Rada pro lékařský výzkum,
Park Crescent, Londýn
„Omlouvám se za to, že jsem bez dostatečného předchozího upozornění svolal toto zasedání, pánové, ale ministerský předseda mě pověřil, abych jeho a vládu stručně zpravil o našich zjištěních, pokud jde o průzkum mozkového onemocnění v naší zemi.“
Tajemník rady sir John Flowers se odmlčel a přes brýle pohlédl na muže sedící kolem stolu. „Studie zdaleka nejsou dokončené, to přece víte,“ řekl muž středního věku s lehkým skotským přízvukem. Flowers zavrtěl hlavou a namítl: „To nám nepomůže, Hektore. Jako vědci víme, že musíme pořádně zhodnotit všechny údaje, ale vláda v tom vidí nerozhodnost. Chtěli by ujištění, že tady v té oblasti nevznikají nějaké vážnější problémy.“
„Hlavně po nás chtějí, abychom jim řekli, že lidi nemohou od zvířat tu mozkovou nemoc dostat!“ řekl jiný muž, jehož objemný pas sotva objímala vesta z hnědavého hedvábí, které barvou téměř ladilo s jeho nosem. Flowers slabě přikývl.
„Proč najednou ten spěch?“ zeptal se Hektor Munro, ředitel neurobiologické jednotky rady v Edinburghu. Od té doby, co se asi tak před rokem dostala nemoc šílených krav do titulků novin, čeká opozice na vhodný okamžik, kdy by vládu znemožnila. Prodej britského masa a masných výrobků na kontinent se ještě nevzpamatoval z té špatné reklamy, která z toho tehdy vznikla. Vlastně minulý měsíc zase prudce poklesl a zemědělská lobby je na koni.
„Hodlají požadovat informace, co vlastně vláda v této věci dělá. Chtějí pozitivní ujištění, že britské masné výrobky jsou bezpečné. My jsme naopak monitorovali výskyt mozkového onemocnění v zemi a sledovali experimenty Rady pro výzkum v zemědělství,“ vykřikl Flowers.
„Čísla ale ukazují určitý vzestup,“ ozval se hubený muž s nápadnými ptačími rysy a příhodným jménem John Lark.
„Ale statisticky to má pochybný význam,“ odporoval Flowers. „Nemůžeme jim zatím dát konečné ujištění, protože pokusy trvají dlouho, ale mohli bychom jim říct, že v této chvíli neexistuje důkaz, že by nemocná zvířata měla nějakou spojitost s mozkovými poruchami u lidí,“ navrhl Munro.
„Bohužel nemůžeme udělat ani to,“ řekl Flowers a mumlání kolem stolu utichlo. „Děje se něco?“ zeptal se Lark, jako by se to zdráhal vyslovit. Flowers se podíval kolem sebe a pohlédl na každého muže zvlášť.
„Taky že děje,“ odpověděl tiše. „Právě jsem dostal zprávu, která mi připadá jako děsivý sen,“ dodal.
„Pokračujte,“ vyzval ho Munro.
„Pochází ze severního Skotska, z místa, které se jmenuje Achnagelloch.“ Munro pokrčil rameny a zavrtěl hlavou.
„Toto jméno se v záznamech zatím nevyskytlo. Je to zpráva o epidemii degenerativního mozkového onemocnění.“
„O kolik lidí jde?“ zeptal se Munro.
„Tři mrtví.“
Odpověď vzbudila zápornou reakci. „Tomu se snad neříká epidemie, Johne,“ namítl Lark. „Bohužel, má to pokračování,“ řekl Flowers. „Ti tři byli relativně mladí muži. Všichni tři pracovali na ovčí farmě, kde nedávno ovce postihla epidemie ovčího mozkového onemocnění, svědivky.“
„Aha, chápu,“ pomalu řekl Munro.
„Mohla by to být shoda okolností,“ namítl Lark, ale nijak přesvědčivě. „A bude to ještě horší,“ řekl Flowers. „Předběžná patologická zpráva naznačuje, že ti muži zemřeli na mozkové onemocnění shodné se svědivkou.“
„Ale mezi ovcemi a lidmi je druhová bariéra!“
„To jsme vždycky tvrdili, pánové,“ tiše řekl Flowers.
Munro si začal třít čelo v podvědomé snaze vyhnout se implikacím. „Taky jsme si mysleli, že druhová bariéra platí o krávách, a podívejte, co se stalo,“ dodal. „A ta spojitost už je jistá?“ zeptal se Lark.
Flowers souhlasil. „V laboratořích ARC prokázali, že krávy dostaly BSE, protože žraly ovčí maso infikované svědivkou.“
„Tak proč to nedostaly už dřív?“ otázal se Lark. „Svědivka se přece u ovcí vyskytuje už dost dlouho.“
„Změnila se metoda ošetření uhynulých ovcí. Ta stará účinně zlikvidovala infekční agens. Ta nová ne. Je to takhle prosté.“
„Takže žádná druhová bariéra nebyla?“
„Ne.“
„Bože!“ ozval se Lark.
„Ale svědivka je přece na lidi nepřenosná?“ Flowers zved…
