Kniha vypráví fiktivní životopis prasynovce Augustava, vnuka Marca Antonia, synovce Tiberiova, strýce Caligulova, syna Drusova a adoptivního otce Neronova - tedy životopis Tiberia Claudia Drusa Nera Germanica. Neobyčejně poutavě a poučně vypráví o celé galerii známých i méně známých hostorických postav se vší spletitostí jejich vzájemných vztahů, o Římě, hostinách i válkách, triumfech i popravách, o zápasech gladiátorů a intrikách členů císařské rodiny.
Claudius (Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus), vládnoucí v letech 41 - 54 n. l. byl členem julsko-claudijské dynastie. Narodil se 1.srpna r.10 př.n.l. Jeho otec Drusus byl synem Livie (ale ne s Augustem), která se za Augusta provdala až v šestém měsíci těhotenství. Tento Drusus byl ženat s Antonií (příbuznou Marca Antonia), s níž měl několik dětí. Přežili ho jen tři:Germanicus, Livilla a Claudius. Germanicus se proslavil jako skvělý vojevůdce, samozřejmě v Germánii. Claudius už od dětství trpěl vrozenou vadou či částečným ochrnutím, proto nebyl považován za způsobilého pro výkon státních funkcí. Díky své ať už vědomé, či nevědomé hamletovské taktice přežil spoustu příbuzných, kteří byli z rozmanitých příčin odstraněni, většinou jeho synovcem Caligulou, a dočkal se funkce nejvyšší. Působil jako podivín, ale řadil se k nejvýznamnějším vzdělanců m své doby. Jeho strýc Tiberius mu nepřidělil žádný úřad, jen konzulské odznaky. Až za Caliguly, jehož byl strýcem, dosáhl konzulátu, ale ten samý Caligula ho málem zabil, když se rozzlobil, že mu do Germánie přijel blahopřát k jeho prapodivným vojenským vítězstvím právě strýc a dal ho bez rozpaků okamžitě hodit do řeky.
Kvůli svým indispozicím vyrůstal v ústraní a tento čas vyplnil pilným studiem historie - věnoval se římským dějinám, přičemž po jemném varování rodiny vynechal choulostivé období občanských válek po smrti Caesara, napsal etruské dějiny a dějiny Kartága. Byl autorem svého vlastního životopisu, sepsal pojednání o hře v kostkách a studie o římské abecedě, kterou navrhoval rozšířit o tři písmena. Když nastoupil trůn, pokusil se tento návrh uvést do praxe, ale neúspěšně. Ve své vědecké a literární činnosti pokračoval i jako císař.
V osobním životě moc šťastný nebyl. Ženatý byl čtyřikrát, na poměry ve starém Římě, kde byly sňatky hlavně politické. První jeho sňatek se neuskutečnil, protože mu v den svatby nevěsta Medulina Camilla zemřela. Jeho první ženou se tak stala Plautia Urgulanilla, se kterou se rozvedl kvůli podezření z vraždy, a druhou ženou se mu stala Aelia Paetina, se kterou se rovněž rozvedl. Jeho třetí manželka a první císařovna Valeria Messalina proslula značně promiskuitním životem, s posledním milencem Gaiem Siliem dokonce plánovala Claudiovo svržení. Díky bdělosti věrných propuštěnců, zvláště Narcissa, byli oba milenci zlikvidováni. Z této rány se císař nikdy úplně nevzpamatoval, prohlásil dokonce, že se už nikdy neožení. Navzdory této zkušenosti se ale oženil opět a vzal si svoji neteř (dceru Germanicovu) Agrippinu (nazývanou Agrippina mladší, Germanicova dcera), panovačnou a krutou ženu. Ta si prosadila na stárnoucím a unaveném císaři, aby v následnictví upřednostnil jejího syna Lucia Domitia, pozdějšího císaře Nerona před Britannikem, kterého měl s Messalinou.
— 1 —
Robert Graves se v této knize zaměřil na dějiny antického starověku. Předkládá nám zde fiktivní životopis císaře Tiberia Claudia, vnuka císaře Augusta a adoptivního otce Nerona, a zachycuje jedno z nejzajímavějších období římského impéria.
Claudius vypráví o svém dětství a o přátelství se členy císařské rodiny. Jeho očima sledujeme Augustovu snahu o obnovu státu zničeného mnoha lety občanských válek. Ve skutečnosti za něho vládne jeho žena Livia (Claudiova babička). Touha po mocí ji nutí k nejhorším zločinům a z každé situace se snaží vytěžit něco ve svůj prospěch. Nedá se jí ale upřít jedno, stát pod jejíma rukama skvěle funguje. Augustus se marně snaží o obnovu republiky a snáší jednu ránu za druhou, včetně ztráty tří Varrových legií. Livia zařídila, aby se Tiberius (Claudiův strýc) stal vykonavatelem její vůle, který ovšem v posledních letech své vlády rozjíždí nevídaně nechutné orgie, ve kterých jen pokračuje jeho šílený synovec Caligula. Ten navíc trpí duševní chorobou, takže je po čtyřech letech zvrhlé vlády, kdy se prohlásil za boha a navrhl svého závodního koně za konzula, zavražděn a na trůn usedá spíše shodou okolností právě Claudius.
— 2 —
Ukázka z knihy
Vlasatec pátý, jenž zotročí stát
zotročí stát proti své vůli
hlupák to bude, jímž zhrdají všichni
bude mít vlasů bohatou kštici
Římu dá vodu a na zimu chleba
zemře pak rukou své ženy neženy
ve prospěch syna nesyna.
— 3 —
