11
Vánoční prázdniny byly pro Petera i Tanyu jako zlý sen. Nejdřív s ní o tom vůbec nechtěl mluvit, ale jiná možnost neexistovala. Nemohl jí to odepřít. Tanya se bála vyjít z domu, děsilo ji, že by mohla potkat Alici. Ta se oběma vyhýbala a u Harrisů se vůbec neobjevila. Peter ani Tanya nechtěli, aby o tom věděly děti.
„Co to pro nás znamená?“ zeptala se Tanya Petera, když spolu seděli v kuchyni. Děti byly venku, odešly na nějaký vánoční večírek. Zatím se ona i Peter ze všech sil snažili skrývat, co se děje. Tou dobou byla doma už tři dny. Měla pocit, jako by se jí rozpadl svět. A měla pro to dobré důvody. Manžel ji podvedl s její nejlepší kamarádkou. To se stává, ale nikdy ji nenapadlo, že by to mohlo potkat i je, zvlášť poté, kdy se Petera o Díkůvzdání přímo zeptala. Bezmezné mu věřila. Peter nepatřil k lehkovážným mužům, alespoň si to myslela. Ale zjevně takový je. Od jejího příjezdu s ní sotva promluvil. Stačily tři týdny a všechno se změnilo. Tanya na něho přes stůl upírala pohled plný zoufalství. I na něm bylo vidět, že se trápí. Měl pocit, jako by ji zabil. Během tří dnů zhubla snad o tři kila, to na její křehké postavě bylo hodně znát. Ztrápené oči působily jako dvě hluboké zelené tůně uprostřed temných kruhů. On nevypadal o moc lépe. Alici od náhodného setkání v kuchyni, kdy všechno vyšlo najevo, nikdo nezahlédl.
„Netuším, co to znamená,“ přiznal popravdě s hlavou v dlaních. Bojoval se zmatkem. „Prostě se to stalo. Nikdy jsem o tom neuvažoval. Nepřitahovala mě. Myslím, že jsme si prostě zvykli být spolu, když jsi odjela. Pomáhala mi s dětmi.“
„A očividně i s jinými věcmi,“ odsekla Tanya zamračeně. „Usilovala o tebe ona, nebo to byl tvůj nápad?“ Říkala si, že nebude pátrat po podrobnostech, ale stejně se neubránila.
„Prostě se to stalo, Tan. Měli jsme pizzu, děvčata si potom šla domů dělat úkoly. Nevím… cítil jsem se osamělý… byl jsem unavený… otevřeli jsme láhev vína a potom už jen vím, že jsme byli v posteli.“ Vypadal, že je mu hodně zle, ona také.
„Kdy se to stalo? Když jsi mi opakoval, že mě miluješ, a já ti volala vždycky, kdykoli jsem se mohla na chvíli uvolnit? Jak dlouho to trvá?“ Ta představa ji děsila, ať už k tomu došlo kdykoli. Uvažovala, jak je bláhová a kolik týdnů nebo měsíců jí už lže. Při Díkůvzdání měla podezření a potom si namlouvala, že je posedlá. Lhal jí tehdy? Chtěla vědět alespoň to. Zajímalo ji, jak velký je lhář.
„Dva týdny po Díkůvzdání.“ Málem se při těch slovech zakuckal. Ona byla pryč tři týdny. Nemohla se dostat domů. Teď věděla jediné – odjet do Los Angeles byla kolosální chyba. Jestli jí to zničilo manželství, nikdy si to neodpustí. Jemu také ne.
„Stalo se to jen jednou, nebo se to opakovalo?“
„Došlo k tomu několikrát,“ odpověděl zamyšleně. „Myslím, že jsme oba hodně osamělí. Ona potřebuje někoho, kdo by se o ni staral.“ Jeho slova zněla oběma hrozně smutně. Teď už nikdy nic nebude jako dřív. To byla Tanyina největší obava. Nic takového nikdy nečekala, od něho ani od Alice. Nedokáže jim odpustit, že to udělali.
„Já taky potřebuju někoho, aby se o mě staral,“ řekla Tanya a rozplakala se.
„Ne, nepotřebuješ,“ namítl a vrhl na ni zvláštní pohled. „Ty mě nepotřebuješ, Tan. Dokážeš přenášet hory, vždyckys to uměla. Jsi silná ženská, máš svůj život a kariéru.“ Při jeho slovech na něj dokázala jen v šoku zírat.
„Pracuju na tom filmu, protožes mě k tomu přemluvil. Říkals, že je to jedinečná životní šance, příležitost, jaká se nebude opakovat a kterou by bylo škoda nevyužít. Neodjela jsem, abych si někde budovala kariéru. Ta pro mě nikdy nic neznamenala, to dobře víš. Na prvním místě jste pro mě vždycky byli ty a děti.“ Tvářil se, jako by jí nevěřil. Dívali se jeden na druhého přes stůl a v tu chvíli mezi nimi zela propast širší než Grand Canyon.
„Nemyslím si, že je to ještě pravda. Podívej se, jaký zajímavý život tam vedeš. Přiznej si to, Tan, ty už se sem nikdy nevrátíš.“ Vypadal, že je o svých slovech pevně přesvědčený.
„Tohle na mě nezkoušej. Mě na tom životě nic nezajím…
