7. kapitola:
HOST DO DOMU
Nadporučík Hamáček byl dokonale z formy. Dokonce by se dalo říci, a příliš bychom nepřeháněli, že trpěl jako zvíře. Celý pokroucený klečel u kbelíku a úporně zvracel. Vyrážel ze sebe žalostné hýkavé zvuky a tiskl kbelík k hrudi jako nevěrnou milenku. Chvílemi se loučil s životem a v jeho počínání nebyla ani špetka optimismu.
Zato Vanda Hamáčková-Jurnečková hleděla na zdevastovaného chotě se zřejmým potěšením. Připomínal jí ožralého námořníka, hrdinu svých pubertálních snů, nebo vagabunda Omejlu, který na hromadě koksu znásilnil šedesátiletou školnici. Vandu odjakživa podobné typy přitahovaly, ale v soukromém životě si jich příliš neužila. Jako slušně vychovaná dívka z vážené rodiny se podobným individuím vyhýbala, ošklivila si je a snažila se vůbec o nich nevědět. Celý její život se pak vyvíjel tímto bohulibým směrem. Vzorná studentka, ušlechtilá dáma a posléze přítelkyně rozličných duchovních aktivit. Ráda filozofovala, diskutovala o umění a zapojila se do experimentů s tajemnými, dosud neprobádanými a vědecky nezhodnocenými silami. Poznala, že má mediální schopnosti, a neváhala jich využít. Spolupracovala s celou řadou lidí, milujících tajemno. Není tudíž divu, že i její životní partneři byli z tohoto okruhu. Šlo o muže jemné a zasněné. Dovedli se chovat, aniž by se museli jakkoli přemáhat. Nosili hlavu v oblacích, měli estetické cítění a v ženě viděli polovičního anděla, čímž jí značně usnadňovali život. Rozhodně si neměla na co stěžovat.
Vanda byla provdána třikrát, vždycky šťastně a všechna manželství skončila tragicky. Ušlechtilí manželé spáchali sebevraždu. Když Vanda pátrala po důvodu, dozvěděla se od mága s velkou autoritou, že jde o osudové prokletí, kterého se nelze zbavit. I další manželé, pokud Vanda sňatek uzavře, skončí stejným způsobem. Vanda tím rozhodně nebyla potěšena, ale chápala, že s takovým údělem nelze bojovat. Síly, které nás obklopují a určují náš život, není možné obelstít. Proto se vdova rozhodla, že se již nevdá.
Žila jen pro své ideály a s muži se setkávala jen na intelektuální úrovni. Nechtěla totiž žít v hříchu, aby neoslabila své mediální schopnosti. Velkým pokušením ovšem bylo její seznámení se žvanivým učitelem Anpošem. Ten, opuštěn svou pátou ženou, trvale bojoval o Vandinu náklonnost a snažil se ji upoutat všemi možnými prostředky. Měl proto mnoho předpokladů. Psal horoskopy, obdivuhodně vykládal karty, studoval tajné nauky, holdoval spiritismu a nořil se do každé záhady, která se vyskytla. Navíc to byl kultivovaný člověk, neschopný praktického života. Svěřoval se, kterak ho svět nechápe a jak mu všechny manželky ubližovaly. Zamlčel pouze to, že v Hodoníně hrál vášnivě na hracích automatech a prohrál i peníze, které mu svěřil klub bývalých pétépáků k opatrování. I když obnos posléze uhradil, byl často ve městě fyzicky napadán, a proto musel ustavičně měnit bydliště. Na Vandu Jurnečkovou zapůsobil Anpoš velice silně, třebaže jeho drobná vychrtlá postava dámy obvykle nepřitahovala. Jeho duch se však Vandě jevil jako úchvatný, pronikavý a hraničící s genialitou. Neváhala by s takovým člověkem spojit svůj život, nebýt toho prokletí. Velice těžce by nesla, kdyby i Anpoš měl ukončit život sebevraždou.
Okouzlení Anpošem vydrželo Vandě dlouho. Až do chvíle, kdy se seznámila s poručíkem Hamáčkem. To byl blesk z čistého nebe.
Vanda pojednou ucítila, že stanula tváří v tvář něčemu, co celý život usilovně potlačovala a bránila se vzít to vůbec na vědomí.
Pouze v noci se jí občas zdávalo o ošklivých, potetovaných a zjizvených lodnících, kteří jsou postrachem přístavů. Tito ožralí ničemové honili Vandu úzkými temnými uličkami a pokoušeli se ji znásilnit. Mávali noži a z úst jim vycházela neuvěřitelně sprostá slova. Vanda zoufale křičela o pomoc a ve chvíli, kdy už se zdálo, že je s ní konec, se probudila celá zpocená a vyděšená. Vzápětí se ale vzpamatovala, blaženě si oddychla a vrátila se do bezpečného světa ušlechtilých ideálů. Tady se plně realizovala a h…
