s hlubokým výstřihem. „Říkala jsi, že mi půjčíš ten černý jantarový náhrdelník.“
„Jistě. Počkej, najdu ho.“ Z koupelny se ozvala sprcha.
Olga ztišila hlas. „Chtěla jsem se tě zeptat – viděl se s Kitem?“
„Ano. Těsně před odletem ho navštívil ve vězení.“
„Jak se s tím Kit vyrovnává?“
„Těžko. Je nešťastný a nudí se, což se dalo čekat, ale nikdo ho zatím nezmlátil ani neznásilnil a nebere heroin.“ Toni našla náhrdelník a připnula ho Olze na krk. „Sluší ti víc než mně – černá není zrovna moje barva. Proč se nezeptáš otce na Kita přímo?“
„Je tak šťastný. Nechci mu kazit náladu. Nevadí ti to, že ne.“
„Ani v nejmenším.“ Toni to naopak lichotilo. „Víš o tom, že Elton a Hamish sedí ve stejném vězení?“
„Ne – to je strašné!“
„Ale ne. Kit učí Eltona číst.“
„Bože, ty cesty osudu. Slyšela jsi o Daisy?“
„Ne.“
„Ve vězení zabila další trestankyni a odsoudili ji za vraždu. K současnému trestu dostala ještě doživotí. Bude sedět nejmíň do sedmdesáti. Škoda, že jsme zrušili trest smrti.“
Toni dovedla Olžinu nenávist pochopit. Hugo se z výprasku, který mu Daisy uštědřila obuškem, už nikdy nevzpamatoval. Na jedno oko neviděl, ale mnohem horší bylo, že ztratil svůj mužný temperament.
„Škoda, že její otec je pořád ještě nezvěstný,“ řekla Toni. Harry Mack byl obžalován jako spoluviník, ale Kitova výpověď k jeho odsouzení nestačila. Soudce ho osvobodil a Harry se vrátil ke svému zločinnému způsobu života.
„Ale slyšela jsem, že má rakovinu. Našli mu nádor na plicích, ale teď už má metastázy do celého těla. Dávají mu tři měsíce života.“
„Takže spravedlnost přece jen existuje,“ řekla Toni.
Miranda připravila pro Neda šaty: černé plátěné kalhoty a kostkovanou košili. Ned ji o to nežádal, ale kdyby to neudělala, byl by schopen přijít ke stolu ve spodkách a tričku. Nebyl neschopný, jen roztržitý. Už se s tím smířila. Musela se smířit s celou řadou jeho vlastností. Už dávno pochopila, že se vždycky bude vyhýbat konfliktům, a to i v případě, kdy by ji měl chránit, ale ve skutečné krizové situaci je pevný jako skála. Tím, jak se postavil za Torna a schytal od Daisy ránu za ranou, to jednoznačně dokázal.
Miranda už byla oblečená. Vzala si růžovou bavlněnou halenku a plisovanou sukni. Ve skládané sukni vypadala trochu širší v bocích, ale ona trochu širší v bocích skutečně byla. Ned řekl, že se mu tak líbí. Šla do koupelny. Ned seděl ve vaně a četl si Moliěrův životopis ve fr…
