Želary (Květa Legátová)

Cyklus osmi povídek, kde námětem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky.

Zrcadlo ve větru

Do vesničky Želary přichází Vojta Zálešák, který svým návratem vzbuzuje obavy a vzrušení. Největší strach má místní myslivec Machala, jenž jej dostal do vězení a očekává mstu. Dále se seznamujeme s místní kořenářkou Luckou Vojíčkovou, která bdí nad všemi strastmi a nemocemi obyvatel Želar. Během bouřky, jež se rozpoutá, vbíhá do Vojtova rozpadlého domku mladé děvče Juliška a vzápětí i Machala. Juliška s pomocí Vojty zachraňuje zraněného Machala a zabrání plánované pomstě. Sama odchází z vesničky kvůli falešnému nařčení své sestry, že ji svádí manžela.

Miniatura

Hlavní postavou je Vratislav Lipka, jenž přijíždí do kláštera. Jeho matka Lenka Lipková zemřela už při porodu a strýc Michal, u něhož žil, jej bil. V klášteře se setkává s podivuhodnou sestrou Isabelou, která v něm poznává svého bratra inženýra Šeldu, a sestru Andreu, která se ho také vyptává na inženýra Šeldu. Isabela navštíví svého bratra a snaží se ho dohnat k odpovědnosti za malého Lipky. Jenže Šelda si nepamatuje na noc, kdy znásilnil Lenku Lipkovou. Následně se Vratislavovi podaří na druhý pokus utéct a navrací se do Želar ke své kamarádce Helence Halákové (Bojarové).

Pravidla hry

Hlavním hrdinou je řídící a učitel Zdeněk Tkáč. Učitel hledá klid a únik před svým zklamáním z lásky, ale nachází nezkrotného Vratislava Lipku, jeho věrnou kamarádku Helenku a místního kněze, který ho vede svým klidem a pokáním k nepříčetnosti.

Jako modrásek

Další příběh je věnován dívce Ženě, jež celé své dětství zažívala ústrky ze strany své rodiny kromě sestry Cilky. Je jí vytýkána její koktavost a psaní levou rukou. Žeňa touží co nejdříve se osamostatnit, a proto si šetří drobné, využije svého tvůrčího talentu. Za ušetřené peníze si koupí svoji vytouženou louku i přesto, že se musí provdat za mrzáka Rosťu a žít i s jeho malou dcerou Jiřinkou. I přes svou samostatnost má špatné vztahy se svou bývalou rodinou. Odmítne se starat o svého tyranského dědečka.

Mít bratra

V tomto příběhu je popsán vznik kamarádství mezi Vratislavem Lipkou a Helenkou Halákovou. Tento příběh předchází odjezdu do kláštera.

Muž z mlhy

Hlavními postavami jsou Zuzanka a Marek. Zuzanka pochází z bohatého a zajištěného statku. Zamiluje se do pomocníka Marka. Přes nesouhlas rodičů ke sňatku z důvodu, že je Marek katolík a oni evangelíci, odejdou do jeho rodných Želar, kde skromně a spokojeně žijí. V závěru příběhu chce Zuzanka Markovi říct, že je těhotná, ale nachází jej mrtvého v lomu.

Rosnička

V příběhu dominuje Ing. Šelda, jemuž uteče jeho pyšná manželka, která mu zanechá doma dceru Lízu. Šelda nepociťuje zklamání či bolest ze ztráty své manželky a najímá si jako služku Pavlínu Lipkovou s pochybnou pověstí, jež se mu svěří se svým nešťastným životem. Vypráví mu o donuceném sňatku s Michalem Lipkou, který ji bil, o útěku s jeho nejlepším přítelem, o následném toulání a návratu do Želar. Po čase se navzájem sblíží, ale náhle Pavlína zmizí a jen pár lidí vidělo se pohybovat po Želarech abatyši (sestra Andrea je ve skutečnosti Pavlína a Isabela sestra Ing. Šeldy). Po zmizení Pavlíny jsou každé následující Vánoce zastřené podivným smutkem.

Barborka pro milého

V závěrečném příběhu vystupuje Lenka Lipková, která žije s babičkou a stýká se s Vilémem Svojsíkem. Během Štědrého večera nalezne svého oslíka ubitého. Stopy vedou k Ing. Šeldovi a ten ji v opilosti znásilní, jelikož si myslí, že je to jeho ztracená Pavlína. Poté Lenka zjistí, že je těhotná a celá vesnice si myslí, že Vilém je otcem. Ten ale tuší, že otcem není, ale Lenka mu odmítne říct jméno skutečného otce. Zanedlouho Vilém umírá na souchotiny a Lenka při porodu.

— 1 —

Soubor baladických povídek přibližujících život na moravské kopaničářské vesnici v první polovině 20. století.

Děj je rozdělen do osmi povídek, které se navzájem prolínají postavami i časem. V jedné povídce je postava dospělá, v jiné dítětem, přesto jde o toho samého člověka. Všechny příběhy se odehrávají ve vesnici Želary, kdesi v Beskydech v době první republiky. Každá povídka má svůj vlastní příběh a celkově zapadá do všech ostatních - vše se na konci propojí a vytvoří tak jednotný ucelený příběh plný různých lidských osudů. Nazvala bych to rámcem, podobně jako je psaná například Škvoreckého Prima sezóna - pod jedním tématem se odehrává více samostatných příběhů.

Stručný děj vybraných povídek

Třetí povídka Pravidla hry se věnuje především želarskému učiteli Zdenku Tkáčovi, který zde hledá klid a snaží se vzpamatovat z nepodařené lásky, na druhou stranu s dozvídáme o jeho nelehkém povolání učitele v místních podmínkách.

