Kapitola pátá
I.
Horečnatým vyhledáváním třísedadlového sporťáku strávil Conrad na různých parkovištích kolem lunaparku dvacet minut. Zatím se nevzdával, avšak uvědomoval si, do jak beznadějného úkolu se pustil, když zaslechl policejní sirénu a uviděl, jak Bardin s autem plným hlídkových policistů zatáčí na příjezdovku vedoucí k hlavnímu vchodu zábavního parku.
Conrad mu vyšel naproti a zdaleka mával.
Auto zastavilo a Bardin, rozpálený a rozčilený, vystrčil hlavu z okna.
“Jak jsi daleko?” chtěl vědět. “Už jsi ten auťák našel?”
“Vypni tu zatracenou sirénu!” vybuchl Conrad. “Chceš ty dva grázly vyděsit a popohnat k dílu?”
Když seržant za volantem sirénu vypínal, Bardin vystoupil.
“Dobrá, už se stalo. Našel jsi ten vůz?”
“Otlučených popelnic je tu na deset tisíc. Nařiď chlapům, aby hledali v rojnici. Přijedou další?”
“Jedou ještě dva vozy. Kapitán obrátí svět naruby, až se doslechne, že jsem mu vytáhl zálohu.”
“Jestli to děvče zabili, obrátí svět naruby státní návladní a McCann se půjde klouzat! Nasaď hned chlapy do akce!”
“Moment! Počkej chvíli,” řekl Bardin a chytil Conrada za paži. “Koukni, kdo to sem jde.” Ukázal palcem na vysokého mladíka s krátce přistřiženými vlasy, který měl červenou vzorkovanou košili vytaženou z kalhot. V náručí se mu vršila sbírka panenek, váziček a krabic s bonbóny. Vedle něho šlapala blondýnka v bílých sportovních šatech. “Nejsou to zrovna ti dva, co hledáme?”
“Na téhle pouti se s vykasanou košilí určitě fláká nejmíň deset tisíc takových pásků,” zavrčel Conrad, “ale zeptám se.” Vykročil k Busteru Walkerovi. “Nejste náhodou vy dva z Lennox Avenue?” položil všetečnou otázku, a když viděl, jak má Buster oči navrch hlavy, maličko mu páteří projelo mravenčení.
“Jasně,” přitakal Buster. “Jak to víte?”
Conrad se podíval na Bunty.
“Vy jste slečna Boydová?”
“Ano,” přisvědčila Bunty vyjeveně.
Conrad mávl na Bardina a Bardin se k nim přidal.
“Jsou to ti dva. Vyřiď to radši ty, Same.”
Bardin blýskl odznakem a řekl: “Jsem poručík Bardin z městské policie. Kde je slečna Colemanová?”
“Frankie?” vytřeštil na něj oči Buster. “Proč ji hledáte? Co jí chcete?”
“Odpovězte na otázku a nemelte!” houkl Bardin. “Kde je?”
“Nechali jsme ji v parku.”
“Samotnou?”
“Ne, je s ní Buřt.”
“Který Buřt?”
“Přece Buřt Stevens. O co vůbec jde?”
Bardin hodil pohledem po Conradovi a ten se zeptal: “Má ten Buřt Stevens mateřské znamení?”
“Přesně. Velká tmavorudá skvrna se mu táhne po celé pravé tváři.”
“Víte určitě, že se jmenuje Stevens?”
“Povídal to. Je snad nějaký průšvih?”
“Určitě to ale nevíte, že ne?”
“Ne, nevíme,” vmísila se do řeči Bunty. “Nelíbil se mi, hned jak se objevil v baráku. Víte, měli jsme jít na pláž v partě: Frankie, Buster, Terry Lancing a já. Terry volal, že mu to nevyjde a že místo sebe posílá svého kamaráda Buřta. A objevil se tenhle kluk. Povídal, že je Buřt Stevens, ale protože jsem Buřta nikdy neviděla, nemůžu tvrdit, že to je opravdu Buřt Stevens.”
“Kde přesně jste slečnu Colemanovou opustili?”
“Chystali se do bludiště,” odpověděl Buster.
“Do jakého bludiště?”
“Se zrcadly. Je na konci tamhleté uličky, vedle velkého stanu. Byl bych rád, kdybyste mi řekli, o co jde.”
“Teď není čas,” odrazil jej Conrad. “Zůstaňte tady. Možná vás budeme ještě potřebovat.” Otočil se k Bardinovi.
“Jdem!” Nečekal, jak se Bardin zatváří, ale rozběhl se a začal si klestit cestu davem k velkému stanu.
Bardin se zdržel jen tolik, aby předal seržantovi rozkazy.
“Obkličte bludiště. Nikdo nesmí ven. Víš, koho hledáme. Bacha na Moea. Pokusí se prostřílet si cestu.”
Obrátil se a vyrazil za Conradem; Bustera a Bunty nechal, aby ho vyjeveně sledovali.
