5
Faith doslova ohromilo, jak Zoe s Eloise za těch pár měsíců vyspěly v mladé, samostatné ženy. Eloise odletěla do Londýna v září, Zoe na univerzitu v srpnu a obě se v tom krátkém čase neuvěřitelně změnily. Eloise vypadala náhle elegantně a kultivovaně. Trochu zhubla, v malých londýnských buticích si opatřila novou garderobu a byla doslova nadšená svou prací. Poznala spoustu zajímavých lidí a pořídila si nového přítele, mladého Angličana, který také pracuje v aukční síni Christie’s. Ačkoli byla Faith šťastná, že dcera jen kvete a že se jí daří, pocítila bodavou bolest, když si uvědomila, jak prázdné je její hnízdo. A že tak prázdné už zůstane. Eloise uvažovala o tom, že zůstane v Londýně dva či tři roky, jestli ne déle, potom možná přijme nějakou práci v Paříži nebo Florencii. Milovala své povolání i lidi, s nimiž spolupracovala. V jejím světě šlo všechno jako po másle.
A Zoe byla nadšená Brownem. Škola splňovala její očekávání. Jako hlavní předmět si zvolila výtvarné umění, jako vedlejší obor ekonomii. V budoucnu si chtěla otevřít uměleckou galerii nebo začít nakupovat obrazy pro významné sběratele. Už v osmnácti měla před sebou konkrétní cíl.
Faith byla blahem bez sebe, že je má obě doma. Dům se zase zaplnil smíchem a rámusem, dveře bouchaly, děvčata běhala nahoru dolů po schodišti a ještě pozdě v noci se jejich hlasy ozývaly z kuchyně. Alex už dávno spal. Předtím si ve svém doupěti dlouze povídal s Eloise, zatímco Faith mluvila se Zoe v jejím pokoji. Teď tiše sestoupila po schodech, aby se připojila k děvčatům.
„Ahoj, mami.“ Zoe vzhlédla a zazubila se na ni. Seděla u kuchyňského pultu a jedla lžící zmrzlinu rovnou z krabice, Eloise se rozvalovala na židli a usrkávala čaj.
„Je to skvělý mít vás dvě zase doma,“ usmála se na ně Faith. „Jinak tenhle dům připomíná hrobku.“ Zoe jí nabídla plnou lžíci zmrzliny a ona si posloužila, pak pohladila dceru po blonďatých vlasech a přitáhla si ji k sobě.
„Co budete o víkendu dělat?“ zeptala se, když se s úsměvem usadila u stolu vedle starší dcery. Byla to krásná dívka, vyšší než mladší sestra, i když ne o moc. Obě měly Alexovu výšku a dlouhé štíhlé údy, matčinu dokonalou postavu a tváře jak z porcelánu. Dostávaly čas od času nabídky na práci modelky, ale k Faithině velké úlevě to ani jednu nezajímalo. Svět plný lidí, kteří by je jen vykořisťovali, i nebezpečných mužů a drog jí naháněl strach. Uvědomovala si, že v tomhle ohledu měla s oběma děvčaty štěstí.
„Musím zaběhnout za kamarády,“ vyhrkla Zoe vesele. „Všichni jsou na svátky doma.“
„Já taky,“ přidala se starší sestra. „Chtěla bych vidět hromadu lidí.“ Ačkoli spousta jejích přátel sehnala zaměstnání v jiných městech nebo studují vysokou školu, mnozí ještě stále žijí v domovském přístavu. Eloise pracovala v Christie’s dva roky v New Yorku, než ji přeložili, a podle všeho jí tohle zaměstnání sedí.
„Kéž byste obě mohly zůstat déle,“ povzdechla Faith toužebně. „Je to skvělé mít vás u sebe. Nevím, co si bez vás počít.“
„Měla bys jít někam dělat,“ pronesla Eloise prakticky a Faith neměla chuť jí vykládat, že se vrátila do školy a během několika týdnů začne chodit na přípravný kurz k přijímacím zkouškám na práva. V té chvíli zvedla Zoe telefon a neslyšela, co si matka se sestrou říkají.
„Možná máš pravdu,“ prohodila Faith nenuceně. „Taťka si myslí, že bych se mohla věnovat charitativní práci nebo se učit hrát bridž.“
„To by bylo skvělé,“ připustila Eloise a usrkla čaj, protože nechtěla odporovat názoru otce. Obvykle s ním v zásadních věcech souhlasila. Vždycky to tak bylo. Měla pocit, že s ním vychází i zapadá slunce. Naproti tomu Zoe kritizovala skoro všechno, co udělal, a v skrytu duše si uvědomovala, že tu pro ni nikdy nebyl, zatímco Eloise ho považovala za perfektního rodiče. Daleko kritičtější byla k Faith a během dospívání s ní sváděla divoké bitvy. Ačkoli si byly obě sestry fyzicky velmi podobné, naturelem a názory na svět se naprosto lišily.
Seděly společně v kuchyni skoro hodinu, klábosily o všem a o ničem, až na…
