Kniha II
S Francii v kalhotech
Takže je to pravda. Táňa je holá jak ptáčátko, holá jako vejce. Jediné, podle čeho lze poznat, že tam dole mezi nohama mívala mladý a rašící růžový keřík, je několik jemných štětinek na místě, po kterém přejela nesprávným směrem. A není to jenom kundička, kde je oholená… oholila si také prdelku, nebo si ji dala oholit… i když je třeba poznamenat, že tam toho nikdy zas tak moc neměla…
“Udělal to Petr,” vypráví mi, “a Snuggles mu pomáhala. Není to legrační?”
Roztáhne víc nohy, sesune se a šaty si vyhrnuje ještě výš, abych na ni jednak viděl, jednak si ji mohl osahat. Je tam hladká jako na tváři… hladší, protože na tváři, když ji vidíte v tom správném světle, přece jen nějaké lehounké chmýří má.
“Vypadala jsem tak zvláštně, když mi to dělali,” chichotá se Táňa. “Jako kůň s pěnou u huby. Petr říkal, že by se mu líbilo, kdybych tak uměla vytéct.”
Dovedu si představit, jaké to muselo být… Snuggles držela misku teplé vody a činila se s holicí štětkou, zatímco Petr sestře rozvíral půlky a břitvou zajížděl do rýhy… Ano, musel to být fantastický mejdan.
Táňa mi na klíně v klidu sedět nevydrží. Vrtí zadkem ze strany na stranu, ruku mi tiskne mezi stehny. V rozkroku se jí opět ozývají ony staré choutky… že ji zbavili kožešinky, jí kalhotky příliš nezchladilo. Mohli bychom si zahrát takovou hru, říká šelmovsky, abychom viděli, jestli Jean Jeudi její buchtičku ještě poznává…
Pozná ji… Věc, o kterou se mu jedná, je tvář Medúzy… jediný pohled a mění se v kámen, ony kroutící se kadeře mu nechybí. V kalhotech už mi narostl balvan… ale Táňa ví, jak jej zdemoralizovat… ve své peci jej proměňuje v lávu, tu potom vylévá.
Táňa má mezi nohama mokro. Nejsou tam teď žádné chlupy, které by to vysály, říká, a tak všechna ta vláha… možná mě bude muset požádat, abych jí půjčil svoje… a zajíždí mi do gatí a popadá jich celou hrst. Děvka, už si ani o věci neříká, bere si, co může, a k čemu se sama nedostane, toho si žádá.
Honzík, domnívá se, by bez svého bobřího kožichu vypadal podivínsky. Rozepíná mi poklopec, vytahuje ho a prohlíží…
Ano, on svá vousiska mít potřebuje, říká, aby si zachoval důstojnost. Šimrá ho pod bradou… Kdyby ten svůj přepychový svrchník neměl, uvažuje Táňa, schoval by nejspíš zahanbeně hlavu a nikdy už se nezvětšil… klesl by na mysli. Petr, oznamuje mi dál, jim se Snuggles, aby ho vyholily, nedovolil…
Táňa mi čuráka svírá, jako by ho chtěla uškrtit… teď už si ho nenechá odejít, dokud z něho nevymačká všechen život.
Co se ale její kundičky týká, je jako dítě, když dostane novou hračku… jednou rukou, i když mi ho přitom honí, si ji musí neustále prozkoumávat. Tolik se jí to líbí, sděluje mi, že se prostě neudrží a v jednom kuse si s ní hraje. Ale Billie, pokračuje, jí tvrdí, že taková malá holá pička není ta pravá věc pro masturbaci.
Nehodí se prý ale ani k mrdu… dobrá je leda k sežrání…
Táně se Billie líbí, myslí si, že je ohromná. Billie je někdy skoro jako muž, když se tím svým hravým způsobem začne chovat hrubě. Billie ti řekne, abys něco udělal, a když hned nevyskočíš, ona tě to udělat přinutí. Billie má velkou sílu, hlavně v nohách… jakmile tě dostane mezi stehna, není úniku… a má spoustu báječných chlupů, kterými se ti tře o tvář.
Kdepak, Billie si to pohlídá, aby člověk zůstal v lajně, když s ní provádí to s hlavou v klíně!
Samozřejmě že se jí líbí i Jean, ale tam je to něco úplně jiného. S Jean člověk celou dobu ví, že je to jenom hra, jenže s Billie… Billie nic jiného nechce, a bere to smrtelně vážně. Ale zas na druhou stranu, Jean do tebe umí tak jemně a dráždivě zabořit jazyk… Táňa je, jak mi říká, přesvědčena, že každá dívka by měla žít nějaký čas s lesbičkou, i když má v úmyslu se později vdát a usadit a být velice slušnou ženou. Ernest měl pravdu… lesbičky přece jen jednou zdědí celou Zem.
Táňa je skrčená, rukama si zakrývá pičku a dívá se, jak se svlékám. Chci, ptá se, aby mi vykouřila ptáka? Neodpovídám.
Ach, tak to ho tedy chci určitě strčit… sem! A rozhodí nohy, …
