35
Scofield ujížděl na jihovýchod do Salemu. Už nemělo smysl čekat, předchozí časový rozvrh neplatil. Co nejrychlejším pohybem mohl jen získat, ale každý krok vyžadoval pečlivé promyšlení a přesné provedení. Připravil si děla a jadernou bombu – soupis podrobností a rentgenové snímky ale teď musí zbraně vhodně rozmístit a zejména správně použít. Nejen k tomu, aby vymazal Matareseovu organizaci z povrchu země, ale především aby našel a osvobodil Antonii. A Talejnikova, jestli ještě žije.
To znamená, že musí vymyslet vlastní klamný manévr. Všechny zastírací operace jsou založeny na iluzi a ta jeho bude prostá: Beowulf Agate je na prodej. Lze ho získat. Zajistí svá děla a nukleární bombu, zastaví útok, vzdá se. A aby byla iluze dokonalá, musí zpočátku vystupovat z pozice síly… Slabost projeví teprve ve vhodný okamžik.
Původní plán s rukojmím byl neproveditelný. K Appletonovi se v žádném případě nedostane. Pasáček to nepřipustí, cíl v podobě Bílého domu je příliš lákavý, aby jej jakkoliv ohrozil. Bez zvoleného kandidáta nebude ani odměna. Pozici síly mu tedy dodají rentgenové snímky. Musí nepřítele přesvědčit, že existuje pouze jedna sada, že si neudělal kopie. Spektrografická analýza by kopírování samozřejmě odhalila a Beowulf Agate není blázen – s touto možností počítá. Chce dívku a Rusa a nabízí za ně originály negativů.
Navržený mechanismus výměny v sobě bude skrývat jistou slabinu, na kterou nepřítel skočí, jenže půjde o pečlivě vykalkulovanou slabinu, která žádnou slabinou nebude. Matarese bude muset na výměnu přistoupit. Korsičanka a důstojník sovětské zpravodajské služby za rentgenové snímky, které nade vši pochybnost dokazují, že senátor na nejlepší cestě do Oválné pracovny není Joshua Appleton, legenda korejské války a charismatický politik, ale muž údajně pohřbený v dubnu čtyřiapadesátého roku na hřbitově ve švýcarském městečku Col du Pillon.
Projížděl předměstím Salemu a něco nevysvětlitelného ho jako vždy táhlo k vodě. Nevěděl, co hledá, dokud to neuviděl – na trávniku před hotelem stála tabule s nápisem Vybavené apartmány. Dokonalé. Pokoje s ledničkou a malou kuchyňkou. Do zahájení turistické sezony zbývá několik měsíců; v místních restauracích se nebude stravovat žádný cizinec.
Zaparkoval na plácku vysypaném bílým štěrkem a ohraničeném laťkovým plotem; přes silnici se na šedé hladině přístavu pohupovala zakotvená plavidla. Odnesl si cestovní vak a diplomatický kufřík do recepce, požádal o apartmán a zapsal se pod vymyšleným jménem.
„Budete platit kreditní kartou, pane?“ zeptala se recepční.
„Co prosím?“
„Nezaškrtl jste způsob platby. Přejete-li si platit kreditkou, musíme si ji ověřit.“
„Aha. Ne, v hotovosti. Jsem jeden z mála, kdo ještě používá opravdové peníze. Víte co? Zaplatím vám na týden dopředu. Pochybuju, že bych se zdržel déle.“ Podal dívce peníze. „Je tu někde blízko samoobsluha?“
„Jistě, pane. Hned za rohem.“
„A co další obchody? Musím si nakoupit pár věcí.“
„Deset bloků na západ je nákupní středisko. Tam určitě najdete všechno, co potřebujete.“
Brandon s tím počítal a spoléhal na to.
Dívka ho dovedla do „apartmánu“, běžného pokoje s roztahovací pohovkou a přepážkou, za níž se krčila miniaturní chladnička a nejmenší sporák, jaký kdy spatřil světlo světa. Ale okno nabízelo výhled na přístav a Brandon byl spokojen. Když osaměl, otevřel diplomatický kufřík, vytáhl fotografii ze stěny hrobky, kterou paní Appletonová udržovala pro svého syna, a zadíval se na ni. Dva vysocí svalnatí mladíci, vzájemně nezaměnitelní, ale na druhou stranu dost si podobní, aby neznámý lékař kdesi ve Švýcarsku dokázal upravit jeden obličej do podoby druhého. Jiný mladý lékař, americký, dostal zaplaceno, aby se podepsal pod chorobopis a posvětil záměnu, a pak musel z bezpečnostních důvodů a kvůli utajení zemřít. Matka s vypěstovaným návykem na alkohol držená v ústraní, které opouští jen jako vhodná stafáž v rámci předvolební kampaně. Kdo zná syna lépe než matka? Kdo v Americe by se odvážil zpochybnit slovo manže…
