Osmá kapitola
Alf Miscolo ležel zkroucený u dveří do ubikací mužstva. Od chvíle, co mu kulka vnikla do zad, neuplynulo ani třicet vteřin. Lidé v místnosti strnuli, jako by je výstřel z osmatřicítky zbavil schopnosti promluvit nebo se hnout. Ve vzduchu visel pach korditu a kouř, který následuje po výstřelu.
Silueta Virginie Dodgeové, odrážející se ostře proti šedivému kouři, se najednou změnila ve zcela konkrétní hrozbu. Uskočila od zábradlí právě v okamžiku, kdy Cotton Hawes vyskočil od svého stolu v koutě.
„Zpátky,“ řekla.
„Je raněnej,“ řekl Hawes a strčil do vrátek.
„Zpátky, nebo dojde na tebe,“ zařvala Virginie.
„Vlezte mi na záda,“ řekl Hawes a běžel k Miscolovi, který ležel u zavřených dveří. Kulka vnikla Miscolovi do zad s čistou přesností jehly pro cházející kouskem plátna. V místě, kde vyšla z těla, mu však vyrvala v mase právě pod klíční kostí díru velikosti malého míčku. Košile na prsou mu prosákla krví. Miscolo byl v bezvědomí a lapal po dechu.
„Přines ho sem!“ řekla Virginie.
„Nemělo by se s ním hýbat,“ odpověděl Hawes. „Proboha vždyť on…“
„Jak myslíš, hrdino!“ řekla sevřeným hlasem Virginie. „Já vytahuju nitrák.“ Otočila se zpátky ke stolu a rozmáchla se revolverem, takže se octl nebezpečně blízko láhve s průzračnou tekutinou.
„Přines ho sem, Cottone,“ řekl Byrnes.
„Jestli s ním hneme, Pete, může…“
„Himlhergot, je to rozkaz! Udělej, co povídám!“
Hawes se odvrátil od Byrnese, oči se mu zúžily. „Rozkaz!“ řekl se sotva potlačovanou nevolí a sklonil se k ležícímu Miscolovi, aby ho líp uchopil. Miscolo byl těžký, teď o to těžší, že byl v bezvědomí. Až se zapotácel, když ho zdvihl z podlahy, aj eho svalnaté paže se napjaly pod Miscolovou tíhou. Vzchopil se, postrčil Miscola výš do náručí a podepřel ho kolenem. Při tom cítil, jak se mu Miscolova horká krev řine po holém před loktí. Klopýtaje pod svým nákladem, prošel dvířky v zábradlí a donesl Miscola do místnosti.
„Polož ho tadyhle,“ řekla Virginie. „Na podlahu, aby ho nebylo vidět.“ Obrátila se k Byrnesovi. „Jestli sem někdo přijde, byla to nešťastná náhoda, rozumíte? Pistole vystřelila nedopatřením. Nikomu se nic nestalo.“
„Budeme muset zavolat doktora,“ řekl Hawes.
„Budeme muset houby,“ utrhla se na něho Virginie.
„Ten člověk je…“
„Polož ho na podlahu, zrzku! Za kartotéky. A hoď sebou!“
Hawes odnesl Miscola za kartotéky, na místo, kam nebylo z chodby vidět. Opatrně položil Miscola na podlahu a zrovna se narovnával, když zaslechl na chodbě kroky. Virginie seděla tiše u stolu. Postavila si před láhev tašku jako štít a pak rychle šoupla pistoli za láhev, takže ji také nebylo vidět.
„Poručíku, nezapomeňte!“ sykla a na chodbě se s funěním objevil dozorčí Dave Murchison. Davovi bylo kolem padesáti, byl tlustý, nerad chodil do schodů a pátrací oddělení navštěvoval, jen když nebylo zbytí. Zastavil se před zábradlím a chvíli čekal, až popadne dech.
„Hej, poručíku,“ řekl, „copak to bylo? Jako dyby se tu střílelo?“
„Ano,“ řekl Byrnes váhavě, „střílelo se tu.“
„Něco se st…?“
„Ale to byl jen výstřel z pistole. Nedopatření,“ řekl Byrnes.
„Nestarej se. Nikomu… nikomu se nic nestalo.“
„Ježíšku, já se leknutím div nepotento,“ řekl Murchison.
„Určitě je všechno O.K.?“
„Jo. Všechno je O.K.“
Murchison se podíval zvědavě na svého nadřízeného a pak mu pohled zabloudil po služebně, zastavil se u Virginie Dodgeové a pokračoval až k Angelice Gomezové, která tam seděla, hezké nohy zkřížené jednu přes druhou.
„Máte tady ňákou tlačenici, šéfe,“ řekl.
„To máme. Je nás tu trochu moc, Dave.“
Murchison dál zíral zvědavě na Byrnese. „Dobrá,“ řekl a po krčil rameny, „když je všechno O.K… Zatím nashle, Pete.“
Chtěl právě odejít, když Byrnes řekl: „Bez prodlení.“
„Jak?“ řekl Murchison.
Byrnes se slabě usmíval. Svá slova neopakoval. „Tak nashle,“ řekl Murchison udiveně a šel po chodbě ke schodům.
Služebna mlčela. Všichni poslouchali Murchisonovy těžké kroky, dusající po železných schodech do přízemí.
„Máme tu nějaký obvazy?“ ptal se Hawes sklánějící se nad Mi…
