6
Brad zůstal na Den díkůvzdání v kanceláři až do pěti. Chlapci byli v Africe a Pam mu oznámila, že jde s přáteli na golf. Celá společnost se sejde v šest a nezačnou jíst dřív než v sedm, v osm. Pozvala čtyřicet lidí, z nichž přinejmenším polovinu neznal. Ani se nenamáhal protestovat. Nemělo to smysl, Pam si dělala, co chtěla. Námitky by vedly jedině k tomu, že by si nachystala lepší argumenty, kterými by se ho snažila přesvědčit. A nakonec by ho jimi utloukla. Raději si šetřil energii na důležitější věci, třeba na svou práci.
Dodělal spoustu papírování a vyřídil pár restů. V sentimentální chvíli napsal dlouhý dopis synům, v němž jim vypověděl, jak je na ně pyšný a jak je vděčný za to, že je má. Byli to skvělí chlapci. Oceňoval jejich odvahu vydat se na rok do Afriky. Starali se v rezervaci o poraněná zvířata a pomáhali těm, která se v divočině dostala do problémů. Ve volném čase pracovali jako dobrovolníci ve vesnickém kostele. Dylan učil děti a jejich rodiče číst a Jason hloubil příkopy pro novou kanalizaci. Z každého jejich dopisu čišela pořád spousta nefalšovaného nadšení ze všeho, co dělali a viděli. Byla to pro ně nezapomenutelná zkušenost. Měli tam zůstat až do července a Brad slíbil sobě i Pam, že si vezme volno a na pár týdnů za nimi zajedou. Ale dosud mu nevybyla ani chvilka času. Ostatně jeho ženě taky ne. Ta už nebyla představou výletu do Afriky tak nadšená. Děsila se nemocí, možných nehod i obtížného hmyzu. Její představy o dobrodružství naplňoval let do L. A. a pobyt s přáteli v Bel‑Air.
Za léta manželství podnikli s Bradem několik cest většinou do Evropy nebo po Státech, nikdy do exotických krajin.
Bydleli v přepychových hotelech a jedli v nejméně tříhvězdičkových restauracích. Pam jezdila ráda do lázní, když měla čas, a hrála golf s obchodními partnery nebo klienty, které se pokoušela přetáhnout do firmy. Pam dělala skoro všechno pro to, aby si polepšila, buď společensky, nebo profesně. Málokdy si dopřála jen tak něco pro radost, vždycky měla svůj plán. V tom se od Brada naprosto lišila. On sám neměl společenské ambice ani nepociťoval touhu řídit svět či potřebu vydělávat nadměrné sumy, jeho jedinou vášní byla práce samotná. Ostatní mu šlo jedním uchem tam a druhým ven. Pam si ho kvůli tomu někdy dobírala a snažila se ho přivést na cestičky k hamižnosti a úspěchu, ale tenhle předmět se jí k zlosti odmítal učit. Od chvíle, kdy se postavil na vlastní nohy a odešel z firmy, to vzdala. Většinou, vlastně skoro pořád, si k velké Bradově úlevě jel každý po vlastní koleji. Úsilí, které vkládala do společenského a obchodního života, ho vyčerpávalo. Nezáleželo na tom, jestli se o něm mluví nebo píše v novinách, nebo jestli udělal dojem na lidi z jejího světa.
Brad zalepil dopis s myšlenkou, jak moc má své syny rád.
V posledních měsících párkrát telefonovali, ale v rezervaci měli jen vysílačky jako jediný kontakt s okolními farmami a nejbližším městem. Aby mohli zavolat domů, museli zajet do města a čekat na poště dlouhé hodiny na spojení. Vypadalo to, jako by žili na jiné planetě, zaplaťpánbůh, že si občas vyměnili dopisy. Pam jim neustále posílala balíčky s vitaminy a repelenty, které kupovala její sekretářka, ale dosud všechny kromě dvou skončily v rukou zlodějů. Někde ve vzdálené Zambii berou patrně celníci nebo poštovní zaměstnanci jejich vitaminy a v životě je už nepokouše obtížný hmyz. Ale podle všeho se klukům daří dobře.
Napadlo ho, že před odchodem ještě zavolá Faith, ale když se podíval na hodinky, došlo mu, že nejspíš zrovna sedí u slavnostního stolu. Byl to opravdový dar, že ji znovu našel. Představovala kus jeho dětství, jeho minulosti, vzpomínku na šťastné časy. Po vysoké se pro něj všechno trochu zkomplikovalo. Rodiče se rozvedli a on se nemohl zbavit pocitu, že jed kapající z toho rozchodu je oba zahubil. Matka zemřela na rakovinu prsu ve třiačtyřiceti, ale pořád byla posedlá vším, co jí provedl otec, a ten dostal dva roky nato infarkt. Stali se z nich zahořklí, zlostní lidé, kteří se až do…
