Ohnivé mládí
Francis de Saram byl nejextrémnějším případem alkoholismu v otcově generaci. Vždycky byl ve všem první a jako první se i propil do hrobu. Byl to nejlepší přítel mého otce i Noela a svědek na několika svatbách, které zkoušel zkazit. Bez ambicí a velkorysý, už v mládí přišel o všechny zuby - nikdy si nemohl vzpomenout, jak se mu to podařilo. Když se zapletl do rvačky, vyndal si falešné zuby a strčil si je do zadní kapsy. Chvíli byl zamilovaný do Lorny Piachaudové a na její svatební hostině rozpoutal hromadnou bitku. Napadl dokonce i vlastní manželku a potom se, překonán pocitem viny, rozhodl utopit v té části jezera Kandy Lake, kde je hloubka jenom třicet centimetrů. Zatímco se plazil po čtyřech kolem dokola, H––. utěšoval Francisovu ženu, jak nejlépe dokázal „a bral vše, co mohl dostat.” Jestli byl Francis největší alkoholik, tak H––. byl proslulý sukničkář, jeho vášnivé srdce bylo proslavené po celém Kolombu.
Francis a jeho přátelé zjistili, že nejlevnější pití se dá sehnat na lodích, kde mají bezcelní alkohol. Předstírali, že jdou navštívit odjíždějící příbuzné, v přístavu se nalodili a v časných ranních hodinách se po lávce vypotáceli na břeh. Většinou je ze salónu vykázali ve chvíli, kdy Noel, neschopen zahrát jedinou melodii, začal mlátit do kláves při jednom ze svých improvizovaných klavírních koncertů. Jednou, když byli požádáni, aby prokázali, koho z pasažérů znají, otevřel můj otec dveře první kabiny a prohlásil spícího muže za svého přítele. Otec měl na sobě vázanku ze svých ,Cambridgeských’ dnů, a když si jí ten spáč všiml, nejistě se za něj zaručil. Vylákali ho do baru a otec si dokázal vzpomenout na všechna Cambridgeská jména, a upamatoval se dokonce i na kousky nechvalně proslulé Sharon K–—, která působila spoušť mezi obyvateli tří kolejí.
Jednou v noci přišel Mervyn k nám a řekl Vernonovi: „Jedeme všichni do Gasanavy, oblékej se.“ Byla jedna v noci. Vernon si šel pro oblečení, a když se vrátil, Mervyn spal v jeho posteli. Nešlo s ním hnout. Chápeš, prostě potřeboval někde přespat.
Gasanava byla kaučukárna, kde Francis pracoval. Stala se základnou pro většinu jejich večírků. Dvacet až třicet lidí naskákalo po tenisovém turnaji nebo během nudného večera do aut, a když byli muži už opilí, řídily některé ženy. Všechno se to vyhrnulo ven v Gasanavě, kde přespávali v chatkách, které Francis postavil právě pro takové příležitosti. Kdykoli byl Francis střízlivý, pokoušel se z pozemku udělat dokonalé místo pro večírky. Žil z ginu, toniku a masových konzerv. Zrovna byl uprostřed stavby tenisového kurtu, když mu šéf přikázal, aby k pozemku postavil pořádnou silnici. Trvalo to tři roky, protože ji Francis ve svém nadšení vybudoval třikrát širší než hlavní ulici v Kolombu.
Gasanava je dokonce i dnes ve vzpomínkách lidí mýtem. „Před tím bungalovem byla taková bezvadná skalní plošinka, kde jsme tancovali na písničky z dovozu, jako byly třeba ,Měsíční zátoka’ a ,Takový hezký románek‘“ „Takový hezký románek” byla vždycky oblíbená píseň mojí matky. I když jí už bylo přes šedesát, našel jsem ji občas v kuchyni, jak si polohlasně prozpěvuje:
{„Máme se milovat jak párek horkejch rajčat, ty jsi však studenej jak kaše od včerejška.“}
Tolik písní z té doby má něco společného s luštěninami, ovocem a pitím. „Ne, nemáme žádné banány”, „Mám nádherný trs kokosů”, „Fazole na tvém límci”, „Javánský Jive”…. Dorothy Clementi-Smithová zpívávala sólový part „Je v městě jedna hospoda” a ostatní se opile přidávali s refrénem. Dokonce i nesmělý Lyn Ludowyck jednou zradil své studium a také tam přišel. Ukázalo se, že je výborný imitátor - zpíval mužské i ženské party italských oper, o kterých ostatní v životě neslyšeli, takže si nejdřív mysleli, že zpívá sinhálskou bailu.
Nejvíc se ale na té skalce v Gasanavě pilovalo tango. Neformálně oblečené páry pokryté tenkou vrstvičkou potu se s měsícem nad hlavou otáčely v rytmu Rio Rity Johna Bowlese a opilý Francis čas od času natočil gramofon. Francis mohl tančit tango je…
