Chobotnička a dech života (Ian Fleming)

Major Smythe se podíval na hodinky. Bylo několik minut po poledni. Vstal, nalil si brandy a zázvorové pivo a vyšel ven na trávník. James Bond seděl pod mořským mandlovníkem a upíral pohled směrem na moře. Ani netočil hlavu, když major Smythe vytáhnul další zahradní hliníkovou židli a postavil si nápoj vedle něho na trávu.

Když major Smythe dokončil vyprávění svého příběhu, Bond bez jediného náznaku citu řekl: „Ano, to je asi tak, jak jsem předpokládal.“

„Chcete po mě, abych to všechno sepsal a potom podepsal, že ano?“

„Můžete si to udělat jak to vám vyhovuje. Já to nepotřebuji. To bude pro válečný soud. Vaše původní jednotka to bude všechno prošetřovat. Nemám nic společného se zákony. Já musím pouze ohlásit mé službě všechno to, co jste mi řekli a oni to předají královské pěchotě. Potom předpokládám, to půjde veřejnému žalobci cestou Scotland Yardu.“

„Mohl bych se na něco zeptat?“

„Samozřejmě.“

„Jak na to přišli?“

„Byl to malý ledovec. Oberhauserovo tělo vyšlo na povrch na začátku tohoto roku. Když na jaře roztál sníh. Našli ho horolezci. Všechny jeho doklady byly neporušené. Jeho rodina ho identifikovala. Pak už to byla jen otázka rutinní vyšetřovací práce. Kulky hodně napověděly.“

„Ale jak jste se do toho zamíchal vy?“

„MOB FORCE byly zodpovědné mé –hmmm– službě. Informace přišly až do našeho ústředí. Dostalo se mi to ruky. Měl jsem náhodou trochu volného času. Požádal jsem nadřízené abych se mohl do toho pustit a najít muže, který to udělal.“

„Proč?“

James Bond pohlédl majoru Smythovi přímo do očí. „Oberhauser byl můj přítel. Učil mě před válkou, když jsem dospíval. Byl to báječný muž. Byl něco jako můj otec a potřeboval jsem vědět jak se to stalo.“

„Ó! Už vím.“ Major Smythe uhnul pohledem do boku. „Omlouvám se.“

James Bond se zvedl na nohy. „Dobře, teď se musím vrátit zpět do Kingstonu.“ Zvedl ruku. „Ne, ne, nevstávejte. Trefím ke svému vozu.“ Pohlédl svrchu na to starého muže. Náhle vyslovil, možná trochu krutě myšlenku, která zněla majoru Smythovi hlavou a možná taky aby zakryl rozpaky – „Bude to trvat asi tak týden, než pro vás někoho pošlou aby vás dopravil domů.“

Otočil se a po trávníku došel k domu a prošel jím až na ulici, kde major Smythe uslyšel zabzučet železný rachot startéru a odletující štěrk od prudce rozjíždějících se kol.

* * *