KAPITOLA 28
Erika přerývavě spala, dokud nepřestalo morfium působit. Hodiny, které zbývaly do jejího propuštění, se zdály nekonečné a její jedinou společností byl strop a oddělení plné postarších dam pod sedativy.
Lékařka ji naposledy prohlédla a přísně jí připomněla, že nejméně čtyři týdny musí odpočívat. Pak se na oddělení objevila Mossová.
„Bože, šéfe, vy teda vypadáte,“ zděsila se.
„Díky.“ Erika sykla bolestí, když zvedala kabát a velký papírový sáček plný léků. „Když jsem šla na záchod, svůj obličej jsem viděla.“
„Nebudu vám lhát. Pravá strana vašeho obličeje vypadá, jako by patřil Wildensteinově nevěstě.“
Erika se usmála. „Vy jste ale hrozná ženská! Au. Když pohnu obličejem, tak to pěkně bolí.“
„To se povedlo. Nejste totiž známá tím, že byste se moc usmívala,“ poznamenala Mossová a pomohla Erice s kabátem. Snažila se jí navléct rukáv přes sádru, ale rychle pochopila, že sádra je moc tlustá. „Myslím, že vám ho jen přehodíme přes ramena.“
Pomalu prošly oddělením na chodbu. Když se dostaly až k dvoukřídlým dveřím na jejím konci, Mossová jedno křídlo přidržela, Erika opatrně proklouzla a konečně stály u výtahu.
„Máte zlomené žebro, že jo?“
Erika přikývla. Dveře výtahu se otevřely. Vmáčkly se vedle lůžka, na kterém podložená polštáři ležela drobná stará paní, která si je prohlížela. Mlčely dvě patra, dokud výtah nezastavil a stará dáma s ošetřovatelem nevyjela ven.
„Řekněte mi, co se stalo,“ vyzvala Erika Mossovou. „Když na místo činu dorazily první posily, byla jsem už trochu mimo. Jak dlouho jsem tady ležela?“
„Dva dny. Teď je pondělí dopoledne. Superintendant Hudsonová zítra někoho pošle, aby s vámi sepsal výpověď. Budete muset vysvětlit manipulaci se dvěma střelnými zbraněmi, které patřily útočníkům. A proč jste odstranila zásobníky. Taky budete muset uvést jasný důvod, proč jste střílela z paralyzéru.“
Erika opatrně otočila hlavu s krunýřem kolem krku a podívala se na Mossovou. „Děláte si ze mě srandu? Těmi zbraněmi na mě mířili. Myslím, že si mě zvolili jako cíl proto, že jsem vezla narkotika v hodnotě třiceti tisíc.“
„Předpokládám, že je to proto, že jste se odklonila od pravidel a jednoho z nich jste střelila paralyzérem do koulí. Odstranit mu háčky ze šourku byla evidentně docela prekérní procedura.“
„Nemusela jste to dělat vy, že ne?“ zasmála se Erika, ale bolestí sebou znovu cukla.
„Nejsem zrovna nejlepší osoba na práci s chlapským pytlíkem.“
Výtah se zastavil, takže vystoupily a pomalu se vydaly přes ponuré parkoviště. Mossová pomohla Erice nastoupit, a když jí zapnula bezpečnostní pás, Erika vykřikla bolestí. Mossová vyjela velmi opatrně, ale přesto viděla, jak Erika křiví obličej, když přejížděly přes zpomalovací retardéry. Když se dostaly na Warren Street a mířily do Lewishamu, Mossová začala uvádět Eriku do obrazu.
„Ti dva muži, které jste zatkala, se jmenují Eduardo Lee a Simon Dvorak. Oba stojí někde uprostřed v hierarchii jedné z drogových sítí v centrálním Londýně. Dostali tip, že povezete narkotika.“
„Kdo jim ten tip dal?“
Mossová se odmlčela a ve tváři se jí objevil bolestný výraz.
„Kate. Kdo?“
„Nils Åkerman,“ odpověděla.
„Cože? Ne! Nils?“
Mossová přikývla. „Bohužel ano. Melanie za tím šla jako pes po kosti. Prověřila každého, kdo věděl, že jedete na forenzní do Vauxhallu. Nils telefonoval dvěma lidem devadesát minut předtím, než jste vyjela. Jeden hovor byl Jacku Owenovi, což je student, a v jeho bytě v Camberwellu jsme udělali razii dneska odpoledne. Zabavili jsme velké množství kokainu, konopí a extáze. Owen pak zavolal Simonu Dvorakovi, kterého jste střelila do koulí. Simon stojí poměrně vysoko v řetězci dodavatelů… No, spíš stál, než přišel o svobodu a skoro taky o pravou…“
„Fajn, Mossová, chápu.“
„Promiňte. Všichni jsou ve vazbě a budeme je vyslýchat.“
„A jak se do toho všeho zapletl Nils?“
„Pořád toho ještě hodně nevíme, ale když ho zatkli, měl pozitivní test na opiáty, kokain a alkohol. Jeden z jeho kolegů nám řekl o incidentu, ke kterému došlo v laboratoři. Kr…
