Část 2
Myra spustila nohy z postele a posadila se. Otevřeným oknem prosvítalo slunce a hřálo jí nohy. Laciné hodiny na poličce ukazovaly deset minut po osmé. Seděla tam, vdechovala čerstvý vzduch, své pevné bílé tělo nahé. Nohama lovila boty. Konečně si mrzutě povzdechla, klesla na nohy a ruce a dolovala je zpod postele.
Klečela tam a zírala na střevíce. “To sem se dostala do pěknýho srabu,” pomyslela si. Na botech se dělaly škvíry. Ze svršku na ni zívaly dvě díry jako malé tlamičky a podrážky byly jako sítko, samý otvor.
Posadila se na paty, škrábala se na stehně a přemýšlela. Ne že by si v nahotě zrovna libovala. Neměla noční košili.
Od té doby, co byl zastřelen Butch, uplynuly tři dlouhé, únavné týdny. Chatrč, skrytou v kopcích, držel pohromadě jenom nátěr. Dillon byl rád, že se do ní mohl nastěhovat, a teď už v ní zůstal trčet.
Posledním majitelem byl zemědělský dělník z Oklahomy, který se s celou rodinou podílel na invazi do Kalifornie, kde marně hledal práci. Zanechal chatrč tak, jak tam stála. Dokonce jim nechal i lůž-koviny. Ten oklahomský dělník zřejmě pospíchal, jenom aby už byl pryč.
Dillon zajel autem do nejbližšího malého města, aby nakoupil m nějakou dobu zásoby potravin, a všichni tři se tu zakopali. Chatrč stála o samotě, dost daleko od běžného provozu, a od svítání do setmění nikoho neviděli.
Dillon trávil většinu času v posteli, kde přemýšlel. Vstával kolem poledne, najedl se a posadil se na slunce na schod před chatrčí. Ostatním dvěma šel silně na nervy. Veškerá práce se přesunula na Myru. Gurney štípal dříví a nosil vodu, ale nedělal celkem nic jiného. Poflakoval se po domě, šlapal Myře na paty, jen stěží se ovládal, aby na ni nesahal.
Nepracoval, jen jedl a nudil se.
Myra toho měla až po krk. Záměrně se vyhýbala Gurneymu, kterého do svého pokoje nevpouštěla. Gurney tím příšerně trpěl, ale Myřina nasršenost stála mezi nimi jako stěna.
Postavila se a nazula si střevíce. Zavrtěla v nich prsty. Pod podrážkami cítila hrubá prkna podlahy. Nalila vodu do cínového umyvadla a začala se mýt. Našplouchala si vodu na tělo a teď se ostře třela. Po celou tu dobu intenzívně přemýšlela. Myslela si, že je nejvyšší čas, aby setřásla ty vandráky. S Dillonem si musí počínat opatrně. Doposud si jí nevšímal. To ji dráždilo. Jako by vůbec nevnímal, že tam Myra je. Pomyslila si, že je úplně frigidní. Přešla ke stoličce, kam odhodila šaty. Obracela je a nos se jí nakrabatil hnusem. Všechny svoje hadry měla plné děr. I šaty, které si oblékala, byly pod pažemi silně zaštepované.
Přetáhla si šaty přes hlavu a uhladila si rukama pomačkaná místa. Pak vešla do obývacího pokoje.
Gurney stál ve dveřích a upevňoval si opasek. Mrzutě na ni pokývl. Myslel si, že jí prokázal ohromné dobrodiní, když ji vzal s sebou, a ona se mu za to každou noc uzamyká. Bradu měl pokrytou strništěm. Očima, stále oteklýma spánkem, po ní hladově pokukoval.
Přes chodbu byl další pokojík, kde spal Dillon. Dveře byly zavřené. Nečekali, že ho nějakou dobu uvidí.
Myra ho pobídla: “Co kdybys rozdělal oheň?” Mluvila úsečně.
Gurney řekl: “Jistě.” Vyšel ven a vrátil se s náručí dříví. Posadil se před malá kamínka a prohrabával popel.
Myra naplnila kotlík a začala prostírat. Když už v kamínkách praskalo dříví, Gurney vstal a postavil na kamínka kotlík.
Chodil pokojem, škrabal se pod pažemi a zíval. Oči měl pořád na Myře. Nevšímala si ho, ale věděla, že po ní touží.
Postavil se za ni, pažemi ji zezadu objal a položil jí ruce na prsa. Přivinul ji k sobě.
Myra stála klidně. “Nech toho, jo?” vyštěkla. “Máš plno práce.”
Gurney ji násilně otočil. “Už toho mám plný zuby,” prohlásil divoce. “Já to nevydržím.”
Zvedl ji a nesl do jejího pokoje. Myra se mu nepokusila vzdorovat. V pokoji ji posadil, stál tam, držel ji a hruď se mu vzdouvala.
Řekla: “Moc špatně si to vykládáš, Nicku.”
“Cože?” Malinko jí zatřásl. “Co si myslíš? Dovedla bys zbláznit každýho. Co chceš? Bylas celá pryč, div si Butche nezabila… Ale teď…”
Tvářila se klidně. Voda v kotlíku vře…