Čtvrtá povídka Jako modrásek se věnuje dívce Ženě, která má velmi špatné vztahy se svou rodinou, jež ji odjakživa šikanuje, protože je levačka a má vadu řeči - koktá. Žeňa touží po osamostatní a stane se z ní zručná švadlena. Od dětství touží vlastnit svou oblíbenou louku, což se jí nakonec podaří přes podmínku majitelů - musí se provdat za jejich zmrzačeného syna Rosťu. Přestože se Ženě podaří osamostatnit, rodiny se nezbaví a vztahy se vyostří na maximum, když se odmítne starat o svého dědečka, jenž ji celé dětství omezoval a týral.

Šestá povídka Muž z mlhy je povídka o krásné Zuzaně Popelkové, jež má bohaté rodiče, kteří jí sehnali nápadníka. Ona ho samozřejmě nechce, ale chce chudého pomocníka ze statku, s čímž rodiče samozřejmě nesouhlasí. Zuzana se vzepře a odejde bez věna i majetku, ale je šťastná se svým milým. Toto rozhodnutí jí závidí sestra, která se sama rodičům vzepřít nedokázala. V této povídce byl klasický příběh, řekla bych už tak trochu klišé, tento scénář je oblíbený u mnoha autorů.

Poslední povídka Barborka pro milého je příběhem Lenky Lipkové, která má přítele Viléma; během Štědrého dne je v podstatě omylem znásilněná a otěhotní. Celé Želary si myslí, že dítě je Vilémovo, ale ten tomu nevěří. Pravdu se nikdy nedozví, zanedlouho totiž zemře na tuberkulózu. Lenka dítě porodí, ale zemře ještě týž den.

— 2 —

Vratislav Lipka přišel jako každý jiný. Neklidně, plaše. Přinášel si kus cizího světa tam zvenčí. "Odkud jsi?" "Ze Želar." Vratislav Lipka byl první a jediný, kdo při té bezvýznamné odpovědi pozvedl oči - a byly bez výrazu. Byl první a jediný, kdo hleděl na sestru přímo, aniž ji viděl, jako by srůstala s pozadím. Odpovídal na otázku, jež přicházela z prázdna. Kromě dvou mechanicky vyřčených a bezcenných slov nedal všanc jediný ze svých pocitů. Ani pokoru, ani strach, ani vzdor. Nic. Venkovskému faráři, který ho přivedl, se třesou ruce. Ty vypovídají o všem. O nejistotě, bolestiplném soucitu, nejasných obavách, o pochybnostech. Od tebe se pomoci nedočkám, myslí si Isabela. Od tebe ne. Vede je do kanceláře. Představená se usmívá a kývá hlavou, neboť pokládá za své poslání usmívat se a přikyvovat. Její buclatý obličej vyjadřuje nepřirozenou, strnulou laskavost. Zapsán, očíslován, zařazen. Isabela vzala chlapce za ruku a dovedla ho šerou chodbou do koupelny. Venkovský farář zůstal v kanceláři. Tak jako vždycky. Zbytečný, zdlouhavý komentář. Představená se usmívá, ale neposlouchá. Přesto se účastní hovoru v hodnými poznámkami, neboť ví, v které pauze je provést. Farář není naivka, vše chápe. I nutnost bytelností, jež uvolňují srdce a potřebným způsobem osvobozují duši. Dveře koupelny skřípou. Jsou ze železa a otvírají se těžkým klíčem. Lipkův pohled se na vteřinu zastaví na zamřížovaném okně. "Tady se vykoupeš." Hoch stojí bez hnutí, uhnul okenní mříži, očima omakává vybílené stěny. Sestra napouští vanu. Když je do tří čtvrtin plná, utáhne kohoutek, otočí se zády a jde k pootevřenému, avšak nedobytnému oknu. Lipka shazuje košili, poslušen rozkazu, který byl pronesen. Než se Isabela opřela o okenní rám, uslyšela zašplouchání. Hoch se myje pomalu, pečlivě, od hlavy k patě. Pod oknem koupelny se shromažďují zvědavci. Nováček, to je kořist. Jedna z řídkých zábav. Pokusí se prodlužovat štvanici nepostihnutelnými maličkostmi. Slabomyslný Fanouš stojí u škopku s dešťovou vodou a plácá do ní střídavě levou a pravou rukou. Je rozjařen, křičí ohavné nadávky, cítí se důležitý, kochá se vlastní odvahou. Ostatní děti se vřískavě smějí, podněcují jeho ctižádost, ubožák si stříká vodu do očí a do nosu - za chvíli se mu z něho spustí krev - a opojen huláká:

"Chcíplo tle na hnoji,
mouchy na ně sedají..."

Isabela se na něho dívá a nepokárá ho. Stojí nehybně u okénka, až ji děti spatří a začnou do sebe strkat s nenápadným poselstvím. Po jednom se vytrácejí. Sestra rozumí. Nový kluk přináší neklid. Dráždí nenasycená srdce sirot, posmetaných ze všech koutů na toto místo, jež má být domovem a není.

— 1 —

Želary, Želary, popelavé skály, bílýma rukama vlasy rozplétaly, ach, vlasy rozplétaly.

Želary, Želary, dvore osamělý, sestry moje bílé, bílé ruce měly, ach, bílé ruce měly.

(str. 64)

— 2 —

Svírá Lucčinu paži, zítra tam bude mít modřinu, chroptí jí do obličeje, smýká jí, strhává jí z hlavy šátek, ale při jejím prvním zavzlyknutí mu ruce klesnou jako uťaté.

Lenka utíká do dědiny. A vítr, ta pohotová plačka jí sípavě skuhrá do zad.

— 3 —