Celá e-kniha Vyhlídka na smrt ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
James Bond vypil první sklenku tohoto večera u Fougueta. Nebylo to žádné poctivé pití. Ve francouzských kavárničkách se nedá vážně pít. Venku na chodníku, kam svítí slunce, není namístě pít vodku, whisky nebo gin. Fine á ľeau je docela slušný nápoj, ale opíjí, aniž by vlastně chutnal. Quart de champagne nebo champagne á ľorange jsou dobré před obědem, ale večer vede jedna čtvrtka k další čtvrtce a láhev nanicovatého šampaňského je špatným nákladem pro nadcházející noc. Pernod také ujde, ale měl by se pít ve společnosti, a Bond stejně tento nápoj neměl nikdy v lásce, neboť jeho lékořicová chuť v něm vyvolává vzpomínky na dětství. Ne, ze všech těch operetních nápojů, jež se tak dobře hodí k francouzským kavárnám, musíte pít ten nejméně odporný, a Bond si vždy objednával totéž: amerikano-bitter campari, cinzano, velký skrojek citrónu a soda. Ze sodovek požadoval výhradně Petrier, neboť podle jeho názoru byla drahá sodovka tím nejlevnějším prostředkem, jak vylepšit chudý nápoj.
Při každé návštěvě Paříže zůstával Bond věrný stejným místům. Bydlel v hotelu Terminus Nord, neboť měl rád nádražní hotely a tento byl nejméně okázalý a nejanonymnější ze všech. Obědval v Café de la Paix, v Rotondě nebo Dóme, protože se tam docela dobře jedlo a mohl se bavit pozorováním hostů. Když se chtěl pořádně napít, zašel do Harryho baru, jednak tam měli poctivé pití, a jednak proto, že za své první návštěvy v Paříži, v nevědomém věku šestnácti let, uposlechl Harryho inzerátu v Continental Daily Mail a řekl taxíkáři: “Sen ry a nór”. Tím začal jeden z památných večerů jeho života, dovršený téměř současnou ztrátou panictví i peněženky. Na večeři chodíval Bond do restaurací slavných jmen - Véfour, Caneton, Lucas-Carton nebo Cochon d´Or. Těchto podniků si vážil, ať si Michelinův průvodce říkal, co chtěl, o Tour ď Argent nebo Maximovi a podobných místech, neboť se vyhýbal pošpinění svých cestovních účtů a dolarům. Ostatně nebylo nad jejich kuchyň. Po večeři chodíval na Place Pigalle, aby se ujistil, zda ho tam nečeká nějaké nenadálé dobrodružství. Když se nic nestalo, což bylo běžné, vrátil se pěšky noční Paříží do Gare du Nord a šel spát.
Dnešního dne se Bond rozhodl zavrhnout tento zaprášený adresář a dopřát si staromódní povyražení. Vracel se přes Paříž po nešťastně ztroskotaném poslání na rakousko - maďarských hranicích. Šlo o to dostat přes kopečky jistého Maďara. Bond byl vyslán z Londýna, aby tuto operaci osobně řídil, nezávisle na vedoucím stanoviště V. Vídeňské stanoviště to přijalo s krajní nevolí. Došlo k nedorozumění - úmyslnému nedorozumění. Výsledkem byl jeden mrtvý v zaminovaném hraničním pásmu. A nyní nastane soudní vyšetřování. Na druhý den se měl Bond vrátit do londýnské centrály, aby podal hlášení o své cestě, a pouhé pomyšlení na zítřek ho skličovalo. Dnešek byl překrásný - byl to jeden z těch dní, kdy bezmála uvěříte, že Paříž je krásné a veselé město - a Bond se rozhodl poskytnout městu poslední šanci. Najde si dívku, skutečnou dívku, a vezme ji na večeři do nějakého rádoby důvěrného podniku a Bois, jako je třeba Armenonville. Aby rozptýlil nevyslovenou otázku po penězích v jejích očích - a určitě v nich bude - dá jí co nejdříve padesát tisíc franků a řekne: “Budu vám říkat Donatienne anebo Solange, neboť ta jména odpovídají mé náladě a tomuto večeru. Známe se už dávno a půjčila jste mi ty peníze, když jsem byl v tísni. Tady je máte nazpět a teď si budeme povídat, co jsme dělali od našeho posledního setkání před rokem v Saint Tropez. Prozatím si prohlédněte menu a vinný lístek a musíte si vybrat něco, co vám udělá radost a po čem ztloustnete.” Dívce se rozjasní tvář úlevou, zasměje se a řekne: “Ale, Jamesi, já nechci být tlustá. “A bude to jako v té bajce o Jaru v Paříži a Bond zůstane střízlivý a celý večer se bude zajímat jen o ni a o to, co říká. A Bůh mu buď svědkem, že to nebude jeho vinou, když se na sklonu večera ukáže, že z té stařičké, zvetšelé pohádky o “Povyražení v Paříži” nezbývá kámen na kameni.
Bond seděl u F…
