Epilog
POČÁTKEM LISTOPADU BÍLÝ DŮM
Přestože bylo teprve časné odpoledne, prezident Samuel Adams Castilla již opustil vzrušený mumraj kolem Oválné pracovny a dal místo něj přednost tichému pohodlí a soukromí své kanceláře v prvním patře východního křídla. Tento pokoj patřil pouze jemu, a zůstal tak ušetřen vrtochů módních designérů, kteří podle pokynů jeho manželky zařídili zbytek Bílého domu. Byly zde regály plné ohmataných knih, velká navažská předložka na vyleštěné parketové podlaze, dlouhá černá kožená pohovka, dvě křesla a velkoplošný televizor. Na stěnách visely reprodukce Fredrika Remingtona a Georgie O’Keeffeové spolu s fotografiemi rozeklaných hor kolem Santa Fe.
Castilla se ohlédl přes rameno a usmál se. Jeho ruka se vznášela nad lahví a dvěma sklenicemi na příborníku. „Dáte si skotskou, Frede?“
Také Fred Klein se ze svého místa na dlouhé pohovce na prezidenta zašklebil. „Rozhodně ano, pane prezidente.“
Castilla nalil pití a odnesl je k pohovce. „Tohle je Caol Ila, Džinčiróova oblíbená.“
„Velmi příhodné, Same,“ podotkl Klein tiše a kývl k televizoru. „Každou vteřinou by měl vystoupit.“
„Jo. Tohle bych si nenechal za nic na světě ujít,“ řekl Castilla. Odložil skotskou a stiskl tlačítko na dálkovém ovladači. Obrazovka se rozsvítila a ukázala obrovský sál Valného shromáždění OSN v New Yorku. Džinčiró Nomura stál sám na stupínku a díval se na moře delegátů a televizních kamer s dokonale rozvážným klidem - přestože věděl, že jeho slova i vystupování bude v živém televizním přenosu sledovat více než miliarda lidí. V jeho vyrovnané tváři se stále zračily hluboké známky zármutku, který do ní vepsala zrada, roční uvěznění a smrt vlastního syna.
„Stojím dnes před vámi jménem Lazarova hnutí,“ začal. „Hnutí, jehož vznešené ideály a oddané stoupence zradila zlovůle jediného člověka. Tento člověk, můj vlastní syn Hideo, povraždil mé přátele a kolegy a uvěznil i mne - zničil ty z nás, kdo jsme hnutí založili, aby mohl tajně uchvátit moc. Poté se začal vydávat za Lazara a zneužil naši organizaci ke krytí vlastních krutých a genocidních cílů - cílů, jež jsou v příkrém rozporu se vším, oč naše hnutí skutečně usiluje…“
Castilla s Kleinem ve spokojeném mlčení poslouchali, jak Nomura starší pečlivě a přesně líčí podrobnosti Hideovy zrady, jak odhaluje jeho tajnou výrobu nanofágů i jeho plán využít jich ke zničení většiny lidstva, aby se sám mohl stát absolutním pánem nad vyděšenými zbytky lidí, kteří jeho běsnění přežijí. Američtí spojenci, které Džinčiró informoval již dříve, začínali opětovně navazovat zpřetrhané vazby - všichni vyjadřovali hlubokou úlevu, že se jejich předchozí podezření ukázala jako nepodložená, a všichni byli vroucně odhodláni napravit pošramocené vztahy s USA ještě předtím, než pravda vejde ve všeobecnou známost. Tento projev na půdě OSN byl pouze prvním krokem v odhodlané kampani, jež měla odhalit podvratnou činnost Lazarova hnutí a zachránit reputaci Ameriky.
Oba muži před televizorem věděli, že náprava si vyžádá dlouhou dobu a značné úsilí, ale oba si zároveň byli jisti, že se rány zasazené zlotřilými úklady Hidea Nomury nakonec podaří zacelit. Hrstka izolovaných fanatiků bude možná i nadále lpět na svém přesvědčení o americké vině, ale většina ostatních pravdu přijme - k čemuž jim dopomůže klidná přesvědčivost a působivé vzezření posledního přeživšího zakladatele Lazarova hnutí, jakož i zveřejnění dokumentů zabavených uvnitř Nomurových tajných laboratoří na Azorských ostrovech. Hnutí samotné se dnes rozpadalo, neboť jím otřásly hned první zprávy o lžích a vražedných plánech jeho vůdce. Ať už z něj přežije cokoliv, bude to jen díky návratu k Džinčiróově původní vizi hnutí jakožto nástroje pokojné změny a ekologické reformy.
Castilla cítil, jak z něj poprvé po několika týdnech začíná opadat napětí. Americe i celému světu se podařilo neuvěřitelně těsně vyváznout. Povzdechl si a zaregistroval, že se na něj Fred Klein dívá.
„Je po všem, Same,“ sdělil mu šéf Alfy tiše.
Castilla přikývl. „Já vím.“ …
