PAŘÍŽ, FRANCIE ČTVRTEK 7. KVĚTNA
Pronikavé bzučení vytrhlo Smithe ze sna. Okamžitě zapomněl, co se mu zdálo. Sáhl pod polštář pro pistoli a posadil se v černočerné místnosti plné cizích vůní a podezřelých stínů. Náhle byl zcela bdělý. Zvenčí se ozývalo lehké pleskání deště. Kolem závěsů pronikalo dovnitř šedavé světlo. Nevěděl, kde je. A pak si uvědomil, že bzučení vychází z mobilního telefonu, který ležel na nočním stolku. No jasně, byl v hotelovém pokoji nedaleko od bulváru Saint-Germain.
„Doprdele.“ Popadl telefon. V tuhle hodinu mu mohl volat jediný člověk na světě. „Neříkal jste, že se mám trochu vyspat?“ ulevil si.
„Alfa nikdy nespí. A my se navíc řídíme washingtonským časem. Tady ještě ani pořádně nezačal večer,“ odvětil Fred Klein lehkým tónem. Hned vzápětí však zvážněl. „Mám špatnou zprávu. Zdá se, že problémy na ostrově Diego Garcta nezpůsobila atmosférická porucha nebo jiná závada. Došlo k dalšímu útoku.“
Smith v tu ránu zapomněl na nepříjemné probuzení. „Kdy?“
„Ještě to neskočilo.“ Řekl Jonovi o všem, co se stalo od výpadku kalifornské energetické sítě. „V Nevadě umřelo pět mladých lidí. Vlak nabral jejich auto, protože na přejezdu nefungovala signalizace. Mám tady hromadu oznámení o civilních osobách zraněných nebo usmrcených kvůli té události. A bude jich ještě víc.“
Smith se zamyslel. „Vypátrala už FBI pachatele?“
„Nešlo to. Zametal za sebou stopy tak rychle, že se až zdálo, jako by se jeho počítač učil a přizpůsoboval.“
Jonovi se sevřel hrudník. „Molekulární počítač. Nic jiného to být nemohlo. A mají někoho, kdo s ním umí zacházet. Prověřte, jestli se nepohřešuje někdo ze známých hackerů. Zapojte do toho i ostatní služby.“
„Už se stalo.“
„A co Chambord a jeho dcera? Máte pro mě něco?“
„Držím v ruce jeho životopis, ale myslím, že není k ničemu.“
„Třeba vám něco uniklo. Řekněte mi hlavní body.“
„No tak dobře. Narodil se v Paříži. Jeho otec byl důstojník u francouzských výsadkářů. Zemřel během obléhání Dien-bien--phu. Matka byla Alžířanka a vychovávala ho sama. Brzy se u něj projevilo nadání pro matematiku a chemii. Studoval na všech nejlepších francouzských školách, samozřejmě na stipendium. Doktorát si udělal na technice v Kalifornii, postgraduál u jednoho z předních genetiků na Stanfordu a další postgraduál v Pasteurově ústavu. Potom pracoval v Tokiu, Praze, Maroku a Káhiře. Asi před deseti lety se vrátil do Paříže. Pokud jde o jeho osobní život, matka ho vychovávala jako muslima, ale jako dospělý jevil o náboženství minimální zájem. Zajímají vás jeho záliby? Plachetnice, dobrá skotská, turistika a hazardní hry, hlavně ruleta a poker. S islámem to nejde moc dohromady. Pomůže vám to?“
Smith se odmlčel a přemýšlel. „Takže Chambord se nebál rizika, ale nepřeháněl to. Rád si užíval a nevadily mu změny. Jako by je přímo vyhledával. Na rozdíl od řady kolegů se nenechal svázat potřebou stability a návaznosti. Věřil vlastnímu úsudku a dokázal dělat značné pokroky ve výzkumu. Zkrátka ideální vědec. Že občas obcházel pravidla a procedury, to už jsme věděli. Všechno sedí. A co ta jeho dcera? Je stejná jako on?“
„Jako jedináček na otci dost visí, zvlášť po matčině smrti. I ona měla všude prospěchové stipendium, ale nebyla tak zázračné dítě jako on. Když jí bylo asi dvacet, učarovalo jí herectví. Studovala v Paříži, Londýně a New Yorku a pak hrála v provinčních francouzských divadlech. Nakonec se prosadila i v Paříži. Řekl bych, že se povahově dost podobá Chambordovi. Je svobodná a zřejmě ani nikdy nebyla zasnoubená. Řeknu vám jeden její citát: Jsem příliš zaměstnaná na to, abych si vzala někoho mimo divadlo. Jenže herci jsou zahledění do sebe a labilní, a já nejspíš nejsem jiná. Zase v tom vidím Chamborda - je skromná a realistická. Má spoustu obdivovatelů a přátel. Víte přece, jak to chodí.“
Smith se v temné místnosti pousmál nad šéfovou upjatostí. Byla to jedna ze zvláštností tohoto dlouholetého tajného agenta. Klein už viděl nebo sám dělal skoro všechno na světě a předsudky rozhodně netrpěl, ale …
