Vyhlídka na smrt

Byl opět krásný den. James Bond spočíval pohodlně v sedadle pulzujícího BSA a čekal a znamení k odjezdu. Myšlenka na zálohu, která na něho čekala hned za Carrefour Royal, mu připadala neuvěřitelná. Desátník z dopravní jednotky mu podal brašnu na spisy a řekl: “Vypadáte, jako byste sloužil u nás celý život, pane. Už by jste se měl dál ostříhat, ale uniforma vám sedí jako ulitá. Co říkáte té mašině, pane?”

“Chodí jedna báseň. Úplně jsem zapomněl, jak si člověk na takovém žentouru užije.”

“Není nad malý pěkný austin A40, pane.” Desátník se podíval na hodinky. “Za pár vteřin sedm.” Zdvihl palec. “Nashle.”

Bond si stáhl přes oči ochranné brýle, zdvihl ruku na pozdrav, zařadil rychlost a rozjel se po štěrkovaném parkovišti k hlavnímu vjezdu.

Z N184 se dostal na N307, projel skrz Bailly a Noisy-le-Roi a už tu byl Saint Nom a odbočka doprava na silnici D98 - “route de la mort” - jak jí nazýval psovod. Bond zajel k travnatém okraji vozovky a naposledy si prohlédl kolt ráže 45 s dlouhou hlavní. Zastrčil teplou zbraň opět za opasek a knoflík blůzy nechal rozepnutý. Zaujmout postavení! Připravit se…!

Bond vybral ostře zatáčku a zrychlil na padesátku. Vpředu se ukázal viadukt pařížské dálnice. Černá ústa tunelu se otevřela a pohltila ho. Řev výfuku se zmnohonásobil a na okamžik ucítil chladný a zatuchlý zápach tunelu. Pak vyjel opět do slunce a vzápětí minul Carrefour Royal Před ním se leskly dvě míle asfaltové vozovky protínající čarovný les a ve vzduchu visela vůně listí a rosy. Snížil rychlost na čtyřicítku. Zpětné zrcátko po jeho levici se mírně chvělo v rytmu stroje. Ukazovalo jen pustý rozevřený pás cesty vroubené stromy, které se za ním čeřily jako zelená brázda. Po vrahovi ani potuchy. Poplašilo ho něco? Nebyl tady nějaký háček? Pak se ve středu konvexního skla objevila drobná černá tečka - komár, z něhož se stala rychle moucha, pak včela a pak brouk. Nyní to byla ochranná přilba hluboko skloněné nad řídítky mezi dvěma široce roztaženými spáry. Bože, ten to pálí. Bondovy oči přeskočily ze zrcátka na silnici a zpátky do zrcátka. Až vrah sáhne po pistoli…

Bond zpomalil - pětatřicet, třicet, dvacet mil. Asfaltový povrch vozovky byl hladký jako sklo. Poslední krátký pohled do zrcátka. Pravá ruka pustila řidítko. Slunce v mužových brýlích dělalo z jeho očí ohromná ohnivá kola pod ochrannou přilbou. Teď! Bond prudce zabrzdil, seškrtil plyn a smykem se otočil napříč silnice. S vytažením pistole se opozdil. Z vrahovy zbraně dvakrát vyšlehl plamen a do sedla vedle Bondova stehna se zabořila kulka. Vzápětí pronesl kolt jediné slovo a vrah se svým strojem, jako by zachycen lasem odkudsi z lesa, sjel bláznivě ze silnice, přeletěl příkop a narazil hlavou přímo do kmene úctyhodného buku. Spleť stroje a člověka se na okamžik přimkla k širokému kmeni a se smrtelným řevem se zřítila do trávy.

Bond slezl z motocyklu a přistoupil k ošklivé změti zelené látky a kouřícího kovu. Nebylo zapotřebí, aby muži zjišťoval tep. Ať byl zasažen kamkoliv, ochranná přil…