Druhý den
pondělí 29. května 1944
DIETER Franck jel nocí ve svém blankytně modrém voze Hispano-Suiza, doprovázen svým pobočníkem, poručíkem Hansem Hessem. Včera večer objevil čisté průstřely po kulkách, jež provrtaly v malebné křivce pravý blatník, upomínku na přestřelku na náměstí Sainte-Cécile, ale funkční vlastnosti vozu neutrpěly a podle Dietera mu díry přidaly na půvabu.
Aby mohli projet temnými ulicemi Paříže, zamaskoval poručík Hesse přední světla a znovu je odkryl, když se dostali na silnici do Normandie. Za volantem se střídali. Dieter si na sedadle pro spolujezdce v polospánku snažil představit svou budoucnost. Dobudou Spojenci Francii zpět? Myšlenka na poražené Německo byla skličující. Uvědomil si, že po vzrušení, které prožívá v Paříži se Stéphanií, si jen stěží dokáže představit každodenní život v Kolíně, se svou ženou a svou rodinou. Jediným šťastným koncem pro Dietera i pro Německo by bylo, kdyby Rommelova armáda zahnala útočníky zpátky do moře.
Před svítáním přijel Hesse do malé středověké vesničky La Roche-Guyon mezi Paříží a Rouenem. Jeli kolem tichých domů se zavřenými okenicemi až ke kontrolnímu stanovišti ve vratech do starého hradu. Zaparkovali na rozlehlém dlážděném dvoře a Dieter vešel dovnitř. Na hradě měl Rommel svůj hlavní stan.
V hale Dieter potkal majora Waltera Goedela, Rommelova pobočníka, rozvážného člověka s úžasným mozkem. Minulou noc spolu dlouho telefonicky hovořili. Dieter naznačil problém, který měl s gestapem, a řekl, že se chce s Rommelem sejít co nejdříve. „Buďte zde ve čtyři hodiny ráno,“ řekl Goedel. Ve čtyři hodiny ráno byl Rommel vždycky ve své pracovně.
Nyní Goedel vedl Dietera chodbou do Rommelovy kanceláře. Byla to rozlehlá místnost v přízemí. Když vstupoval, všiml si Dieter se závistí drahocenného goblénu, který visel na stěně. U masivního starožitného stolu seděl drobný muž s prořídlými vlasy pískové barvy.
„Major Franck je zde, pane polní maršále,“ řekl Goedel.
Rommel pár vteřin pokračoval ve čtení a pak vzhlédl. Měl tvář boxera, s plochým nosem, širokou bradou a blízko u sebe posazenýma očima, v nichž se zračila neskrývaná agresivita, díky níž se Rommel stal legendárním vojevůdcem.
„Posaďte se, Francku,“ řekl energicky. „Co máte na srdci?“
Dieter měl svou řeč nacvičenou. „Podle vašich příkazů jsem navštívil klíčová zařízení, která by mohla být vystavena útoku ze strany odboje, a posílil jsem jejich zabezpečení. Snažil jsem se rovněž odhadnout teoreticky možný odpor, který by mohl brzdit naši reakci na invazi.“
„A váš závěr?“
„Situace je horší, než jsme si mysleli.“
Rommel znechuceně zavrčel. „Důvody?“
Dieter mu vylíčil útok v Sainte-Cécile z minulého dne: nápaditý plán, početnou výzbroj, odvahu bojujících.
„Toho jsem se obával,“ poznamenal Rommel. „Jsem schopen invazi odrazit, dokonce jen s těmi málo vojáky, které tu mám, když ale přijdeme o spojení, jsem ztracený.“
Dieter řekl: „Jsem přesvědčený, že můžeme útok na telefonní ústřednu obrátit v náš prospěch.“
Rommel se k němu se sarkastickým úsměvem otočil. „Panebože, kdyby tak všichni moji důstojníci byli jako vy.
Tak dál. Jak to provedete?“
„Kdybych mohl vyslechnout zajatce, dovedli by mě možná k dalším odbojovým skupinám. S trochou štěstí bychom jim mohli uštědřit pořádný výprask. Gestapo mi bohužel přístup k vězňům zakazuje.“
„Jsou to idioti.“
„Potřebuji vaši intervenci.“
„Jistě.“ Rommel pohlédl na Goedela. „Spojte mě s Avenue Foch.“ Velitelství gestapa ve Francii sídlilo v Paříži na Avenue Foch 84. „Řekněte jim, že dnes bude zajatce v Sainte-Cécile vyslýchat major Franck, v opačném případě ať čekají další telefonát z Berchtesgadenu.“ Měl na mysli Hitlerovu pevnost v Bavorsku.
„Výborně,“ řekl Goedel.
„A prosím vás, Francku, pravidelně mě informujte,“ řekl Rommel a znovu se ponořil do svých dokumentů.
FLICK přistála v Tempsfordu, letišti RAP osmdesát kilometrů severně od Londýna. Čekal na ni mladý desátník z PANY v silném jaguáru, aby ji odvezl do Londýna.
„Mám vás vzít přímo do Or…
