Nové Mikulášovy patálie – Návrat z prázdnin (René Goscinny)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Jablko

Dnes jsme šli do školy s chutí, protože mělo být kreslení. Kreslení ve třídě je prima, jelikož se člověk nemusí učit ani psát úkoly a může se při tom mluvit, zkrátka je to tak trochu jako přestávka. Nejspíš proto nemáme kreslení moc často, místo toho nás paní učitelka nechává dělat mapy a to není opravdické kreslení. A pak, Francie je na kreslení hrozně těžká, hlavně kvůli Bretani, a jediný, kdo rád kreslí mapy, je Celestýn. Ale ten se nepočítá, jelikož je nejlepší ze třídy a mazánek paní učitelky.

Ale protože jsme minulý týden byli děsně hodní a nebyly žádné maléry, kromě Kryšpína s Jáchymem, kteří se poprali, řekla nám paní učitelka: „Tak dobrá, zítra si přineste věci na kreslení.“

A když jsme vešli do třídy, viděli jsme, že na stole paní učitelky leží jablko.

„Dnes,“ řekla paní učitelka, „budete kreslit podle modelu. Namalujte tohle jablko. Můžete mezi sebou mluvit, ale příliš se nerozptylujte.“

Vtom se přihlásil Celestýn. Celestýn nemá kreslení rád, poněvadž když se nemůže něco naučit nazpaměť, není si jistý, že bude nejlepší.

„Prosím, paní učitelko,“ řekl Celestýn, „já to jablko zdálky moc nevidím.“

„No dobrá, Celestýne,“ řekla paní učitelka, „pojďte sem blíž.“

Tak jsme se všichni zvedli, abychom se na jablko podívali zblízka, ale paní učitelka začala bušit pravítkem do stolu a nařídila nám, ať si jdeme zase sednout.

„Co tedy mám dělat, paní učitelko?“ zeptal se Celestýn.

„Jestli to jablko opravdu dobře nevidíte, Celestýne,“ pokrčila paní učitelka rameny, „namalujte něco jiného, ale buďte hodný!“

„Dobře,“ přikývl Celestýn, „nakreslím mapu Francie. S horami a řekami a jejich hlavními přítoky.“

Celestýn celý zářil, jelikož mapu Francie umí nazpaměť. Celestýn je totiž cvok.

Augustýn, který má hrozně bohatého tatínka, co mu pořád kupuje nějaké věci, vytáhl z tašky fakt senzační krabici s vodovkami.

Takovou tu se spoustou štětců a kelímkem, do kterého se naleje voda, a tak jsme se na tu krabici šli všichni podívat. Řeknu si tatínkovi, aby mi koupil taky takovou! A paní učitelka znovu zaťukala pravítkem do stolu a řekla, že jestli budeme takhle pokračovat, budeme všichni kreslit mapy s horami a řekami jako Celestýn. Tak jsme si všichni šli honem sednout, kromě Augustýna, který měl povoleno dojít si pro vodu do svého kelímku. Fridolín, který chtěl jít s ním, aby mu pomohl, dostal trest.

Albín se přihlásil a řekl paní učitelce, že si s tím neví rady, že neví, jak se takové jablko kreslí, a Viktorín, který sedí vedle něj, to taky nevěděl.

„Načtrtněte si čtverec,“ poradila jim paní učitelka. „Do toho čtverce pak namalujete jablko snadněji.“

Albín s Viktorínem si pochvalovali, jaká je to dobrá rada, vytáhli pravítka a začali kreslit svá jablka.

Zato Kryšpín byl otrávený. Kryšpín je poslední ze třídy a nesvede nic udělat, když to neopíše nebo neokopíruje od souseda. Ale jelikož vedle něj zrovna seděl Jáchym a Jáchym měl ještě pořád dopal, že ho Kryšpín obehrál v kuličkách, tak Jáchym, aby Kryšpína naštval, kreslil místo jablka letadlo.

Vendelín, který sedí vedle mě, obhlížel jablko s vystrčeným jazykem. To dá rozum, jelikož Vendelín je tlustý kluk, který v jednom kuse jí.

„Maminka dělá fantastický koláč,“ řekl mi Vendelín, „s jablky. Peče ho každou neděli. Je to koláč s takovýma malýma dírkama.“

„Jak to, s dírkama?“ zeptal jsem se.

„No tak, prostě jsou v něm dírky,“ řekl Vendelín, „chápeš? Jestli k nám v neděli přijdeš, tak ti to ukážu. Uvidíš sám.“

Začal mi malovat ten dort, aby mi to ukázal, ale musel to přerušit, aby snědl jeden ze svých přestávkových chlebů. Ten Vendelín je k smíchu: všechno, co vidí, v něm probouzí chuť cpát se. Mně to jablko připomnělo zase televizi. Je tam jeden mladík, který hraje Viléma Tella, tak se totiž jmenuje; a ten na začátku každého dílu položí svému synovi na hlavu jablko a pang! strefí se šípem rovnou do jablka, co má syn na hlavě. Dělá to každý týden a ještě nikdy neminul. Je to moc prima, ten Vilém Tell, ale škoda, že tam není víc hradů a pevností. Zato …

Informace

Bibliografické údaje

  • 28. 1. 2025