Doktoři W, X, Y a Z
Pan Erwin, dvaapadesátiletý muž, byl přijat do nemocnice pro skvrnu nalezenou při běžném rentgenu plic, který provedl jeho soukromý lékař. V nemocnici se rentgeny opakovaly. Skvrna tam nepochybně byla, na horním levém plicním laloku.
Panu Erwinovi bylo řečeno, že by měl být operován, a on souhlasil. Ale když měl podepsat příslušné formuláře, požádal o čas na rozmyšlenou. Druhý den mu zase doporučili operaci, on znovu souhlasil, ale na poslední chvíli zase couvl. Tak utekl týden.
Pan Erwin se nikdy nezeptal, co to vlastně na plíci má, že je to potřeba operovat. Nikdy se neptal vůbec na nic. A nikdo mu to sám od sebe neřekl. Jednak byly rentgenové snímky anomální; vypadalo to na nějaký nádor, ale klasický obrázek to nebyl. Pan Erwin byl krajně nervózní a lékaři se rozhodli vyčkat.
Na druhou stranu týden je týden. Začalo být obtížně odůvodnitelné držet někoho na drahém lůžku, jenže lékaři nechtěli pana Erwina propustit, protože cítili, že jak z nemocnice odejde, nikdy se své nemoci nepostaví čelem. Byla to slepá ulička. Pan Erwin se pořád ještě neptal na svou operaci. A pořád ještě mu to nikdo neřekl.
Konečně, na konci týdne, přišel dr. W, chirurg z nedaleké nemocnice, na vizitu jako hostující lékař. Doktor W, bývalý atlet, byl mohutný hlučný muž, který prováděl chirurgii dramaticky a s vervou. Objasnili mu případ nerozhodného pana Erwina. Doktora W rozzuřilo, jak místní lékaři toho člověka rozmazlují, a rozhodl se, že za ním hned zajde.
Dr. W vstoupil do pokoje a řekl: „Pane Erwine, jsem doktor W; máte rakovinu a já vám ji vyříznu!“
Pan Erwin se rozplakal a souhlasil s operací.
Druhý den byl zákrok proveden. Odstranili mu granulom. Uprostřed tohoto uzlíku se nalezla nějaká vláknitá hmota, kterou patolog identifikoval jako hovězí. Zřejmě pan Erwin někdy dřív při jídle vdechl kousek masa. Maso se mu usadilo v plíci a tkáň ho obalila ochrannou vrstvou.
Když se pan Erwin probral, potěšení lékaři mu tu dobrou zprávu sdělili. Pan Erwin zůstal zachmuřený. Pořád ještě často plakal. Jak běžely dny, prohlásil, že ví, že mu lékaři lžou a že má rakovinu; doktor W mu to řekl. Místní lékaři ho ujistili, že doktor W se mýlil a že to žádná rakovina není. Ukázali mu zprávy z patologie. Nabídli mu, ať se podívá do karty. Pan Erwin ničemu z toho nevěřil.
O dva dny později pan Erwin vylezl na úzké okno svého pokoje, skočil dolů a zabil se.
Doktor X operoval nohu pětatřicetileté ženě. Měl v úmyslu podvázat stehenní žílu. Okamžitě po operaci si žena stěžovala na prudkou bolest v noze, která byla modrá a chladná, se slaboučkým pulzem. Když se čtyřiadvacet hodin po operaci stav nezlepšil, zjistilo se, že dr. X omylem podvázal stehenní tepnu, ne žílu. Ženě museli amputovat nohu v kyčli.
Doktor X byl postarší židovský uprchlík z nacistického Německa. Vědělo se o něm, že podobné chyby už v minulosti udělal a v jedné předměstské nemocnici mu zakázali operovat. Otázka byla, jestli se mu v této nemocnici stane totéž.
Zajímavé byly dvě věci. První byla, že nikdo té ženě neřekl, že je něco v nepořádku. V těch dnech, ještě před záplavou soudních žalob pro zanedbání povinné péče, ženě zle poškozené lékařem, o němž se vědělo, že je nedbalý, ostatní lékaři neřekli vůbec nic. Ta žena byla relativně mladá a měla dvě děti; s amputovanou nohou se její život hodně změnil.
Druhá věc byla, že se diskutovalo o tom, jestli dr. X přijde o chirurgická práva, jako by kolem toho byly nějaké pochybnosti. (Nemocnice ho nakonec těchto práv nezbavila docela. Jen už nesměl napříště operovat sám.)
Dr. Y rozebíral případ obchodního cestujícího, kterého přijali na operaci žlučníku. Obchodník byl chronický alkoholik a lékaři se obávali, že v nemocnici dostane delirium tremens, což by jeho léčbu zkomplikovalo a mohlo by ho dokonce i zabít. Bylo rozhodnuto, že mu v nemocnici povolí pivo; obchodní cestující dostal každý den k posteli basu piv.Zeptal jsem se, jestli doktora Y neznepokojuje, že jeho alkoholický pacient je také obchodní cestující. B…
